Magičtí (oba díly ✅)

19. Hra na schovávanou

„Takže, jak to uděláme?" zaváhala Nero, když vyšla ven.

„No," zamyslela se Káfsi a důležitě se rozhlédla po lese. Jako první ji napadlo si s bratrem promluvit, ale moc dobře věděla, že jeho mysl je zabedněná lépe než okna domů těch největších introvertů. „Upoutám jejich pozornost," řekla Káfsi nakonec. „Nalákám je, vy odsud utečete pryč a já vás pak za pomoci tohohle," řekla a zamávala kompasem, „zase najdu."

„Dobře, to zní jako plán," přikývla Nero.

„Plán?" Hádés pomalu začínal ztrácet kontrolu. „Tohle není plán, ale sebevražda!" vyhrkl.

„Ale je to to jediné, co nám zbylo!" protestovala Káfsi.

„Čím déle tu čekáme, tím blíže nám jsou," nepřestával Hádés v naléhání. „Musíme okamžitě pryč."

„Ne, nemusíme!" ohradila se Káfsi tvrdohlavě a div jí z očí nešlehaly blesky.

„Ale ano!" protestoval Hádés.

„Ne!"

„Ano!"

„Ehm, vážení?" přerušila je Nero nervózně.

„Co?!" vyhrkli oba jednohlasem a zprudka se za ní otočili.

„Aha, jo, tohle," zamumlala Káfsi smířeně. Právě zírala na tvář svého bratra, a to byl pohled, po kterém zrovna moc netoužila.

„Ale, ale, ale," mlaskl Fóvos. Zřejmě se chystal podat svůj předem naplánovaný monolog na téma „zase jsem tě doběhl, sestřičko", ale jeho pohled upoutala Nero. „Koukám, že jste cestou nabrali novou květinku," ušklíbl se.

Nero po zaslechnutí výrazu „květinka" nasadila výraz naprostého zhnusení. Pokud kdy mezi nimi mohlo vyrůst semínko lásky, Fóvos ho touto hláškou rozdrtil a pro jistotu na něj ještě aplikoval řádně výživný jedovatý postřik.

„Co je tohle za debila?" zeptala se Nero hlesem a obrátila se ke Káfsi.

„Můj bratr. Na to si zvykneš," ušklíbla se.

„Hádám, že je váš nováček taky Magický, že?" pokračoval Fóvos arogantně.

„Do toho ti nic není," odsekla Káfsi.

„Beru to jako, že ano," ušklíbl se. „A to je škoda. Velká škoda," zazubil se na Nero.

Káfsi se rozhlédla kolem. Její ideální plán spočíval v odlákání pozornosti a následném útěku, jenže když se nyní ocitli v obklíčení, nezdálo se to moc proveditelné.

„Nějaká šance, že by nás odsud dostali tví příbuzní?" otočila se Káfsi s nadějí v očích k Hádovi.

„Pochybuji," zavrtěl hlavou. „Dost jsi je naštvala," dodal hlesem.

Copak za to můžu? Vždyť si sami začali, mrmlala v duchu.

„Uděláme to takhle," řekl Fóvos a převzal si od jednoho z vojáků zářivé laso, které Káfsi bohůmžel znala až moc důvěrně. „Prozatím si vezmeme jen tu vaši novou," ušklíbl se princ a znovu obrátil svou pozornost na Nero. „Otec zmínil, že potřebuje ještě nejméně jednoho Magického, než přijde řada na tebe, sestřičko. A musím říct, že jste nám to hledání velice usnadnili. Tohle místo bychom bez vás nikdy nenašli. Takže... dejte nám tu holku a máte volnou cestu," řekl a symbolicky ustoupil o několik kroků na stranu. „Alespoň prozatím," dodal zlověstně.