Magičtí (oba díly ✅)

(Ne)Prolog

Každý příběh začíná slovem. Může jít prakticky o jakékoli slůvko, které vás napadne. Čaj. Hrdina. Jdu. Dnes. V tom našem případě jde o slovíčko „ne". I přesto, že má pouhá dvě písmenka a jde o takového „prcka" mezi ostatními slovy, tak „ne" rozhodně nepodceňujte. Má totiž nezměrnou sílu. Může zrušit vše, co platí. Má moc nastolit nový řád. A přesně o to se mluvčí tohoto „ne" snažil. Jeho hlas byl zbarven smutkem, strachem, trpkostí a zároveň i akutním nedostatkem trpělivosti.

„Ne," oznámil tehdy ostatním bohům Hádés. „My už se dále nesmíme vměšovat do lidských záležitostí."

Přesně tak to řekl. Přesně tak si to pamatoval. Za ta léta, která strávil v podsvětí, pod jeho rukama prošlo mnoho duší. A většina z nich patřila hrdinům, které si bohové vybrali za své vyvolené. Zbytečné oběti, alespoň tak to Hádés viděl. Pokud by se od nich Olymp držel dál, mohli tito lidé v klidu žít, ale ne. Bojovalo se. Jeden bůh si vybral jednoho člověka, druhý druhého a pak se strhla válka nebývalých rozměrů, která s sebou smetla stovky a stovky dalších. A protože měl Hádés toho všeho právě dost, rozhodl se promluvit bohům do duše (pokud tedy nějakou měli).

Kéž by jeho bratři zareagovali jako slušňáci a projevili pochopení (možná se i uskromnili ve svých zásazích), to by pak vše nalezlo konec zde, na této první stránce. Byl by to krátký příběh jednoho „ne", který skončil tak rychle, jako začal. Jenže oni tak neučinili. Nechtěli se loučit s takovou mocí. Třeba takový Poseidon, bůh moří, rozhodně neměl v úmyslu zanechat svého vměšování. Měl moc nad námořníky z celého světa a nyní by měl jenom sedět na zadku a pozorovat rybičky? To ne. A Zeus, nejvyšší z nejvyšších, vládce bohů a blesků a zároveň hrdý nositel titulu největšího proutníka všech dob, ten z Hádova návrhu nebyl také moc nadšený. A tak se Olymp rozdělil na dvě frakce. Ti mocní bohové, kteří měli rádi pozornost lidí a nedovedli si představit, že by se jen na chvíli ocitli mimo dění na povrchu, tak ti se postavili na stranu bleskového Dia. Mezi nimi byl například bůh války, bohyně lovu a samozřejmě Hádova tchýně, která šla proti čemukoli, co její zeť navrhnul. A pak tu byla ta druhá strana, která překvapila i samotného Háda. Oni se opravdu našli bohové, kteří nejenže s ním souhlasili, ale dokonce se ani nezalekli té mocné kavalérie, která se na ně řítila! I přesto, že byl tento klub o něco menší a sestával se výhradně z božího kováře, nebeského pošťáka a otrávené manželky největšího sukničkáře historie, válka o osud lidstva trvala déle, než by kdokoli předpokládal.

Během bojů byla do světa uvolněna síla, nad kterou ani ti nejvyšší z Olympu neměli moc. Síla, která nebyla ani dobrá, ani špatná. Síla, která svému nositeli propůjčovala schopnost vládnout světu, či jej zničit. V ten moment se zrodili Magičtí a i poté, co boje mezi bohy utichly a poražená strana byla uvrhnuta do vězení, ze kterého nebylo úniku, tato magie v lidském světě přetrvávala. Jako by na něco čekala. Možná, že i to nejdokonalejší vězení má nakonec své mouchy. Je jen otázkou času, kdy budou objeveny a kdy se osudy boha a člověka ještě jednou propletou. A to silněji než kdy dříve.