Guardian Angel [Larry]

Chapter 38

„Tony?“ vypadlo z Louise překvapeně. Já jen postával za ním a blbě se culil. Na Tonym bylo znát, že chvíli tápal, těkal očima z Louise na mě a zase zpátky, ale nakonec ho - i přes mohutnou dávku pudru na Louisově obličeji – osvítil duch svatý.

„No páni! Kohopak nám to tu čerti přivedli, co?“ divil se barman, jehož jsme měli tu čest poznat už dříve. Na sobě měl normální barmanské oblečení – černé kalhoty, černé triko s logem klubu, a že byl Halloween, tak měl ve vlasech nenápadnou čelenku s malým nápisem Halloween. „Tak už spolu?“ vyptával se dál a já jen stydlivě sklopil oči k zemi. Odpovídat musel Louis.

„Už to tak bude,“ řekl a zasmál se.

„Já ti povídal, že tohle to nevinné kuřátko, které není tak nevinné, jakým se dělá, tě miluje. A ty jsi mi to nechtěl věřit.“

„No jo…“ přitakal mu Louis. „Ale chlape, neřekl jsi mi, že tu děláš.“

„Nevěděl jsem, že je to tak důležité,“ zasmál se pro změnu Tony. Byl to už od pohledu příjemný kluk. Když jsem ho viděl prvně, neměl jsem zrovna dvakrát nejčistší mysl, takže jsem si ho nestačil nijak prohlédnout ani zařadit – kromě toho, že bych ho byl tenkrát býval zabil za to, že se s Louisem pouze bavil. Teď už jsem ovšem neměl potřebu tak mohutně žárlit, a tak jsem si dopřál chvilku nenápadného pozorování.

„Není. Jen mě to překvapilo, víš. Netušil jsem, že tě v tomhle davu najdu zrovna za barem,“ vykládal si s ním nerušeně dál a já jen poslouchal.

„Ale tak našel jsi mě a to je hlavní, ne?“ zeptal se řečnickou otázkou Louise, ale na odpověď ani nečekal. Pouze natočil hlavu do strany a někoho vyhlížel. „Hej Marku!“ zahulákal na nějakého kluka, co se právě prodral přes lidi na druhém konci baru a pokládal tác s prázdnými skleničkami. „Pohni tou svou krásnou prdelkou sem,“ pokračoval stále k němu, když se na něj ten kluk otočil, stále zaneprázdněný spoustou nádobí.

Musel jsem se uchechtnout. Naštěstí si toho všiml jenom Louis, kterého jsem při tom nechtěně šťouchl do ruky. Otočil ke mně hlavu a na tváři se mu zračilo vyděšení. Když však spatřil můj usmívající se obličej, uklidnil se a rty mi naznačil „Co je?“ Jen jsem pobaveně zakroutil hlavou a rukou mu zajel pod jeho mohutný upírský plášť, pohladil jeho zadek a pak mu jednu půlku silně stiskl. Celý v mžiku ztuhl, ale snažil se tvářit úplně normálně jako předtím, protože k Tonymu už doslova přitančil ten druhý kluk.

Byl menší než Tony, asi tak jako Loui, jen o kousek vyšší. Jeho pokožka byla snědší, takového jižanského typu a vlasy měl krátké, pekelně černé a pár pramenů mu padalo do čela. Na tváři měl sice černou masku na očích, ale ta dávala vyniknout tmavému pohledu jeho čokoládově hnědých očí. Tedy, alespoň tak jsem to v tom přítmí viděl. Škraboška patřila k jeho kostýmu, který celé jeho tělo pohltil do černého latexu. Na zádech mu splýval černý plášť. Byl prostě celý zahalen do černa, takže mu svítili pouze části prstů a kousek tváře, jinak by se ve tmě klidně dokázal ztratit úplně.

„Pamatuješ, jak jsem ti říkal o těch dvou klucích, když jsem byl tenkrát s Lolou po tom jejím rozchodu?“ zeptal se Tony nově příchozího kluka – Marka, jak už nám prozradil ten Tonyho hulákavý pokřik. Mark taky chvíli tápal, ale nakonec i jeho duch svatý osvítil.

„Jo, ty myslíš toho nervouše a tu slečinku na parketu?“ promluvil typicky gayským přízvukem. My s Louisem jsme mluvili normálně – tedy jako já mluvil nervózně a Louis měl na chlapa netypicky vysoký a tenký hlas, ale furt to bylo nic oproti Markovi. Tony z nás všech na tom byl asi nejlíp. Vypadal dobře, sexy, přitažlivě a měl hluboký, uklidňující hlas bez teploušských kudrlinek. Skoro jakoby to ani nebyl homosexuál.