Guardian Angel [Larry]

Chapter 15

Ráno jsem se probral jako první a tak jsem měl konečně šanci nepozorovaně slintat nad svým přítelem.

Přítelem… to zní tak… tak krásně divně, zasmál jsem se pro sebe v duchu.

Pořád jsem ještě nechápal, jak je možné, že nám osud zkřížil cesty a dovolil mi milovat tu nejkrásnější bytost na celém světě, ale zakázal jsem si o tom uvažovat. Nevěděl jsem, jak dlouho mi takové štěstí může vydržet a tak jsem se rozhodl, že si to patřičně užiju, dokud ještě smím.

Hodnou chvíli jsem na něj z vrchu koukal a užíval si pohled na jeho dokonalé, ostře vyrýsované tělo, které teď patřilo mě a já si ho mohl plně užívat. Tedy jenom tehdy, když mi to jeho vlastník dovolil, pomyslel jsem si a svůj zrak jsem po chvíli přesunul k něčemu neméně sexóznímu, ale o mnohem líbeznějšímu. Za tu dobu co se známe, už jsem si stihl zapamatovat každý kousíček jeho obličeje, každou vrásku kolem očí, když se opravdu upřímně smál, každičký tón jeho pleti. Jenže zapamatovat si to a vrýt si to navždy do paměti byly dvě zcela odlišné věci a tak jsem teď začal pracovat na té druhé, když v tom jsem si všiml malých záchvěvů jeho hustých řas.

„Nekoukej na mě a radši si zase lehni,“ promluvil rozespale, aniž by otevřel oči.

„Jak víš, že na tebe koukám? Já myslel, že ještě spíš,“ chechtal jsem se tichounce.

„Vím to, protože je mi zima, takže se ke mně okamžitě vrať. Zkoumat mě můžeš později,“ mrmlal dál a přetočil se na bok. Mě stáhl s sebou a přitáhl si mě ke svým zádům, jakmile mou ruku uvěznil ve svém sevření, když si ji přehodil přes svůj bok.

„Já bych rád, zlatíčko, ale musím už vstát a jít do toho obchodu,“ řekl jsem a políbil ho na odhalené rameno.

„Nemusíš. Obchod tam bude stát i odpoledne, takže všechno co musíš je ležet tady a hřát mě,“ namítl a přilepil se ke mně ještě víc.

„No to máš sice pravdu, ale my do té doby nemáme co jíst, takže pokud nechceš jít do práce hladový, tak mě budeš muset pustit,“ oznámil jsem mu, ale on se jen začal kroutit a přitáhl si mou ruku ještě více k sobě, aby si pojistil, že mu nikam neodejdu.

„Koupíme si něco cestou a odpoledne sjedeme do obchodu na nákup,“ brblal a zněl pořád ještě hodně ospale.

„No jak myslíš, ale pustit mě stejně budeš muset,“ smál jsem se a snažil se vysvobodit si ruku z jeho sevření, ale držel ji pevně. „Louisi, no tak! Pusť mě,“ žadonil jsem, ale sevření ještě zesílilo, pokud to vůbec bylo ještě možné. Už jsem přestával cítit cit v prstech. „Loui, lásko? Neteče mi tam krev,“ oznámil jsem mu, načež stisk hned povolil, ale né natolik, abych mohl odejít. Zhluboka jsem si povzdechl a on se rychle přetočil zpět na záda.

„No tak fajn. Jdi si, kam tě srdce táhne, když nechceš být u mě, ale chci pusu,“ řekl poraženě a našpulil rty. Musel jsem se zasmát, ale pak jsem ho políbil. Krátce a rychle, aby se nemohlo stát cokoliv dalšího.

Vyhrabal jsem se z postele a odkráčel rovnou do sprchy. Začal jsem jako obvykle studenou sprškou, abych se probral a poté si užíval příjemně teplé kapičky vody dopadající na mé tělo. Po malé chvilce se ale dvě teplé dlaně opřely do mých zad a přitlačily mě ke zdi. Jeho rty se přilepily na mé rameno a jeho nehty po sobě zanechávali dlouhé červené škrábance na mé paži. Když si mě potom otočil čelem k sobě, tak se jeho rty dychtivě přitiskly k těm mým a začaly je drsně líbat. To bylo poprvé, co se ke mně choval tak… hrubě. Ale nemůžu říct, že by se mi to vyloženě nelíbilo.