Guardian Angel [Larry]

Chapter 40

Dech se mu zrychlil a celkově znervózněl. Pak jen odvrátil pohled a začal zápasit se sundáváním pláště. Ruce se mu hodně třásly. Viděl jsem to i přes tu tmu.

„Chceš s tím pomoct?“ zeptal jsem se a on na mě hned zaječel zápornou odpověď. „Fajn, stačilo to říct normálně,“ řekl jsem tak nějak poraženě, protože jsem věděl, že jsem zase selhal a otočil si hlavu k zádům pohovky.

„Promiň, lásko,“ pohovka vedle mého těla se prohla a mou tvář ovanul jeho horký dech a následně i teplo jeho rtů. „Nejde mi to.“

Zhluboka jsem si povzdechl a kouknul na něj. Dělal na mě smutné očka. Vymotal jsem tedy ruce z pod našich těl a rozvázal mu, co se dalo. Pustil jsem se i do rozepínání knoflíků na košili, ale u třetího od shora přiložil své dlaně na mé a zastavil tak mou činnost. Chvíli mi je svými palci hladil, zatímco se mi zpříma koukal do obličeje. Jeho tváří proběhl nepatrný úsměv a následně se sklonil a políbil mě. Nejprve krátce, ale když jsem se dožadoval pokračování, tak nic nenamítal. Následně však naše rty rozpojil a mé dlaně mi položil na hruď. Sám pak odešel do předsíně a začal se svlékat ze svého kostýmu. Bylo mi jasné, že nic nebude, že jsem svůj boj prohrál.

Koukal jsem do stropu a čekal na chvíli, kdy si lehne vedle mě, oba nás přikryje a půjdeme spát. To se ale z půlky nestalo. Sedl si ke mně, to jo, ale přikrývka ani spánek se zatím nechystal. Má hruď začala být posévána horkými polibky a vlhkými stopami.

Možná tě chce jen uspokojit dřív, než bys začal vyvádět. Za chvíli přestane, ujišťoval jsem sám sebe, ale to mi nezabránilo v tom, užívat si alespoň toho, co mi byl ochotný dát.

A že toho nebylo zrovna málo!

Ty doteky, které prováděl teď, v těch předchozích dnech vůbec nedělal. Vyhýbal se jim, abych se moc nevzrušil, ale teď. Má bradavka poznala ostrost jeho zubů a jinak na tom nebyl ani krk nebo ušní lalůček. Jeho malinkatá dlaň přejížděla přes mé tělo jako peříčko hladící vzduch a já vzdychal. Moc vzdychal. Provolával jsem jeho jméno a své slastné vzdychy jsem vdechoval kterémukoliv kousku jeho pokožky, co mi zrovna připletl pod ústa. „Miluju tě,“ vzdychl jsem, když se zrovna věnoval klíční kosti.

Napřímil se do sedu a jediné místo, kterého se teď dotýkal, byl můj obličej, po kterém si tančily ty jeho jemňoučké prstíčky. „Taky tě miluju, mišánku,“ ujistil mě a líbl mě na rty, se kterými si začal hrát stejně pomalu a “bolestivě“, jako já dnes s jeho, když jsem se mu omlouval.

„Tak to udělej,“ šeptl jsem s poslední špetkou naděje, která mi zbývala. „Pro mě,“ vydechl jsem ještě a trochu se zakroutil, jak jsem se točil okolo jeho těla, abych si hlavu položil do jeho klína. Začal mě hladit po vlasech i po tváři a mírně se u toho usmíval.

„Dneska ses mi líbil, jaký jsi byl otevřený,“ řekl a zakecal tak zase téma mé předchozí konverzace s ním.

„Dělal jsem to kvůli tobě, lásko. Vážně jsem se moc snažil, abys na mě byl pyšný. Stálo mě to spoustu sil,“ kecal jsem, ale snažil jsem se tak navrátit ke spojení kvůli tobě – pro mě.

„No jo, jsem si jistý, že ses vůbec dobře nebavil, že to všechno byla jen hra na mé city,“ smál se a nevěřil mi ani slovo.

„Dobře, bavil jsem se. Kluci jsou fajn. Bylo mi dobře, ale vážně jsem si přál, abys na mě mohl být pyšný.“

„Ale to já přece jsem, miláčku. Jsem na tebe moc pyšný. Jsem pyšný na to, jak ses dokázal bavit i jak jsi skousl celou tu situaci s…“ přiložil jsem mu ukazováček ke rtům.