Guardian Angel [Larry]

Chapter 64

„Ale, ale! Koukejme, kdo se nám to tu vrátil ze záhrobí," provolával Tony od okamžiku, co nás prvně spatřil míříc si to k baru. „Jak se vede, chlape?" Napřáhl ke mně přes bar ruku a přátelsky se se mnou pozdravil. Vidět další milou tvář mi ještě o kousek zlepšilo už tak výborný den.

Pozdravil se i s Louisem a pak pokračoval ke mně. „Louis mi vykládal, jak otřesně to s tebou vypadá, jako bys měl být na smrtelné posteli, ale mě se tedy zdáš pořád stejný," líčil mi, jak mu celou situaci popsal Louis a s dovětkem už se zase obrátil k němu. „Vždyť vypadá jak růžička."

„Dneska. Dostal, co chtěl, tak je jasné, že se bude tvářit jako sluníčko. To on umí, když je spokojený." Kouknul na mě, jako by to bylo špatně, že se směju, dobře se bavím a užívám si život. S ním. „Ale tehdy jsi ho neviděl," pokračoval už zase k Tonymu. „Byla to nejhorší noc mého života," dodal sklesle, když se mu vrátili vzpomínky na onu noc.

Nikdy jsem si pořádně nedokázal uvědomit, jak mu muselo být. Já neprožil všechno to, co on. Já většinu noci jen prospal na operačním sále a nevěděl o sobě. Ani jsem neviděl to, co on. Všechno co jsem viděl já, byla jeho andělská tvář, jenž mě držela při životě. Netušil jsem, jaký obrázek se skrýval za jeho očima. Ale podle jeho reakcí a emocí ať už tehdy nebo teď, jsem věděl, že nebyl tak příjemný jako ten můj.

A pořád ho to trápilo. Trápily ho vzpomínky na noc, kdy nevěděl, jestli přežiju. A to mě dělalo silným. Jeho láska, která byla nevyčíslitelná i po tak krátké době, co mě znal. A já pro něj musel být silným. On si to zasloužil. Nezasloužil si dítě, o které by se musel starat. Zasloužil si partnera, jenž by mu za každé situace kryl záda. A já se tím partnerem musel stát. Musel jsem vyrůst. Dospět.

„Mně jsi tvrdil, že jsem pořád stejně krásný," nadhodil jsem po chvíli soucitného ticha, kdy nikdo nevěděl co říct. „Chceš tím říct, že jsi mi lhal?" pronesl jsem káravým hlasem, ale pouze s účelem ho rozesmát.

Podařilo se. Jeho zvonivý smích opět zasáhl můj sluchovod. „Ovšem, že ne. Řekl jsem ti to až poté, co jsi měl po operaci, a celého mi tě umyli. To už jsi krásný byl," uchechtnul se a jednou rukou si mě k sobě za bok přitáhl.

„Dobrá. Budu ti věřit." Nechal jsem se k němu přivinout a málem jsem zapomněl na náš dnešní doprovod. „Oops, pardon. Amy tohle je Tony, Tony Amy – naše sousedka a kamarádka."

„Těší mě, krásko." Tony jako správný elegán vzal její ruku a jemně ji políbil. Trošičku jsem dostal strach a pomyslel si, že to byl asi blbý nápad vzít ji s sebou, když už jsem ji delší dobu neslyšel nadechnout se. Nejspíš o sobě nelhala, když říkala, jak je zapálená pro to, být kamarádkou homosexuálů. Teď jsme to s Louim pozorovali nejen mezi stěnami našeho bytu a našeho vztahu, ale venku na veřejnosti v přítomnosti tolika gayů, že si Am mohla vybírat, koho z nich vyzpovídá nejdřív.

„Smím vědět, co tak strašného jsi provedla, že ti osud do cesty přifoukl ty dva ňoumy?" pokračoval dál Tony a nám dvěma se vůbec nelíbilo, jakým směrem se začal ubírat. Měli jsme za to, že jsme kámoši, ale teď nás tu před naší další kamarádkou pěkně shazoval.

„Zapomněla jsem koupit koření," odpověděla Am úplně omráčeně a mohla si na Tonym oči vykoukat. Nejspíš jsme jí dostatečně nevysvětlili, že tady by se rozhodně do nikoho zamilovávat neměla.

„No tak to ale muselo být strašné," prohodil Tony s přehnaně starostlivým tónem a Amy jen němě přikyvovala. Pohlédl jsem na svého kluka, jestli nejsem náhodou jenom já ten, co tomu nerozumí, ale nepobíral to ani on.