Magičtí (oba díly ✅)

2. Trest

Když došli do paláce, vypadali jako dva zmáčení vodníci.

„Sophiasi!" rozzářila se Káfsi při pohledu na zachmuřeného staříka, který působil jako prototyp filozofa.

„Princezno," přivítal ji Sophias vážně. „Musíme si promluvit."

A je to tady, povzdychla si Káfsi. Moc dobře věděla, co bude následovat. Bratr na ni žaloval.

„Káfsi za nic nemůže," zastal se jí Voithó. „Jen mě bránila. To princ – "

„Tak Káfsi?" přerušil ho Sophias. „Snad princezna Káfsi! Achich," zalamentoval. „Chlapče, jsi v paláci jen pár dní a už jsou s tebou problémy. Běž se převléknout, o dnešku si ještě promluvíme," dodal už poněkud milejším tónem.

Voithó se uklonil a zamířil do paláce.

„A co se týče vás, princezno," obrátil Sophias svou pozornost zpět ke Káfsi. „Můžete mi vysvětlit, co to má znamenat?"

„Asi budeš muset být o něco konkrétnější," zazubila se na něj nevinně.

„Použila jste dnes svou sílu?" zeptal se a rozešel se k paláci.

„Aha, jo, tohle! No, ano," pokrčila rameny.

„A víte, že to nemáte povoleno, že ano?"

„A víte, že to nemáte povoleno," napodobila jeho hlas v duchu. Jasně, že to vím! Na něco takového přeci nejde zapomenout. To, že Káfsi patřila k Magickým nebylo tajemstvím od chvíle, kdy jako malá ve spánku zapálila svoji postýlku. Asi není žádným překvapením, že král z této zprávy nebyl nijak nadšen. Nejenže musel narychlo shánět další kus nábytku, ale ještě k tomu zjistil, že jeho jediná dcera patří k těm „zvířatům". Tak Magické svět nazýval. Nebyli to lidé, jen zvěř. Bytosti, které se umí řídit jen svými pudy a jejich mentální kapacita je srovnatelná s myší, co spadla do sudu s vínem, ze kterého se předtím řádně nalokala. Král se tak držel od Káfsi dál a snažil se vymyslet způsob, jak ji tohoto prokletí zbavit.

„Já jsem v tom ale nevinně," bránila se. „Za to může Fóvos. A taky magie. Ano, to dělá ta magie," řekla nakonec. „Nemůžu si pomoct."

„Takže to magie vám řekla, abyste zapálila princi pozadí?"

„Přesně tak," odsekla.

„Ale prosím vás, magie přeci nikdy své nositele nepobízela k zapalování cizích hýždí," řekl Sophias vážným hlasem a snažil se potlačit smích. „Zvláště těch patřícím princi."

„Zasloužil si to, sám si začal," zamručela Káfsi. Věděla, že jí v tomto bude Sophias věřit, královský rádce znal jejího bratra lépe než kdokoli jiný. Problém byl v tom, že průšvihy prince měly větší toleranci než průšvihy Káfsi. Důvod byl zřejmý. Fóvos byl následníkem trůnu a nebyl Magickým, což je ideální kombinace. Káfsi to považovala za nespravedlivé. Hlavně to s tím následnictvím. Vždyť to ona byla ta starší. A moudřejší!

„Očekával bych od vás méně dětinské chování," řekl Sophias vlídně. „Jistě chápete, že se něco takového nesmí zanechat bez následků," dodal. „Půjdu se o vašem trestu pobavit s králem, zatím se běžte převléknout a až budete hotová, tak za mnou přijďte."

„Ne, prosím, neříkej to otci," zanaříkala. V poslední době se snažila sekat dobrotu, aby otci dělala jen radost a Káfsi tak doufala, že se tento incident podaří nějak ututlat. „Můžeme říct, že bratr snědl něco zkaženého a měl halucinace! To by mohlo vyjít, ne?"