Guardian Angel [Larry]

Chapter 27

„Co tu sakra děláš?!“ vyjel jsem na něj zmateně. Nedávalo to vůbec žádný smysl.

Přece by mi Marci nelhal. Nemohl to na mě celé jen hrát - toho by nebyl schopen. Co by si tím ostatně dokazovali, kdyby to na mě celé hráli a za mými zády se kamarádíčkovali? Nebo něco mnohem víc než kamarádíčkovali… Moje myšlenky se vytratily do prázdna.

„Mohl bych se tě zeptat na to stejné,“ odvětil kysele místo odpovědi na mou otázku.

„Já jdu pro Marcela,“ odpověděl jsem mu a doufal, že se tak i já dozvím odpověď na svou otázku.

„Jo pro brejlovce jdeš,“ řekl uznale a mě zbělaly klouby na prstech.

„Neříkej mu tak!“ vyjel jsem na něj a měl co dělat, abych mu jednu neubalil.

„Tak to tě asi zklamu, ale není tady,“ pokračoval, když nedostal ránu, o kterou si koledoval.

„Jak není?! Kde je?! Co jsi mu provedl, ty hajzle?!“ křičel jsem po něm a už se do něj začal navážet svýma rukama i tělem. Neustoupil ani o krok.

„Já? Já? Proč bych mu zrovna já měl něco dělat?! Nechápu,“ provokoval mě a já už se chystal mu vrazit, ale v tom se pod jeho zvednutou rukou objevila tmavá kštice rozčepýřených vlasů a drala se před něj.

„Zayne, to je dobrý. Nech to na mě, jo? Jdi si zase lehnout, zlato.“ Jedna ruka vlastníka té tmavé hřívy přejela po jeho obnažené hrudi a potlačila ho zpátky do pokoje.

„Co se to tu sakra děje? Kde je Marcel?“ vyjel jsem na postavu před sebou.

„Já myslela, že je u tebe,“ řekla Alex a rukou si přidržovala plachtu omotanou okolo svého nahého těla. Vypadala… jinak než obvykle. Vypadala příšerně! Ať už se Zaynem dělali cokoliv, tak se to na ní viditelně podepsalo. A na těch zašmodrchaných vlasech obzvlášť.

„U mě? Proč by měl být u mě?! Odešel ode mě asi po půl jedenácté,“ řekl jsem jí a opravdu nechápal nic z toho, co se tu dělo.

Včera večer jsem ještě na vlastní oči viděl, jak jí Zayn opovrhuje a teď najednou byl u ní? A kde sakra vězí můj kluk?

„No to ano. To on tu ještě přišel, ale potom se sebral a odešel. Myslela jsem, že šel za tebou,“ pokračovala Alex. Nechápal jsem to.

Proč by si měla myslet, že můj „kámoš“ půjde jen tak spát ke mně? A když tu došel, tak proč tu nezůstal? Ó můj…

„Panebože! Vy jste to tu dělali před ním, že? Ježiši Kriste, vy jste tak nechutní!“ křičel jsem zhnuseně a začal se cpát do pokoje, abych konečně mohl rozbít držku tomu hajzlovi.

„Ne, Louisi!“ křičela na mě Alex, když jsem se hnal chodbičkou pokoje jako neřízená střela.

„Hele zadrž Briťánku,“ zarazila mě zpoza rohu jeho snědá ruka. „Když jsem sem přišel, tak už tu dávno nebyl, tak mě neobviňuj z něčeho, co jsem neudělal. Dělám spoustu věcí, ale věř mi, že nemám ani nejmenší zájem o to, udělovat tomu poseroutkovi lekci sexuální výchovy. Ten stejně nikdy nikoho píchat nebude, takže by to byla jen ztráta času,“ pokračoval, když jsem mu dal prostor pro jeho kecy, co měl na srdci.

Jo? Tak to si jen myslíš. Moje prdel by mohla vyprávět, chtěl jsem říct nahlas a dokázat mu tak, že se v něm šeredně plete. Ostatně, ještě teď jsem si živě pamatoval jeho včerejší zběsilé přirážení, které mě dovedlo do výšin, o kterých jsem předtím neměl ani zdání, že existují. Po té jeho precizně odvedené práci pusou jsem si přál, aby znovu probudil toho ďáblíka, kterého ze sebe dostal v té sprše - ovšem bez těch zbytečných keců - a on tak opravdu učinil. Doslova mě mučil, když mě pomalu ani nenechal se nadechnout.