Magičtí (oba díly ✅)

8. Příběh drobečka

Tak... A je to tady. Nádech, výdech, nádech, výdech, tohle dokážu, dodávala si Káfsi odvahy a nervózně sledovala první ze soubojů. Ony bojovníky si v hlavě pojmenovala jako Tyčku a Žabáka. Tyčka byl vysoký a hubený chlapík s oštěpem, zatímco Žabák byl jeho přesným opakem. Šlo o malého mužíka, který kolem Tyčky neustále jenom skákal.

„Kdo vyhrát, myslíš?" oslovil Káfsi jeden z bojovníků.

„Já, ehm," začala svým typickým hlasem ála rozverný medvěd, když vtom se zarazila. „Alexi?" vyhrkla. „Ty se taky účastníš?"

„Alex," zopakoval valibuk nechápavě. Netušil, jak je možné, že ten neznámý bojovník zná jeho jméno, ale pak mu to došlo. „Vy," řekl s rozzářenýma očima a nadšeně na ni ukázal prstem.

„Pššt," sykla po něm Káfsi a dala mu ruku přes pusu. Naštěstí pro ni ještě neměl Alexander na hlavě přilbu, takže bylo lehké dostat svou ruku přímo na jeho tvář. Stála přitom na špičkách a modlila se ke všem bohům, ať ji neprozradí. Mlč, kušuj, nic neříkej, mumlala v duchu a doufala, že se tento „náznak" setká s pochopením. Nemůžu ti držet ruku před pusou celou dobu. Když ji poté sundala, tak na ni Alexander zůstal mlčky zírat.

Káfsi si oddechla a znovu se podívala ven. Žabák skákal nadšením nad domláceným Tyčkou a když bylo improvizované bojiště vyklizeno, vstoupil na něj uvaděč, kterého Káfsi poznala od zápisu.

„Jako další nastoupí princ Fóvos!"

„Uhněte, uhněte, uhněte," ozval se ze zadní části scaenae princův hlas.

To je takový osel. A jak se arogantně nese, pomyslela si Káfsi, když jí pohled padl na jeho zbroj. Princ měl přilbu s černým chocholem, zářivý bronzový plát na hrudi a v jedné ruce držel lesklý kulatý štít, zatímco ve druhé svíral meč, jehož nabroušená čepel by jistě zvládla oslepit kohokoli na vzdálenost několika metrů.

Fóvos vrazil do Káfsi a neurvale ji odstrčil na stranu.

„Říkal jsem: ‚Uhněte!'" osočil ji, a přitom zamyšleně naklonil hlavu na stranu, jako by snad přemýšlel nad tím, jestli ji náhodou nezná.

Nezná. Alespoň tak zněl finální verdikt, který princ učinil, než vyšel ze scaenae a začal vítat jásající dav.

„A jeho protivník, Alexander!" zvolal organizátor a opustil bojiště.

A zatraceně, pomyslela si Káfsi a chytila Alexe za rukáv.

„Buď opatrný, ano?" špitla. Znala svého bratra. Věděla, že Fóvos bude chtít vyhrát, a to za každou cenu.

„Ano," přikývl Alexander, ale Káfsi pochybovala, že jejím slovům rozumí. Když poté boj s nervozitou sledovala, přesvědčila se o bolestné pravdě. A přitom to vypadalo na tak vyrovnaný souboj. V jeden moment by Káfsi i věřila, že Alex vyhraje. Jenže pak přišel čas na princovu tajnou zbraň. Z jeho štítu vystřelily ostny a zabodly se Alexanderovi přímo do paže.

„To je podvod," zamumlala Káfsi. „Sprostý podvod."

„Říkal jsi něco?" zaváhal Žabák. „Zněl jsi nějak divně."

„Ne, nic," zahuhlala. „Jenom koukám na ten souboj a tak," pokusila se o chlapskou řeč a ležérní fráze „a tak" zřejmě zafungovala.

Ten ničema, přesunula Káfsi své nadávání raději do hlavy. Princovi poté stačilo jen několik ran, aby svého protivníka srazil k zemi.