Magičtí (oba díly ✅)

16. Příběh zlomeného srdce

Káfsi se vydala do paláce. Rozhodně se nehodlala Sophiase jen tak vzdát.

„Doufám, že sis jeho přítomnost užila, sestřičko. Tohle je totiž naposledy, co jste se vy dva kdy vydali na výlet," ozval se za jejími zády Fóvos.

„O čem to zase mluvíš?" obrátila se na něj Káfsi rozmrzele a zadívala se na jeho vítězný úšklebek. „To ty," dodala s podivem. „To ty jsi..."

„Jen pojď se mnou," pobídl ji bratr, jako by snad Káfsi četl myšlenky.

„A kam?" zaváhala.

„Za Sophiasem," řekl a rozešel se.

Káfsi ho bez dalších řečí následovala. Potřebovala vědět, co se děje a proč se to děje. Nechápala, jak si Sophias dokázal udržet chladnou hlavu. Byl tak klidný. Neptal se, kam ho odvádí, dokonce se ani nezajímal, proč ho odvádí. Jako by snad věděl, o co jde. A co přijde.

Fóvos ji vedl jistým krokem mezi sloupovím a společně se dostávali do oblasti paláce, kterou Káfsi vůbec neznala. Princezna vytušila, že ta část musela být vybudována teprve nedávno. Nikdy předtím na tom místě nebyla, zato Fóvos se zdál být ve svém živlu. Princ se zastavil až před pevnými bronzovými dveřmi, které do světa vysílaly jen jeden jediný signál: držte se od nás dál.

„Je uvnitř," řekl Fóvos a ukázal ke dveřím.

„Co chceš Sophiasovi provést?" vyhrkla Káfsi naštvaně.

„Já?" zvolal Fóvos s hranou ukřivděností. „Já mu nechci provést nic," ušklíbl se. „S tím přišel náš otec."

Káfsi polkla a ohlédla se k vchodu do místnosti. Dveře byly pootevřené. Stačilo jen vložit prsty do skuliny a otevřely by se.

„Tak jen do toho," pobídl ji bratr. „Udělej to."

Káfsi mu věnovala naštvaný pohled, ale pak obrátila svou pozornost zpět ke dveřím. Udělá to, podívá se dovnitř.

„To ne!" vyrušil je Voithó.

„Aha, začíná to tu být dramatické," ušklíbl se Fóvos, ale ona jeho poznámku ignorovala.

„Neotvírej ty dveře," naléhal Voithó. „Je to past."

„Voithó, Voithó, Voithó," zavrtěl Fóvos nevěřícně hlavou. „Proč se mi tady snažíš kazit zábavu? Jaká past? Já přeci Káfsi nenutím ty dveře otevřít. Může klidně odejít, ale teď když vás dva vidím hezky pohromadě," ušklíbl se. „Myslím si, že byste tam měli být oba. Čím větší publikum, tím víc zábavy."

Káfsi se na něj nedůvěřivě zadívala, ale ta poslední slova nemohla nechat náhodě. Publikum? Ať už se tam uvnitř mělo odehrát cokoli, působilo to jako nějaká divadelní hra. A ona se rozhodla, že se na ni podívá.

„Haló?" zvolala, když vešla do temné místnosti. Několikrát zamrkala, aby si přivykla šeru. V místnosti se nacházela jen jakási kamenná deska, u které byla přimontována zlatá očka z provazů. A vedle ní stál její mentor.

„Sophiasi!" zaradovala se Káfsi a chtěla se k němu rozeběhnout, ale její postup zastavila čepel meče, která se před ní znenadání objevila.

Zatracený Fóvos, pomyslela si, ale když se ohlédla, tak rozšířila oči překvapením. Káfsi zjistila, že držitelem zbraně, která jí brání v cestě, není její bratr.

„Voithó?" zaváhala. „Co to děláš? Pusť mě dál."

„To nemůžu," zavrtěl zamítavě hlavou.