Guardian Angel [Larry]

Chapter 10

„Ježiši, dobrý? Žiješ?" ptal jsem se ho ustaraně, když jsem mu pomáhal udržet rovnováhu. Měl zrychlený dech a koukal na mě jako na přízrak, ale malinko kývnul a šel se rychle posadit. Okamžitě si vytáhl mobil a důležitě si na něm začal hrát nějakou hru, i když se mi zdál pořád poněkud roztřesený.

Nechápal jsem, co se děje, ale měl jsem ještě dost času to zjistit a tak jsem si šel do 'ložnice' obléct černé boxerky a hodil na sebe staré, roztrhané šedé triko. Poté jsem se vrátil do obýváku, vzal se stolku před ním naše skleničky a šel nám připravit novou citronádu.

„Stalo se něco, že jsi byl tak rozhozený?" zeptal jsem se ho, když jsem krájel plátky limetek.

„Ne. Vůbec nic. Jen jsem asi moc rychle vyběhl ty schody," smál se už celkem v klidu. Trochu mě to uklidnilo a odnesl jsem tác s našimi skleničkami zase na konferenční stolek a posadil se vedle něj.

„Tak v kolik chceš asi vyrazit?" zeptal jsem se ho a kouknul na hodiny, které ukazovaly něco málo po šesté.

„Podle toho jak velký máš hlad," odpověděl mi.

„Hele, tu večeři klidně můžeme mít tady, Louisi. Mně nevadí to připravit," namítl jsem, protože jsem věděl, že by to zase zacvakal celé on a to už jsem prostě nemohl dovolit.

„Ne, ne, ne. Tak já bych vyrazil tak po osmé. Než se tam dostaneme, než pojíme, to bychom to mohli stihnout tak akorát, jak se to tam bude rozjíždět," řekl nakonec a já kývl. Pak jsem se zvedl a chtěl si jít upravit vlasy, ale Louisův výkřik mě zastavil.

„Stůj a otoč se!" zavolal na mě a já ho s hrůzou v očích poslechl. „Jak je možné, že teprve dneska vidím tvé pravé vlasy, hmm? Nevěděl jsem, že je máš kudrnaté." řekl pobaveně na účet mých postupně schnoucích a kroutících se vlasů a já si oddechl. Tedy né úplně, protože jsem nechtěl, aby někdy někdo viděl mé nenagelované vlasy, ale zase to mohlo být ještě horší.

„No... já nechtěl, abys mě tak viděl. Bohužel, jsem trouba a zapomněl jsem na to, takže teď to víš. Zapamatuj si ten pohled, protože to je naposledy, co je takhle vidíš," oznámil jsem mu a spěchal do koupelny pro gel.

„Zapomeň, Marci! Ty si je dneska gelovat nebudeš!" volal na mě, smějíc se a rozutíkal se za mnou. Vrazil do koupelny a vytrhl mi gel z ruky.

„Louisi! Vrať mi to," škemral jsem, ale on se pořád jen smál a dával ho za sebe, abych na něj nedosáhl.

„Ne! Přines si židli a nech tady prvotřídního kadeřníka Tomlinsona, aby se o tebe dneska postaral," poručil mi, ale já byl proti. Nechtěl jsem, aby ty mé neposedné vlasy někdo viděl. „Honem, nebo to všechno vymačkám do záchodu," začal vyhrožovat a já teda rychle spěchal pro židli.

Co bych pro záchranu svého gelu neudělal, že?

„Tak se mi to líbí. Teď si tady pěkně sedni a já už zařídím to ostatní," řekl a odskočil si do obýváku pro tašku, kterou si přinesl z hotelu. Pak z ní vytáhl nějaký lak, hřeben, žehličku a tašku zase hodil za dveře do předsíně.

Vytáhl si můj fén a úplně mi je dosušil, takže jsem teď vypadal, jak kdybych právě vstal z postele.

„Hmm." ozvalo se z jeho hrdla, jak mi svýma rukama pročesával vlasy a uvažoval co s nimi dál. Potom šáhl na poličku za sebe a sebral z ní nůžky. Hlasitě jsem polkl.

„Ty mě budeš stříhat?" zeptal jsem se rozklepaným hlasem.

„Neboj, jenom ti upravím konečky," řekl, namočil si hřeben, aby mi to zase trochu splasklo a pustil se do stříhání. Vypadal u toho, jako že ví, co dělá, ale mě to stejně nedalo a musel jsem mít celou dobu zavřené oči, abych neviděl, co tam provádí, protože jsem se šíleně moc bál.