Magičtí (oba díly ✅)

31. Procitnutí

 „Tohle není osobní," ušklíbl se Fóvos a sehnul se k zajatci.

Voithó ucítil, jak mu princ přitiskl meč na krk. Srdce mu v tu chvíli bilo jako o závod, ale nevzdoroval. Jen nehybně klečel na podlaze a v očích měl ten smířený pohled, který byl Káfsi nepříjemně povědomý. Vrátil ji o mnoho měsíců zpět a donutil ji, aby znovu pronesla ta prosebná slova.

„Ne, prosím!" vyhrkla. „Nezabíjejte ho!"

„Vždyť jsi slyšela, že tě zradil," řekl král. „Ten chlapec byl pro naši rodinu prokletím. To kvůli němu je teď Sophias mrtvý."

„Ne, on je mrtvý jen kvůli tobě," opravila ho Káfsi jedovatě. „Sophias byl členem rodiny a tys mi ho vzal. A teď? Teď mi chceš vzít i toho posledního člověka, co mi tu zbyl!"

Ztráta Sophiase byla pro Káfsi tou poslední kapičkou, která v ní uhasila oheň a vytvořila k magii averzi, již nebyla s to překonat. Alespoň do této chvíle. Najednou v sobě Káfsi ucítila teplo. Příjemné a povědomé teplo. Jako by ta poslední jiskřička, která až do této chvíle bojovala o život, byla pomalu, ale jistě, rozdmýchávána. V tu chvíli se Káfsi zarazila. To zatím ještě stále slabé teplo jí dávalo nepochopitelně příjemný pocit, o kterém ani nevěděla, že jí tak moc chyběl. Po dlouhé době se zase cítila celá.

„Káfsi," oslovil král mírně, když spatřil jiskry, které jí zlehka probleskly v očích. „Popletli ti hlavu, to my jsme přeci tvá rodina," dodal a otočil se k princi, kterému dal gestem hlavy pokyn. Káfsi však moc dobře věděla, co tím král jejímu bratrovi sděluje.

„Neublížíte mu," řekla přísně a Fóvos se zarazil. „Voithó bude žít a stejně tak i zbytek mých přátel."

„Tvých přátel?" podivil se král. „Chápu tedy, že stavíš nějakou magickou verbež nad svou opravdovou rodinu?"

„Vy dva ale nejste moje opravdová rodina, už ne," pokračovala Káfsi klidně a vlna tepla nabírala na síle. „Říkáš, že se musím změnit. Předělat, protože mi jinak nemůžeš věřit. Protože jinak nejsem tvá dcera!" vyhrkla možná naléhavěji, než původně chtěla. „A tohle, to by po mně pravá rodina nikdy nepožadovala. Pokud mě nedokážeš milovat teď, pak za to nemůže magie."

„Samozřejmě, že za to může magie," protestoval král a chtěl k ní přistoupit, ale Káfsi zvedla ruku a namířila proti němu dlaň.

„Vidíš?" pokračoval Perífamos vítězně. „To je přesně to, o čem tady mluvím. Chováš se jako zvíře. Ale bez té síly z tebe bude zase má dcera, to si přeci přeješ, ne?"

„To je právě ten problém, otče," řekla Káfsi a její oči se rozslzely. „Já bych neměla celý život bojovat za to, abych mohla být tvou dcerou. Já bych jí totiž měla být. Tak proč mám pocit, že musím o tvou lásku a uznání pořád bojovat? Proč se celý život jenom snažím, abys mě měl rád? Myslela jsem si, že je se mnou něco špatně, ale... Máma mě milovala, stejně tak i Sophias a Voithó. Podporovali mě a bylo jim jedno, jestli jsem v tu chvíli byla princeznou, Magickou, nebo vyhnancem."

„Káfsi, pozor!" varoval ji Voithó, když spatřil, jak se Fóvos natáhl po lasu, které měl u sebe.

Káfsi nehnula ani brvou. Již předtím zaslechla, jak se za ní její bratr plíží. A když si Fóvos myslel, že je vzduch čistý, přesvědčila ho o opaku. Z dlaně jí vystřelil jeden rázný plamen, který přelétl přes síň a přinutil ho udělat krok zpět.

