Magičtí (oba díly ✅)

26. Příběh strážců

Káfsi již nějakou chvíli držela kompas a jen na něj zadumaně zírala. Zelené světlo zmizelo a místo čiré barvy byla nyní skleněnka temná jak noc. Pokud měli předtím pocit, že jejich kompas září slabě, nyní byl již definitivně světlu vzdorný. Z toho už nevykřešeme ani drobný paprsek, pomyslela si Káfsi mrzutě.

„Co to asi znamená?" zaváhala a obrátila se k Hádovi.

„Konec," řekl Hádés neurčitě a zvedl se na nohy.

„Fíha, díky za objasnění," odsekla Káfsi. „A něco konkrétnějšího by tam nebylo?"

„Nikoho dalšího už nehledáme," dodal Hádés stroze. „Je tohle odpověď na tvou otázku?"

„Ne," zavrtěla hlavou.

„To je dobře, protože já tu nejsem od toho, abych vám odpovídal na dotazy."

Jo, toho jsme si stihli všimnout, pomyslela si Káfsi otráveně. Achich, už je zase protivný a navíc... „konec"? Při této myšlence Káfsi tázavě nadzvedla obočí. Na jednu stranu byla ráda, že už se konečně nemusí za nikým trmácet, ale na druhou zase vůbec netušila, jaký by měl být jejich další krok.

Jedna, dva, tři, spočítala Káfsi v duchu všechny přítomné Magické. Jsme tři. Oheň, voda, země. Chybí nám...

„Vzduch," promluvila Nero, jako by jí četla myšlenky. „Kde je vzduch? Bez něj nikdy neuspějeme."

„Ale jestli už žádný vzdušný Magický není," zaváhala Káfsi. „Tak to znamená, že byl Sophias tím... posledním? Ale to je nesmysl, ne? Magický zemřít může, ale magie ne. Nebo že by ten kámen... Mohl by?" obrátila se k Hádovi. „Ten kámen, kterým mu ten den sebrali sílu," polkla. „Viděla jsem ho. Měl v sobě takové stříbrné světlo."

„A to nám říkáš až teď?" vyhrkla Nero.

„Nespojila jsem si to," protestovala Káfsi. „Mám za sebou trauma, víš?"

„Ale no tak," ušklíbla se Nero. „Tohle by si musel dát dohromady i někdo s mozkem o velikosti hroznového vína. Proč jsme se tedy snažili dostat od prince, když jsme celou dobu věděli, že jsou kameny v paláci?"

„Uznávám, že naše organizace není zrovna nejlepší," odsekla Káfsi.

„V tomhle ale není žádná organizace!" zaprotestovala Nero. „Za tu dobu, co jsem se k vám přidala, mě chtěli už dvakrát zabít! Třikrát, když budu počítat toho masivního psa!"

„Dobré ráno!" ozval se za nimi nadšený hlas Alexandera, který se právě probudil. „Přijít o něco?"

„Ale vůbec ne," zazubila se na něj Káfsi. „Zrovinka tu řešíme naši úplně zmatečnou pouť za něčím, co vlastně bylo celou dobu na místě, kterému jsme se chtěli za každou cenu vyhnout," dodala rozmrzele a znovu se obrátila k Nero. „Souhlasím s tím, že jsme mohli naše putování trooošičku líp promyslet, ale zase bych to tak nedramatizovala. Víme, kde ten kámen je, nebo snad ne?"

„A co pak?" vložil se do toho Voithó. „Získáme sílu čtvrtého Magického, ale tím to asi neskončí. Že je to tak?"

„Existují čtyři kameny," odpověděl mu Hádés. „Každý schopný udržet sílu jednoho z Magických. Pokud se nám je povede získat a pokud se vám do nich povede dostat svou sílu..."

„To je na můj vkus hodně pokud," ušklíbla se Káfsi. „Ale pak je hotovo, ne?"

„Ne, poté stále nebudeme mít vyhráno," pokračoval. „Je tu ještě mezikrok, který musíte splnit."