Magičtí (oba díly ✅)

3. Vykoupení

Sophias ji zavedl na místo, které bylo věnováno bohovi medicíny. Mělo jít o chrám, kde se lidé léčili koupelemi, masážemi a všemožnými bylinnými dryjáky, ale když k budově Káfsi přišla, tohle by z ní nikdy nevyčetla. Jediné, co o této stavbě dokázala říct, bylo, že se jedná o budovu v žalostném stavu.

„Tak tady se vážně léčí lidé?" zaváhala.

„Ne vždy to takto vypadalo," řekl Sophias a vzal ji dovnitř.

Hned při vstupu Káfsi okouzlila neudržovaná socha postaršího muže s holí, kolem níž byl obmotán had. Bez zaváhání se k ní rozeběhla a minula přitom vrásčitou kněžku s nevrlým výrazem. Ta už předtím nebyla z návštěvy Káfsi moc nadšená, když však spatřila, jak si princezna sochu boha medicíny zadumaně prohlíží, a hlasitě přemýšlí nad tím, jestli se v nemocnici nachází nějaká jáma s hady, kam by se chorý člověk hodil, kdyby mu již nebylo pomoci, tak si kněžka myslela, že jí odbíjí poslední hodinka.

„Něco takového po mně nemůžeš chtít, Sophiasi," zanaříkala při pohledu na Káfsi, jak se snaží po holi vyšplhat. „To dítě je prokleté," dodala šeptem.

„Dejte jí šanci, prosím," řekl Sophias s úsměvem.

„U Dia, Magičtí s sebou nepřinesli nic než zkázu. Jen se podívej," zaskřehotala a důrazně rozpažila ruce. „Náš Asklépion vzkvétal, než se objevili. A kde jsme teď? Jen vážeme rány a rozdáváme bylinky."

„Udělejte to už jen kvůli královně," naléhal na ni Sophias. „Víte, jak ji milovala."

Kněžka mu věnovala pohled, ve kterém se mísil hněv i pochopení. Jakmile se ke králi dostala zpráva o tom, že jeho prvorozené dítě patří k Magickým, chtěl se Káfsi zbavit. Celé Řecko (potažmo svět) vyhlásilo na Magické hon a on přirozeně neměl v úmyslu tuto tradici přerušit. Rozmluvila mu to až královna, která ho prosila, ať Káfsi nechá žít. Nakonec se rozhodla, že dceřino prokletí vezme na sebe.

„Potrestej raději mě," řekla mu. „Potrestej mě a ji nech."

A král tak po delším uvažování nakonec učinil. Označil svou ženu za viníka a zapudil ji. Poté ji už nikdy nikdo neviděl. Královna však možná zmizela z paláce, ale její starostlivost a laskavost se nesmazatelně vepsala do srdcí mnoha lidí. A Sophias tajně věřil, že to je právě Káfsi, kdo by jednou mohl pokračovat v jejím odkazu.

„Potřebuje jen nasměrovat," řekl kněžce mírně, a ta nakonec přikývla.

„Dobrá, ale pokud chrámu způsobí jakékoli škody, skončí v hadí jámě," řekla hrdě.

„Takže ji tu vážně máte?" vyhrkla Káfsi zavěšená o mramorovou paži sochy, jako by šlo o nějakou prolézačku.

„Bohové, buďte mi nápomocni," zanaříkala stařenka.

Naštěstí se však žádné obětování hadům nekonalo. Kněžka byla příjemně překvapena, Káfsi se ukázala být spolehlivou pomocnicí. Zatím jí bylo dovoleno jen chodit na nákup bylinek za obchodníky známými též jako „sběrači kořínků", ale děvče nikdy nezklamalo a vše o co kněžka žádala, nakonec přineslo. Brzy tak Káfsi dovolila, aby ji mohla sledovat při práci.

„Rozdrceným česnekem vydezinfikuješ ránu," řekla jí kněžka a prudce povalila mladíka, který k nim přišel s nepěknou ranou na paži. I přesto, že byl mnohem vyšší a zavalitější než stařenka, nedělalo jí problém ho dostat do židle. Ozvalo se syknutí. „Nech si to, ano?" osočila pacienta.