Magičtí (oba díly ✅)

29. Věříš mi?

Káfsi pomalu otevřela oči a spatřila Nero, jak jí ošetřuje ruce. I když byly rány hluboké a původně zasahovaly až do masa, nyní byla její zranění téměř nečitelná a čím dál tím více připomínala jen pouhé odřeniny, které se pomalu ztrácely pod vrstvou nové kůže. Jak je možné, že ona umí tohle, pomyslela si Káfsi trpce, a já si stěží posvítím v noci na cestu? Zdálo se jí to tak nespravedlivé.

„My to zvládli?" promluvila Káfsi po chvíli. Z jejího chraplavého hlasu bylo stále ještě znát značné vysílení.

Nero na to nic neodpověděla, jen ve svých rukách proud vody párkrát zamotala, jako by z něj snad chtěla dostat nečistoty a znovu jej ke Káfsi přiložila.

„Zvládli jsme to, ne?" zopakovala Káfsi a pokusila se posadit. „Kde jsou všichni?" dodala a rozhlédla se kolem. Hádés seděl o kus dál a na tváři měl ten svůj typický zamručený výraz.

„Počkat," zaváhala. „Kde je Voithó? A kde Alex?"

„Alexander brzy dorazí," odpověděla Nero.

„Dobře. A Voithó?"

„Ten ne. Zajali ho," řekla Nero, a ještě, než stihla Káfsi něco namítnout, tak pokračovala. „A tebe mohli zajmout taky. Říkala jsem ti, ať nic nepodnikáš a ať se v blízké době o nic nespálíš. Neposloucháš."

„Tak pardon," zamumlala Káfsi otráveně a nechala Nero, aby jí při ošetřování málem vykloubila ruku. „Auvajs," sykla, ale víc jí na to neřekla. „Ale... Voithó... Jak moc je to s ním vážný?"

„S největší pravděpodobností je právě teď v paláci," odpověděla Nero neurčitě. „A to je velmi vážné jen pro Magické."

„Ale co až zjistí, že Magický není? Určitě mu něco udělají, a to přeci nemůžeme dovolit. Musíme ho zachránit!" rozčílila se Káfsi a pokusila se vstát, ale Nero ji dlaní vrátila opět do sedu.

„Není Magický," promluvil po delší odmlce Hádés. „Kameny mu neublíží. Pokud se ale dostanou k tobě, zemřeš. Už nyní jsi prospala celý den, a to kvůli čemu? Lasu?"

Lasům, opravila ho v duchu. Byla to tři lasa. TŘI!

„Tak si prostě jen dám záležet, aby se ke mně žádný z těch šutrů nedostal," odsekla Káfsi. „Navíc, ty kameny potřebujeme, takže do paláce bychom šli tak jako tak. Teď to jen spojíme s jeho záchrannou."

„Další kroky musíme promyslet," osočila ji Nero. „Tohle všechno se stalo jen proto, že jsi se vrhla bezhlavě do akce."

„Ale – " začala Káfsi, ale byla přerušena.

„Žádné ale," zavrtěl hlavou Hádés. „Neměla jsi nás chodit hledat."

„Ale když vám to tak trvalo, měla jsem strach," povzdychla si. „A navíc," řekla a oči se jí rozzářily jako by zrovna dostala nápad. „O čem jste si to vlastně vy dva povídali?"

„Jsou věci, které je lepší nevědět," odpověděl Hádés stroze.

Co to s ním zatraceně je? Káfsi z těchto zpráv nebyla ani trochu nadšená. O tom, že se Hádés chová podivně věděla, ale že do toho zatáhne ostatní?

„Někdo umře, že je to tak?" obrátila se k němu Káfsi po chvíli.

„Když řeknu, že ano, změní se něco?" odpověděl jí klidným hlasem.

„No, to rozhodně změní. Jsem to já?" vložila se do toho Nero.

„Ne," odvětil.

„Dobře, tak teď je mi to vlastně jedno," zamumlala Nero na odpověď.