Magičtí (oba díly ✅)

4. Titul největšího bojovníka

„Ten zub musí ven," řekla Káfsi ostře a muži se zatajil dech.

„Jen to ne," vyhrkl pacient, když spatřil kleště. „Prosím, princezno, nešel jsem takovou dálku, abych tady zemřel!"

Ten hospodský je ale hysterka, ušklíbla se Káfsi v duchu a poté mu podala pohár.

„Pořádně si lokněte, uvidíte, že pak vůbec nic neucítíte," řekla a muž jí věnoval skeptický pohled. Roztřesenýma rukama převzal pohár, který přiložil k ústům.

„Já už si to od tebe převezmu," ozval se ode dveří rázný hlas. Pacient nadskočil a málem obsah poháru vylil.

„Proč? Já to zvládnu," zaprotestovala Káfsi směrem ke kněžce.

„O tom nepochybuji, ale dostalo se ke mně, že máš dorazit do trůnního sálu. A to okamžitě."

„Trůnní sál?" zopakovala Káfsi vykuleně.

„Ano, to je místnost, kde je trůn, u všech mocných i nemocných," zanaříkala kněžka. „A teď běž. Přeci nechceš nechat krále čekat."

„Jistě, už běžím!" zazubila se na ni Káfsi a hned byla pryč.

„Výborně," řekla kněžka. „A teď se vám podíváme na zoubek," řekla a než mohl muž cokoli říct, už do něj nalila obsah poháru a s připravenými kleštěmi se mu sápala do pusy. Káfsi měla pocit, že jeho vysoké „aúúú" proniklo až do trůnního sálu.

„Chtěl jste mě vidět, otče?" zeptala se opatrně a pak strnula. V sále stál i její bratr. Co ten tady dělá, pomyslela si. Stejně jako Káfsi, i Fóvos za tu dobu vyrostl a jeho tělo nabralo svalovou hmotu. Princezna mu jeho vizáž záviděla, mohl by dělat modela. Byl to typický kúros, po kterém se každá ohlédne, zatímco ona měla ke koré daleko.

„Zavolal jsem vás sem kvůli jedné důležité věci," promluvil král Perífamos. Jednalo se o vysokého zamračeného muže, na jehož hlavě seděl diadém, hedvábná zlatá páska, který symbolizoval jeho moc. „Jistě víte, že naše vztahy se Spartou nejsou nijak příznivé."

Káfsi přikývla. O Spartě toho věděla málo, jen to, co jí řekl Sophias. Pamatovala si hlavně ty zásadní věci jako to, že si Sparťané potrpí na vojenský výcvik a jejich pozemní armáda je k nezastavení. A také to, že hází slabá miminka z útesů. Hrůza! Jak ona Spartu nesnášela.

„Dobrou zprávou je, že jsme dospěli k dohodě," řekl král a nahnul se blíže svým dětem. „Spartský král je vážně nemocen a než jeho duše odejde do podsvětí, chce mít jistotu, že Sparta získá jak svého krále, tak i královnu. Takže, Káfsi," obrátil se k princezně, „vezmeš si jeho syna a staneš se spartskou královnou."

„Počkat co?" vyhrkla a několikrát nechápavě zamrkala. Tu zprávu potřebovala vstřebat.

„Slyšela jsi," odpověděl král.

„Ale, otče –" Káfsi chtěla protestovat, avšak byla ihned přerušena.

„Chceš mi snad odporovat?"

„N-ne," zavrtěla hlavou.

„Hodná holka," pochválil ji král. „Už jen to, že králi nevadí, že jsi Magická je pro nás velké štěstí. A i přes boží pomoc, která se nám před jistou dobou dostala, stále potřebuji nějakého jiného Magického, na kterém očištění otestuji. Nemůžeme si dovolit tě ztratit, a to zvláště ne teď," usmál se. „A co se týče tebe," obrátil se k princovi. „Na oslavu brzkého smíru jsem se rozhodl uspořádat turnaj o titul největšího bojovníka. Jedná se o velkou událost, které se zúčastní nejen naši lidé, ale i ti nejlepší muži Sparty. Vítěz tohoto turnaje si získá úctu a respekt a po tobě chci, aby ses této akce zúčastnil a nejlépe ji i vyhrál."