Guardian Angel [Larry]

Chapter 43

Louis‘ POV

Přesunuli jsme se dovnitř auta na zadní sedačky a Marci si na mě rozkročmo sednul. Po tom všem, co mi tu povyprávěl, jsem ho nechtěl zklamat a navíc takový menší sexík u mě v autě před návštěvou jeho rodiny by potěšil i mě.

Ne, nepotěšil. On by mi přímo bodnul.

Byl jsem strašně nervózní z celé té návštěvy. Nedával jsem to na sobě znát, aby si to Marci nějak špatně nevyložil, ale byl jsem. Nevím proč. Snad možná proto, že jsem skutečně jel poznat svou skoro tchýni, jak trefně pronesla Amy, když se Marci vypařil z bytu nebo proto, že jsem si to začal uvědomovat a spekulovat o tom, jestli to pro ní nebude příliš velký šok, že si její syn přivede domů přítele místo přítelkyně nebo tohle zkousne, ale já se jí nebudu pozdávat. Prostě mi začalo docházet, že při návštěvách rodin svých drahých poloviček se může stát spousta věcí a já se bál, aby nás něco z toho s Marcim nerozdělilo.

Nesnesl bych život bez něj.

Proto jsem ani moc nenamítal, vzal svou lásku dovnitř a svolil k sexu na veřejném místě, i když mi tvrdil, že tady nikdo nechodí, ale mě se tomu nechtělo věřit. Nebyla to vyhlídka jako ty centrální pro turisty, ale i tak se tu dalo krásně odpočívat a shlížet na to obří město a narozdíl od těch přeplněných a hlučných exkurzních tras - tady byl ten Marcim oceňovaný klid.

„Miláčku, už to stačí,“ pošeptal mi, když byl připravený. Byl jsem tak zabrán do smýšlení o tom, jaké to u něj doma bude, že jsem se v těch myšlenkách naprosto zapomněl.

Nechal jsem ho, ať mi rozepne kalhoty a stáhne mi je. Sám jsem si pohrával s jeho zády a různě je pod tričkem škrábal a hladil. Byli jsme už asi v půlce, když přelezl do jiné pozice a víc se zaklonil dozadu, takže na jeho záda už jsem nedosáhl a začal si tedy pohrávat alespoň s jeho boky. Trochu víc jsem mu vyhrnul tričko, když v tom na mě kouklo něco ošklivého.

„Lásko?“ oslovil jsem ho.

„Ne! Neříkej mi, že už budeš. Já vím, že to tu není nejpohodl…“

„Ne, nebudu. Já jen… ta tvá modřina se mi moc nelíbí. Proč jsi mi neřekl, že je to tak šp…“

„Pšš. Neřeš teď modřinu,“ přiložil mi ke rtům svůj prst a následně si stáhl tričko zase dolů. Po chvíli už ale začal být unavený a rozbolavělý z té pozice, ve které se držel.

„Pojď sem,“ přitáhl jsem si ho k sobě a nějakým nemotorným způsobem jsem nás přetočil a položil ho na záda. Uzpůsobil jsem se nové poloze a začal nás dodělávat. Chudák můj miláček schytal dvě dávky na své načernalé bříško. Já se šel vydýchat a rozchodit to ven, zatímco jeho jsem nechal odpočívat na zadních sedadlech.

„Zlato?“ zavolal na mě a já přišel ke dveřím a nakoukl dovnitř. „Nemáš tu nějaký kapesník? Nechci to mít zaschlé na břiše, až přijedu domů,“ dělal si starosti. Pousmál jsem se, ale nějaké kapesníky mu vzápětí hodil.

Přešel jsem k zábradlí a shlížel dolů na to úžasné město zalité horkými slunečními paprsky. Za chvíli se mi okolo pasu omotaly dvě dlouhatánské paže a na rameni mi přistála jeho hlava. Opřel jsem se o jeho tělo a svýma rukama zakryl ty jeho. Mohl bych tady a takhle zůstat stát už navěky. Nic mi nechybělo. Měl jsem pěkný výhled a za sebou tělo svého přítele. Co víc ještě chtít? Nic.

„Myslíš, že mě tvá máma bude mít ráda?“ zeptal jsem se po nějaké chvilce krásného ticha s obavami v hlase.

„Určitě tě bude mít ráda, lásko, já jen… o tom jsem s tebou vlastně chtěl mluvit.“