Guardian Angel [Larry]

Chapter 63

Marcel’s POV

Byl jsem šťastný. Nejšťastnější na světě.

Nepotřeboval jsem uspokojit sebe, abych byl šťastný. Stačilo, že jsem se mohl postarat o svého přítele. Stačilo se něco přes hodinu dotýkat jeho těla, vidět ho bezmocného, slyšet ho kňourat, vzdychat… stačilo se ujistit, že mě stále chce a moje duše byla spokojená a naplněná radostí. Nepotřeboval jsem nic víc.

Avšak najednou to vypadalo, že jemu to nakonec nedalo a přehodnotil své názory, když opustil mou náruč, klekl si doprostřed postele čelem ke mně a za nohy mě potáhl dolů do lehu. Byl jsem v šoku, ale taky mile překvapen. Nečekal jsem, že by doopravdy mohl polevit ze svých zásad. Jo, jednou už to udělal, ale tenkrát to bylo jen malé neškodné krvácení oproti tomu, proč se mnou nechtěl spát teď.

Usmál se na mě, sklonil se ke mně a začal tanec našich vášnivých mlaskavých polibků. Za záda a zadek jsem si ho tlačil co nejblíže ke svému tělu a znesnadňoval mu tak odepínání mých kalhot, o které se snažil jen jednou rukou. Nakonec to vzdal a s povzdechem se ode mě vzdálil. Přeskočil zase mezi moje nohy a oběma rukama – za plného soustředění – se mu je podařilo rozepnout. Nadzvednul jsem pánev, aby mi je mohl vysvléct a koukal se, jak pomalu a opatrně mi je sesouvá nejprve z oblasti spodního prádla a pak celých nohou.

Zrychlilo mi to dech a provařilo krev nedočkavostí. Nevypadalo to, že by to byla jen nějaká jeho hra. Tentokrát jsem se opravdu mohl začít těšit na svůj vytoužený orgasmus. Tentokrát už mi nestálo nic v cestě. Žádné Louiho zákony, žádná ségra, žádné mobily.

A jestli bylo něco, co by se pokusilo mi to překazit? Už teď to bylo mrtvé a zadupané tisíce stop hluboko pod zem!

Začal okusovat a laskat mou nohu od chodidla a nejspíš si ani nedovedl představit, jak moc mě to vzrušovalo. Celé mé nohy byly jako jedno výbušné erotogenní pole. Jeho polibky mě strašně lechtaly, ale zároveň prosakovaly pod kůži tak hluboko, že má krev měla co dělat, aby se všechna naráz vešla tam, kam potřebovala. Už jsem byl částečně vzrušený z toho, jak jsem se staral o něj, a tak se nebylo čemu divit, že jsem byl plně vzrušený, ještě než se stačil dolaskat až k mému stehnu. V ten moment už jsem umíral slastí.

Ovšem co nevidět jsem musel upustit ze svých příjemných pocitů a začít se starat o to, aby neudělal něco, čemu jsem se vyhýbal od té doby, co se mi vrátil. Jeho ústa stále pokračovala v něžném pusinkování mé pánevní kosti, ale jeho ruce už se potulovaly pod mým trikem a začaly ho postupně rolovat nahoru, čemuž jsem bránil vlastníma rukama.

„Co je zase?“ zeptal se mírně otráveně, když v boji s mýma rukama nebyl úspěšný ani po několika desítkách vteřin. „Já myslel, že to chceš.“

„Chci. Jen… ty se vůbec nesoustředíš na to, na co bys měl. Chudák už ani nemůže dýchat a ty ho pořád mučíš.“

„Říká ten, co mě tu hodinu eroticky osahával,“ rýpnul si. „Já myslím, že to chudák vydrží.“ Znovu se nahnul k mému podbřišku a chtěl pokračovat v rolování mého trička nahoru.

„Ne. NE! Nevydrží!“ Snažil jsem se ho zastavit veškerou svou silou, která mi ještě zbývala.

„Marceli, neštvi mě sakra!“ křiknul po mně a doslova se se mnou začal prát o lem mého trika. „O co ti jde?“

„O nic. Jen už bys mohl začít pracovat na těch správných místech.“

„Na těch správných místech začnu pracovat, až se mi bude chtít a dostatečně se pomazlím i se zbytkem tvého těla, o což ty evidentně nestojíš!“