Magičtí (oba díly ✅)

35. Nová výzva

A tak se Káfsi vrátila zpět ke svému bývalému životu. Ještě předtím však někomu dlužila omluvu. Filemon a Baukis, její opatrovníci z dob vyhnanství, ji mohli štěstím umačkat, když stanula před jejich dveřmi. Avšak poté, co zmizelo prvotní podívej-se-kdo-tu-je nadšení, následovala hodně dlouhá jak-to-že-jsi-se-nám-neozvala konverzace zakončena příště-za-sebou-aspoň-zanech-zprávu peskováním. Káfsin doprovod z toho však vyvázl dobře, Baukis měla radost, že se o jejich „holčičku" při cestě někdo postaral.

„Podívejte, jak jste vyhublí!" vzdychla Baukis. „Budeme vás muset nakrmit. Nemáme toho moc, ale jistě něco najdeme."

„Nechci být na obtíž," zaváhal Voithó, ale Baukis měla jasno. Usadila mladíka do židle silou spartské armády.

„Doufám, že ostatní nemají takové problémy," zamumlal Voithó, když poznal, že padl do odvěké babičkovské tak-a-teď-tě-nakrmím pasti, ze které se dostane nejméně o deset kilo těžší.

Káfsi však věděla, že jsou v pořádku. Slíbila jim, že pomůže jejich (ne)magickým životům najít nový cíl a za tím si také stála. Když se tedy po „strastiplném" posezení vrátili do paláce, bylo přirozené, že tam na ně Alexander s Nero poslušně čekali.

U Alexe to nebylo žádné těžké přemýšlení, Káfsi vytušila, že funkci v gardě neodmítne, a i Voithó byl více než nadšený, když zjistil, že by se též mohl vrátit na své staré místo. Problém nastal u Nero.

„Slíbila jsi, že mi pomůžeš," odsekla Nero a důrazně se přehoupla z nohy na nohu.

„Však taky ano," bránila se Káfsi, která stála po jejím boku. Stále ještě neměla odvahu usednout na trůn, i přesto, že byla nyní jedinou možnou vládkyní polis. Pořád měla pocit, že se její otec vrátí. Že s bratrem vymýšlí plán, jak ji dostanou. Podívala se na ruce, ze kterých byla před nějakou dobou schopná vyslat hrozivé plameny. Nyní to byly jen běžné ruce. Běžné lidské ruce bez špetky magie.

„Měj jen trochu trpělivosti," dodala Káfsi šeptem.

„Trpělivost je třeba, když se po mně chce, abych za vámi šplhala až do akropole," ozval se od vstupu do trůnního sálu skřehotavý hlas kněžky.

„Moc ráda vás zase vidím, vypadáte báječně!" zaradovala se Káfsi při pohledu na známou tvář, ale ta na ni jen namířila hůl.

„S tebou mám ještě nevyřízené účty, žabko," odsekla kněžka s jistou hravostí v hlase. „Nemysli si, že jsem zapomněla, jak jsi mě vypekla. Člověk žije v domnění, že má pomocníka a ten mu zmizí, jen aby mohl s nějakými tupými blázny mečíkovat. Hrůza!"

„Ale proto jsem si vás sem přeci zavolala," řekla Káfsi rozradostněně a dala Nero signál, aby přistoupila blíže. „Tohle je Nero a chtěla by se naučit nějaké vaše lékařské tríčky."

„Tríčky?!" rozohnila se kněžka.

„Pardon, pardon, vaše moudré učení samozřejmě," zazubila se na ni Káfsi.

„No, proto," řekla kněžka odměřeně a prohlídla si Nero. „Co umíš, děvče?"

„J-já," vysoukala ze sebe Nero a nervózně si skousla ret.

„Umí toho tolik, co já...," řekla Káfsi a kněžka souhlasně pokývala hlavou.

„Tak to by nemuselo být tak zlé."

„...když jsem k vám přišla poprvé," dořekla Káfsi a kněžka zbledla.

„U Dia, za co jsem trestaná!" povzdychla si. „Ale nakonec, proč ne. Když jsem se zvládla poprat s jedním drzým prckem – "

„Tak počkat!" skočila jí Káfsi do řeči.

„... tak zvládnu i toto děvče," dokončila započatou větu kněžka. „Pojď za mnou," pobídla ji a Nero ji váhavě následovala. Káfsi by jí v tu chvíli nejraději ukázala palec nahoru na znamení, že bude vše dobré. Jenže toto gesto zatím nebylo vynalezeno, takže i kdyby tak Káfsi nakonec učinila, Nero by tomu stejně nerozuměla a myslela si, že ji jen rozbrněla ruka.

Od té chvíle měl Káfsin život znovu zajet do těch správných kolejí. Z role vyhnance se stala opět princeznou a z té mířila směrem ke královně. Trůn již nějakou dobu zel prázdnotou a Káfsi poprvé sesbírala dostatek odvahy, aby na něj usedla. Zrovna mířila ke schodům vedoucím k trůnu, když do sálu někdo vstoupil.

„Tak se znovu setkáváme, sestřičko."

---

A jsme v cílové rovince, závěr se zde objeví 11. září v podobě dvojkapitoly. Pokud jste dočetli až sem, tak toto si nechcete nechat ujít. Fakt, že ne!