Magičtí (oba díly ✅)

34. Šťastné shledání

Když se Artemis vrátila na Olymp k ostatním bohům, zarazila se. V trůnním sálu panoval větší ruch, než bývalo zvykem.

„Vítej zpět, sestřičko," pozdravila ji Athéna ze svého místa.

„Cože?" vyštěkla po ní rozhořčeně. „Jak tu vůbec můžeš tak v klidu sedět, když víš, co udělal?" dodala a zatnula přitom ruce v pěst. V tu chvíli Artemis bojovala s ohromným vztekem i smutkem současně. A tento souboj prohrávala.

„Jen se podívej kolem sebe," pobídla ji bohyně moudrosti s lehkým úsměvem a Artemis tak učinila. V ten moment si uvědomila, jak moc jí vlastně časy před válkou chyběly.

„Teda, to byl slušný mazec," zazubil se na bohy mladík s okřídlenou přilbou, kterým nebyl nikdo jiný než Hermés, posel bohů.

„Překvapilo mě, co v tobě je," ušklíbl se Ares a přátelsky ho chytil kolem ramenou.

„Jo, hehe," zasmál se Hermés, „ale něco takovýho už ne-bu-de-me provádět, ano?" S výslovností některých slov měl problém, protože s ním Ares začal třást. „Navrhuji mít od této chvíle jenom samé vstřícné debaty," dodal Hermés s úsměvem.

„Souhlasím," přikývla Afrodita, která celá blažená seděla na klíně Héfaistovi, božímu kováři, a culila se na všechny strany. To byl další ze vztahů, o kterém se mezi lidmi povídaly nepěkné věci. Afrodita v nich obvykle figurovala jako ta krásná, Héfaistos zase jako oškliváček, kterému byly nasazeny parohy. A i když ona měla v minulost vícero partnerů, zatímco on jen ji, nikdy ho nepodvedla. Nutno dodat, že ne všichni však měli takové štěstí jako Afrodita a Héfaistos. Osvobození bohů s sebou přinášelo také trable, své by o tom mohl říct Zeus, jehož manželka Héra právě dorazila. A ta byla všechno, jen ne spokojená.

„Héro!" vyhrkl nejvyšší z bohů, když se i jeho žena zjevila na Olympu. Měla u sebe svou hůl, na jejímž vrcholu byl usazen květ lotusu a zdálo se, že se ho tím chystá přetáhnout.

„Die," odsekla Héra s vražedným pohledem. „Tak nejenom, že jsi nás tam zavřel, ale teď ještě děláš, že mě rád vidíš?" štěkla po něm.

„No, já," začal Zeus, ale jaksi mu došla slova.

„Tak za kolika ženskýma jsi byl, no?" dala se Héra do výslechu.

„Žádné nebyly!" odpověděl bez zaváhání.

„To ti tak budu věřit," odfrkla Héra a sedla si na svůj trůn.

„Opravdu," pokračoval Zeus hrdě. „Můžeš si to tady přepočítat. Počty bohů i polobohů sedí do puntíku."

Héra nedůvěřivě přivřela oči a zadívala se na svého manžela. Ten však neuhnul pohledem a vypadal velice přesvědčivě.

„No, tak dobře," řekla nakonec. „Máš štěstí, že jsi nás nakonec pustil ven, ještě pár staletí a viděl bys, čeho jsem schopná."

„No, k tomu by bylo dobré říct, že my vás tak úplně, ehm, nepustili," řekl Zeus opatrně. „Použil jsem otcův časový zámek, který měl být nezničitelný. Pustit vás tak bylo nemožné, i kdybychom chtěli sebevíc. Nebo spíše to mělo být nemožné."

„Přestaň chodit kolem horké kaše," osočila ho Héra. „Tak jak jsme se teda dostali ven?!" vyhrkla a zbytek Olympu se podíval jejich směrem.

„Za to může Hádés," řekla Artemis mrzutě. „Ten mizera, on se... obětoval."

„Cože?" zaváhala Héra. „Ale vždyť jsou bohové nesmrtelní, jak by –"