Magičtí (oba díly ✅)

25. Bohové nikdy nespí

Já nejsem Magický. Ta věta ještě chvíli rezonovala Káfsi v hlavě. Nikdy jsem jím nebyl.

„Jak jako," začala zmateně, „že NEJSI Magický?"

Najednou jí nedávalo vůbec nic smysl.

„Vždyť ty musíš být Magický," pokračovala a zprudka se posadila. „Prostě musíš."

„Ale nejsem," odporoval.

„Nesmysl, zachránil jsi mi život," řekla rázně a Voithó se na ni jen usmál.

„Nezachránil. I když jsem si to moc přál, tak já tě nezachránil."

„A kdo teda, hmm?" řekla vítězně. „Jestli jsi to nebyl ty, tak kdo?"

„Alex," odpověděl Voithó jistě. „Ještě předtím, než se tam ta zvláštní miska objevila, projela zemí vlna energie. Šla od něj. To on tě zachránil, ne já."

„Takže jsi lhal?" zaváhala Káfsi. „Ale proč?"

„Nemohl jsem ho nechat princi napospas, ne?" pousmál se. „Kdoví, co by mu provedl. Myslel jsem, že bude chytrý a vrátí se s princem zpět do paláce, kde by byl v bezpečí. Tam by ho nikdo nehledal, ale on tak neudělal."

„Ještě že tak," ušklíbla se Káfsi. „Aspoň nám pořád sedí počty. Tři Magičtí. To je hezké číslo, nikdy by mě nenapadlo, že se nás tolik sejde," dodala zasněně.

„To ano," přitakal Voithó. „Je to hezké číslo. Ale... hádám, že když nejsem Magickým, tak už mě tak ráda nevidíš."

„Neblázni," zazubila se na něj. „Možná, že jsi nevyčaroval tu divnou misku, ale i tak jsi mi pomohl," řekla a nevědomky pohladila sponu rybičky připnutou na šatech.

„Jsem rád, že si to myslíš," řekl Voithó s úsměvem.

Ještě chvíli si pak tiše povídali o všem možném, dokud i je nakonec únava nepřiměla odebrat se do říše snů.

V tu chvíli se mohlo zdát, že všichni spí, ale to bylo opravdu jen zdání. Bohové, ti nikdy nespí.

„No, řekni," obrátila se Afrodita zasněně na bohyni lovu, „nejsou ti dva sladcí?"

„Jsou to jen dva smrtelníci," odfrkla Artemis z lavičky. „Co je na nich tak sladkého?"

„Artemis, drahoušku," zavrtěla Afrodita hlavou, „to jsem nevěděla, že jsi také bohyní trpkosti."

„Nech si to, ano?" odfrkla.

„Nenechám," zazubila se na ni Afrodita. „Vždyť si i nechala jeho rybičkovou sponku!" vzdychla zasněně. „Jestli tohle není láska, tak mi ohol hlavu a říkej mi úplňku."

„Neříkej dvakrát," řekla Artemis se šibalským úsměvem. „Navíc, tohle mi jako románek nepřijde. Spíš je to takové... přátelství, sourozenecká láska. Nic extra romantického," ušklíbla se.

„Tak mi dovol snít, ano? Shipování je snad povoleno, pokud vím," zasmála se Afrodita.

„Shipování?" zopakovala bohyně lovu pobaveně.

„No, ano, to neznáš? To si takhle vybereš dvě postavy a ty pak dáš dohromady. A je jedno, že se to třeba těm postavám nelíbí," řekla Afrodita s vítězným úsměvem.

„Hezké, že to zmiňuješ," ušklíbla se Artemis. „Nebyla jsi to náhodou ty, kdo měl před nějakou dobou ten slavný ‚už nikdy nenajdeš lásku' proslov?"

„Možná," povzdychla si Afrodita a její úsměv byl rychle nahrazen zamyšleným výrazem. „Ale bude to ještě zajímavé, nesmíme zapomínat, že je ve hře stále ten spartský princ. To děvče nám to nedělá vůbec jednoduché," dodala sklesle. „V té její tvrdohlavosti jí dokáže konkurovat snad jen Hádés."

„Pravda," přikývla Artemis. „Proto ty dva musíme zastavit. Jejich zabedněnost přinese Olympu jen další válku."

„Ale ta věštba říká něco jiného," opravila ji Afrodita. „Magie se vrátí zpět tam, kam patří, a Olymp získá svůj někdejší lesk."

„Té věštbě se nedá věřit," odsekla Artemis. „A snad vážně nepřemýšlíš nad tím, že bys jim pomohla?"

Bohyně lásky se chystala něco namítnout, ale Artemis pokračovala:

„Nenamáhej tu svou zlatou hlavinku a přemýšlení nech na někom, kdo je na to zvyklý," zazubila se na ni Artemis. „Možná jsou ti Magičtí už tři, ale tady jejich cesta končí. Čtvrtého Magického totiž nenajdou."

„Jak to můžeš vědět tak jistě?" zaváhala Afrodita a bohyně lovu jí věnovala tajemný úsměv.

„Tak jak to můžeš vědět tak jistě?" zopakovala svůj dotaz. „Jak můžeš vědět, že toho čtvrtého Magického nenajdou?"

„Protože neexistuje," řekla Artemis a na tváři se jí znovu usadil šibalský úsměv. „Žádný čtvrtý Magický totiž není."