Guardian Angel [Larry]

Chapter 24

Beze slova jsem mu podal hromádku oblečení s ručníkem a z celého srdce jsem doufal, že mu to bude stačit, ale to by nebyl Zayn, aby si nerýpnul.

„Ale copak? Prohodili jste si dneska role?“ ptal se pobaveně. Nebyl jsem schopen otevřít pusu, takže jsem jenom kývnul hlavou. Zayn začal těkat očima mezi mnou a Alex, která se teď tiskla Louimu do náruče a celá se strachem klepala. Louis ji podpíral, ale hlavu měl obrácenou směrem od dodávky. Řekl bych, že byl celý rudý od zlosti, ale snažil se držet se naší dohody – neplést se mezi mě a Zayna. A jelikož jsem se sám dobrovolně sebral a šel si vyposlechnout kecy toho debila, tak mě nechal a nijak nezasahoval.

„No tak to je roztomilé, ale neprojde vám to. Alex!“ zařval na ni, až se skály kolem nás začaly chvět. Se strachem v očích se odhodlala vytočit hlavu z Louisovy hrudi a pohlédnout na toho rozzuřeného snědého kluka s nebezpečným pohledem. Pokývala hlavou ze strany na stranu ve znamení záporu a Zayn okamžitě začal znovu provolávat její jméno. „Alexandro, okamžitě pojď sem!“ ječel po ní a mně už to nedalo a rukou jsem jeho vyčuhující trup zastrčil zpátky dovnitř dodávky a sám jsem tam taky nastoupil. Zabouchnul jsem za sebou dveře a posadil se na druhý konec dodávky, abych od něj byl co nejdál.

„N-neřvi p-po ní. N-n-nezaslouží s-si to,“ vykuňkal jsem do prázdna a nebyl si jist, zda mě bylo vůbec slyšet. Jeho postupně narůstající smích mě však utvrdil v tom, že mě slyšel.

„Co ty o tom můžeš vědět? To jste se jako skamarádili, že jsi udělal takové hrdinské gesto? Co ti navykládala?“ vyptával se, zatímco se začal svlékat a sušit se. Nekoukal jsem na něj. Jasně, byl grázl a já měl Louiho, ale pořád to byl chlap. Velice atraktivní chlap s pěkným tělem a já prostě nechtěl riskovat.

„N-nic,“ odpověděl jsem potichu, protože jsem jí to nechtěl ještě víc zavařit a navíc to byla na vyslovení ta nejkratší odpověď, která mě napadla.

„Hmm,“ odfrkl si. „Ale já ji tu teď potřebuju. Je mi zima,“ postěžoval si.

No samozřejmě, že teď by se mu její tělo na zahřátí hodilo. Ale to jak se k ní poslední dny choval a nejspíš ještě chovat bude, tak to mu je naprosto ukradené. Debil jeden!

„P-p-promiň, a-ale j-já tě z-zahřívat n-ne-nebudu,“ vykoktal jsem a hodil po něm suchou mikinu. Nadechl se, jakoby se připravoval mi vynadat, ale pak všechen vzduch z plic zase vydechl.

„Hele, nemám dneska náladu. Navíc dlužím tomu britskému skřetovi tam venku, takže budu tak hodnej a dneska tě dusit nebudu. Jdi pryč, ať se můžu dopřevlékat a můžeme konečně jet pryč z téhle té džungle,“ řekl mi poměrně slušně, i když náznak jeho nenávisti k celému světu tam zůstával. Opatrně jsem kolem něj prošel a vyšel z dodávky.

„Marceli, panebože! Udělal ti něco?“ vrhla se na mě Alex v momentě, kdy jsem za sebou zavřel dveře a vydal se k nim. Tvrdě mi narazila do hrudi, ale nevadilo mi to. Louis se na to jen nevěřícně koukal, ale pak ze sebe nenápadně setřásl všechny myšlenky, co se mu honily hlavou, a zaměřil se na mě.

To s Alex mu budu muset ještě vysvětlit.

„Ne, neudělal,“ odpověděl jsem Alex a poté pokračoval k Louisovi. „Myslím, že ti právě poděkoval za záchranu života tím, že mě nechal jít bez zbytečných poznámek,“ oznámil jsem mu a jemu se po tváři rozběhl úsměv.

„To mi naprosto postačí,“ chichotal se. „No, tak už asi půjdeme, ne?“ řekl posléze a chystal se jít dolů na stanoviště štábu.

„Ne!“ vykřikla náhle Alex. „Chci říct, máme jet všichni, co jsme tady nahoře, tímhle autem rovnou do hotelu,“ oznámila nám a tvářila se rozpačitě.