Guardian Angel [Larry]

Chapter 59

Louis‘ POV

 Vrátili jsme tak akorát na večeři, ale nedali jsme si ji doma, nýbrž v pěkné malé restauraci. Samozřejmě jsem to musel předem prodiskutovat s Marcim, když měl ty připomínky o mých činech, ale kupodivu souhlasil bez mrknutí oka.

 Trochu mě to zarazilo, protože se jeho chování celkově změnilo. Myslel jsem, že bude mít ještě připomínky k tomu, jak jsem Lucy prohnal přes všechny atrakce, na které chtěla jít a kam jí to pravidla dovolila, ale žádné nepřišly. Říkal jsem si, že asi zkouší novou taktiku mlčenlivosti a pak, až si to v sobě nastřádá ten hněv, tak na mě vyjede, ale nic se nestalo. Výbuch nepřišel.

 Bylo to zvláštní a opravdu jsem si o něj začal dělat starosti, ale nakonec mi řekl, že vedl nepříjemný hovor s mámou, tak ho to trochu rozhodilo.

 Musím uznat, že jsem byl rád, že tentokrát jsem za to nemohl já.

 Celkově se vyhýbal jakémukoliv kontaktu s ní. Nechápal jsem proč, ale veřejně jsem se na to ptát nechtěl. Po večeři se zavřel s Lucy v pokoji, aby vyčerpal i ty poslední zbytky energie, které ještě měla, ale moc už jich teda nebylo. Po půl hodince pro mě přišel, abych jí šel dát spát.

 „Vyžádala si dnes speciálně tebe, takže tam radši jdi, než se začne vztekat a bude těžké ji uspat.“

 Když jsem svůj úkol splnil a došel dolů, seděl tam můj přítel v pyžamu sám. Carol nám buď chtěla dopřát konečně chvíli soukromí, nebo sama usoudila, že situace mezi ní a jejím synem si žádá určitý odstup.

 „Carol si čte?“ zeptal jsem se, když jsem usedl na pohovku vedle něj. Vytočil se o devadesát stupňů a nohy si dal přes ty moje, než svou hlavu umístil na mém rameni a objal mě rukou. Přehodil jsem přes nás deku, co ležela rozkopaná na konci gauče a přitáhl si ho blíž k tělu, abychom si oba našli pozici, která nám byla příjemná. Slovní odpovědi se mi však nedostalo. Pocítil jsem pouhé pokývání hlavou na svém rameni.

 „Chceš o tom mluvit?“ Tentokrát záporné kroucení.

 „Ale mohl bych-“ Ne. Nechtěl o tom mluvit.

 „Tak co budeme dělat? Pustíme si film?“ Kývnutí na souhlas.

 „Nebo můžeme jít spát,“ zkoušel jsem to dál. „Vypadáš unaveně.“ Ne, nechtěl jít spát.

 „Tak se mnou alespoň mluv, miláčku.“

 „Vždyť já s tebou mluvím.“

 „Teď jsi řekl prvních pět slov. Jinak mi tady jen posunkuješ a já nevím, jak ti pomoct. Nevím, co ti momentálně udělá nejlíp, tak mi to musíš říct, broučku.“

 „Pustíme si film, vždyť jsem ti to odsouhlasil.“

 „Nechceš si jít raději lehnout? Mně to vadit nebude.“ Dělal jsem si o něj starosti. Vážně moc.

 „Chci se k tobě tady tulit a koukat na film. Stačí?“

 Tentokrát jsem mu to zase já bezeslovně odkýval.

 „Mám tady pořád ten horor, jestli ho chceš dokoukat,“ pronesl, zatímco obkresloval kolečko kolem mé vzdálenější bradavky.

 „Nevím, jestli je na to dnes vhodná do-„

 „Je to v přístroji, stačí to zapnout,“ oznámil mi a zakousl se mi přes tričko do té druhé. Cítil jsem, jak mi jeho sliny prosakují látkou a ještě více dráždí to citlivé místo.