„Byli to blázni," odsekl král. „Všichni to byli blázni."

„Ne," oponovala Káfsi. „Byli to jediní lidé, kteří mě viděli takovou, jaká jsem," pokračovala jistě a pak spatřila, jak z její paže vykoukla špička něčeho, co vypadalo jako křídlo. Mohlo by... Káfsi vykulila oči. Ta věc byla během chvilky pryč, ale ona věděla, že „to" spatřila. Pohlédla směrem, kde klečel Voithó a ten jí lehkým přikývnutím hlavy dal jasnou zprávu: „Ať už děláš cokoli, jde ti to."

Káfsi se na něj zazubila.

„To oni byli mou rodinou," pokračovala s úsměvem. „Věděli, kdo jsem, a to ještě dřív než já sama," zašeptala.

Káfsi vnímala, jak teplo uvnitř ní roste. Její dlaně byly v jednom ohni, v tom tak příjemném ohni, který uklidňoval a hřál zároveň. S každým nádechem cítila, jak je žár silnější, přesto ho stále držela na uzdě. Měla by mít vztek, měla by být naštvaná, rozezlená, agresivní. Perífamos i Fóvos se chystali ublížit lidem (a bohovi), na kterým jí záleželo. Ale ona místo toho stála uprostřed trůnního sálu v naprostém klidu a nechávala teplo, aby se jí pozvolna rozlévalo po těle.

„Je to vlastně jednoduché," pokračovala Káfsi ve svém monologu a podívala se králi zpříma do očí. „Sama nechápu, jak mi to mohlo celou dobu nedocházet. No, asi nejsem úplně bystrá holčina," ušklíbla se, když použila slova, která slyšela od bohyně krásy a lásky. „Ale teď už to vím," dodala a zhluboka se nadechla. „Jsem Káfsi, ano? Jsem Káfsi. S magií, nebo bez. Princezna, nebo vyhnanec. Vždycky jsem byla jenom Káfsi a vždycky jí taky budu, to mi už nikdo nevezme. A teď... raději ustupte," ušklíbla se a zavřela oči.

S jejím posledním slovem se celá síň rozzářila. Nešlo však o ten druh záře, kterou Káfsi spatřila, když Sophias přišel o své schopnosti. Tentokráte to byl výbuch světla, který vycházel z jejího nitra. Zářivá exploze, jež dala vzniknout něčemu novému. A když se vše opět ponořilo do mírného přítmí, spatřila Káfsi fénixe, svého plamenného strážce, jak krouží u stropu. Usmála se.

„Asi nikdy nepochopíte, jak moc špatné vaše chování bylo," obrátila se Káfsi poté ke králi s princem. „A jak moc jste ublížili mně a lidem okolo. Ve vašich hlavách je vše, co jste udělali dobré, ale já chci, abyste věděli, že vám odpouštím. I když si myslíte, že tu není co odpouštět. Odpouštím vám a teď... Myslím, že nastal čas se rozloučit," dodala Káfsi a ukázala rukou ven. „Odejděte," obrátila se k otci. „Odejděte a už se sem nikdy nevracejte," dodala vážným hlasem, ve kterém chyběla jakákoli známka slitování.

Dala jim stejnou možnost, jakou dostala jejich matka. Žít v exilu, nebo zemřít. Káfsi v tu chvíli neměla co ztratit a byla připravená dodržet obě alternativy. Pokud by se ji jeden z nich pokusil zastavit, se zlou by se potázal. A král si toho byl zřejmě až moc dobře vědom. Před jejich očima se ten den zrodila úplně nová osoba, nad kterou v tu chvíli neměli moc.

Zrodila se Káfsi.

Probudil se fénix.

A věštba z Delf tak byla o kus blíže svému naplnění.

---

Tato část byla krátká, ale příští dva týdny vám to vynahradí. Čeká nás dvakrát tolik textu a dvakrát tolik zábavy! Proto si dopřejte odpočinku, dejte si sklenku něčeho dobrého (čajík, limonádka) a naberte síly!