Guardian Angel [Larry]

Chapter 39

Zatínal jsem prsty do Louisova stehna, když už se stačil konečně usadit na jednu volnou barovou židli a nespouštěl oči z něj! Louis se nejdřív kouknul na mě a potom směřoval svůj pohled po mém vzoru.

„Jé, ahoj,“ pozdravil úplně v klidu. „Tak jsi nakonec dorazil,“ řekl jako nic. Jakoby o tom věděl!

„No, dorazil. To jsem až tak moc poznat?“ promluvil sklesle a já už se ujistil v tom, že jde opravdu o tu osobu, kterou jsem si myslel. Ten hlas by nezapřel.

„Ale né. Já s tebou pracuju, tak tě poznám, ale ostatní ne. Nemusíš se bát, strašpytle,“ pokračoval ledabyle Louis a úplně ignoroval všechny moje šťouchance a pokusy o táhnutí.

„Tak fajn. Už jsem se bál…“ vydechl si a pak hlavu malinko naklonil do strany, aby viděl za Louisovu hlavu na mě. „Ahoj,“ pozdravil mě.

On mě pozdravil. Niall-idiot-Horan mě pozdravil. Co se mu stalo, do prdele? A co sakra dělá tady? A proč je Louis úplně v klidu, když to o nás teď bude vědět a všechno zničí?!

„Ty nezdravíš?“ zeptal se mě zmateně Louis, když na mě kouknul. Přísahám, v tu chvíli se z mých očí staly dva lasery a ty ho propálily skrz naskrz. „Je to Niall a pozdravil tě. Možná by se sluše…“

„Já vím, kdo to kurva je! Jen nechápu tebe, Tomlinsone! Něco jsi mi sakra slíbil!“ vyjel jsem po něm.

„Hele, uklidni se, lásko.“

„Neříkej mi tak, ty hajzle! Já ti věřil. Věřil jsem ti…“ opakoval jsem se slzami na krajíčku.

„Miláčku, nech si to vysvětlit prosím.“ chytl do dlaní mou tvář a důrazně ke mně začal promlouvat, když viděl, jak se třepu jako ratlík. Byl jsem v transu. „Já mu nic neřekl. Zjistil to sám. Je taky gay a stejně jako my, ani on nemá nejmenší zájem na tom, aby se to o něm Zayn dozvěděl, takže se nemusíš bát, že by nás prásknul. Je na naší straně,“ Ta slova se ke mně linula strašně nezřetelně, ale to hlavní jsem snad pochytil. Nevěřil jsem. A byl jsem naštvaný na Louise, že uvěřil té jeho hře.

„Ty ses pomátl, že? Jak může být na naší straně, když táhne se Zaynem, co? Proč? Proč jsi mu na to skočil? Beztak to točí a za chvíli tu vtrhne Zayn a bude se smát a ztrapní mě, zbije, strčí mi hlavu do záchodu, sebere mi oblečení a nechá mě tu před všema se ztrapnit…“ hystericky jsem začal plakat a třást se. Naprosto jsem se ztratil ve svých vzpomínkách. Louis si mě vtáhl do náruče a začal mě utěšovat.

„Pšš… jsi u mě. Nejsi ve škole, ale tady… se mnou. Je tu i Tony, Mark a spousta dalších. Všichni by se za tebe postavili. Zayn by tady neuspěl. Není to jeho území. Tady by si své postavení mohl strčit někam,“ špital mi Louis do ucha a letmo mě na něj líbal. Moc to nepomáhalo, ale aspoň jsem se přestal dusit, když jsem začal vdechovat jeho vůni.

„Hej,“ oslovil mě hluboký hlas a cizí ruka se dotkla mého ramene, takže jsem se automaticky zlekl. Vedle našich těl zaklesnutých v sobě postával Niall a netvářil se příliš nadšeně. „Nic z toho se nestane. Nemusíš se bát. Zayn se bude celou noc bavit v Avalonu,“ snažil se mě přesvědčit už i on. Herec!

„Jsi s ním…“ fňukl jsem téměř neslyšitelně, ale ukázalo se, že mě slyšel dost zřetelně.

„Ano. Táhnu s ním, ale zároveň nemám nic proti vám. Kdybych vás chtěl potopit, udělám to už v tu noc v tom hotelu,“ řekl a mně se nechtělo věřit vlastním uším. Přemítal jsem, o které noci mluví, ale pak mě napadla jediná možná.

„To t-ty jsi bouchl na ty dveře?“ zeptal jsem nevěřícně.

„Jo. Sice jsem tehdy ještě nevěděl, jestli jsi to ty, i když jsem měl podezření, že jo, ale tak raději jsem vás chtěl utišit, když jsem z výtahu zaslechl Zayna s Leem,“ odpověděl mi a sklopil oči k zemi.