Magičtí (oba díly ✅)

21. Porada

„Posaďte se," řekla Athéna a ukázala k sadě židliček z olivového dřeva. Sama si vybrala jednu z nich, do které se usadila. Sova opustila její paži a přelétla na bidýlko vedle bohyně.

Nakonec se na židličky usadily i Káfsi s Nero, jen Hádés zůstal váhavě stát u jedné z knihoven.

„Není se čeho bát," řekla Athéna vstřícně.

„Také se nebojím," odpověděl jí stroze. Zkřížil si ruce na hrudi a celou dobu z ní nespouštěl zrak.

„Nebojíš se, ale přesto mi nevěříš?" řekla Athéna s potutelným úsměvem.

„Nezaměňuj opatrnost se strachem," zavrčel Hádés, a ještě jednou se rozhlédl kolem. „Proč jsi nás sem zavedla?" zopakoval svou otázku.

„Protože vám chci pomoct," odpověděla Athéna a nahnula se na židli, aby byla blíže k Hádovi. „Víš, tady je to pěkné, ale už se mi po Olympu začíná tak trochu stýskat."

„Nečekáš snad, že ti tohle uvěřím," odsekl a udělal několik rozhořčených kroků od židlí. „Chceš mi namluvit, že půjdeš proti ostatním jenom proto, že se ti stýská po domově?"

„Máš pravdu, je tu ještě jedna věc," řekla Athéna s tajemným úsměvem. „Nešlo si nevšimnout, že se nyní potýkáte s problémy, takže se chci ujistit, že té věštbě rozumíte."

„Výborně, mám to snad chápat tak, že se nade mnou už i ty povyšuješ?" procedil mezi zuby Hádés a instinktivně skryl obvázanou dlaň za zády. Vzpomněl si na nedávný střet s Artemis a neměl v úmyslu si tím samým projít dvakrát. Alespoň ne v nejbližší době.

„Slyšet a rozumět jsou dva rozdílné pojmy," odpověděla Athéna neurčitě. „Všichni jsme tu věštbu slyšeli, ale jen málokdo ta slova pochopí."

„Věř mi, že jsem si plně vědom toho, co nás čeká," odsekl Hádés.

„Opravdu? Neustále těm dívkám opakuješ, že se o tvých záměrech dozví, až přijde čas," pokračovala Athéna klidně a podívala se na Káfsi a Nero. „Ale já mám pocit, že ani ty netušíš, co je v sázce," dodala ustaraně.

„Vážně?" řekl Hádés a neubránil se úšklebku. „A co je tedy podle tebe v sázce, hmm? O co myslíš, že mi jde?" zeptal se jí jízlivě.

„Z Olympu ke mně doléhají slova o pomstě," odpověděla Athéna. „Ale ty jsi takový nikdy nebyl, není-liž pravda?"

Bylo vidět, že po těchto slovech z Háda zmizela většina jeho nasupenosti.

„Sporům jsi se snažil vyhnout za každou cenu," pokračovala bohyně. „To samé se ale nedá říci tady o Káfsi," zazubila se na dívku.

„Co prosím?" vyhrkla.

„Stále jsem ti neodpustila ten pokus o spálení mé sochy. Ještě štěstí, že byla z mramoru," zavrtěla Athéna hlavou.

„Nenapadlo mě, že to uvidíš," řekla Káfsi omluvně a otráveně zároveň. „Zvlášť po tom, no, průšvihu s turnajem."

„Ale ty zápasy jsi snad vyhrála, ne?" pokračovala bohyně.

„No, to ano, ale," zarazila se. „Chceš říct, že jsi mi pomáhala?" zaváhala.

„Chci tím jen říct, že bohové zasahují různými způsoby. Někdy viditelně a teatrálně," řekla Athéna a chytila Káfsi za ruku. „Jindy nenápadně a promyšleně," dodala a na moment se hřbet ruky bohyně změnil na potetovanou ruku patřící stařeně. A na kůži se jí objevil obrázek v podobě sovy. Káfsi vykulila oči, ale než stihla cokoli říct, ruka Athény se vrátila zpět do normálu.