Magičtí (oba díly ✅)

24. Neopravitelné

Chádés vyběhl ven, avšak jak velice rychle zjistil, přišel pozdě. Prostor před jeskyní nyní vyplňovala zář zlaté jabloně a ten obraz ho velice dopálil. Když ten nebohý stromek spatřil, tak k němu vyslal jeden velice vzteklý pohled a netrvalo dlouho, než se jeho pozornost upnula i na původce toho všeho.

„Ty," rozohnil se, jakmile jeho pohled padl na Káfsi. „Jak jsi–"

„A záleží na tom?" zasmála se Gaia, která se znenadání zjevila po jeho boku.

„A ty tady chceš zase co?" osočil ji. „Nemáš tu co dělat."

„To my oba," pokračovala Gaia bezstarostně.

„Ne, jenom ty. Mě sem přivolali," ušklíbl se s jistou hrdostí. „Zeus a ostatní. Chaos tu byl dávno předtím, než jsem sem skutečně dorazil."

„Ale prosím tě," usmála se a položila mu ruku na rameno. „A to má být důvod, abys tady takto tyranizoval mé děti?"

„Já je ale netyranizuju, jenom... testuju," zamumlal. „Zkouším je, když jsou podle tebe tak moc skvělí," pronesl kousavě. „Chci vědět, co všechno snesou. Jenže jak jsem zjistil, tvé děti jsou úplně k ničemu. Bez urážky, ale nemají tady co dělat."

„Ale nepovídej," zasmála se Gaia.

„Ale povídám," odsekl. „Na začátku jsem byl jen já, rozumíme? Jenom. Já!" obrátil se ke Káfsi, která jen zděšeně zamrkala.

To nám tady začne říkat legendu o stvoření světa?

„Temnota, prázdnota, nicota..."

Takže ano.

„Nekonečná čerň," pokračoval Chádés. „A jak to vypadalo hezky! Jenže pak muselo přijít světlo a Gaia, že jo?"

„Copak? Má přítomnost ti snad vadí?" zasmála se a konejšivě mu obtočila paže kolem hrudi. „Předtím sis nestěžoval."

„To přece vím," protočil oči. „Nechápej mě špatně, kdybys to byla jen ty, tak je všechno... v pořádku, řekl bych. Jenže to nezůstalo jenom u tebe. A teď tu máme na krku tohle," řekl a důležitě přitom rozpažil ruce. „Stromečky, obláčky, lidičky. A já se jakože vážně snažil tenhle svět pochopit..."

„Snažil?" zopakovala po něm Gaia skepticky a pustila se ho.

„No, dobře, tak možná tak úplně nesnažil..."

„Ne, tys posedl všechno a všechny kolem. A jestli si myslíš, že jsem zachránila jedno ze svých dětí, abys ho teď používal jako svou schránku, tak to se mýlíš."

„Počkat," zaváhala Káfsi. „Takže Hádés... To vy jste ho tehdy zachránila?"

Gaia se na ni jen výmluvně usmála.

„A co Magičtí?" pokračovala Káfsi ve vyptávání. „To také vy?"

„Ó, ano, to ovládání elementů," odpověděla jí neurčitě. „Přírodní síla z toho nejryzejšího zdroje. Nešlo o nic jednoduchého, pravda, ale já věděla, že Magičtí nakonec uspějí. A Olymp získá svůj někdejší lesk. Protože tak to má být, každý spor musí jednou skončit a teď," obrátila se k Chádovi, „nastal čas předat tento svět do jiných rukou."

„Ale já nechci!" odsekl a dupnul si jako dítě, kterému je řečeno, že má jít do postele.

„Takové rozhodnutí ale není jenom na nás," sdělila mu Gaia konejšivě. „Bohové mohou být věční, ale jejich vláda ne. A v tuto chvíli má tento svět na starost Olymp, což musíme respektovat."