Guardian Angel [Larry]

Chapter 37

Marcel’s POV (o pár hodin později)

Louis se šel umýt a tak jsem toho využil k přípravě večerní ňamky skládající se z jahod zalitých tím minimem rozpuštěné čokolády, kterou jsem nestačil po nocích sežrat. Taky jsem mu do sprchy už nastrčil ten nový sprchový gel, který mi v obchodě na plakátě sliboval zaručené potěšení, takže jsem byl zvědav. Musel jsem ho dnes už zlomit a tak jsem ve své malinkaté hře musel trochu přitvrdit. Už mi ani tak nešlo o ten sex jako o tu výhru. Chtěl jsem nad ním prostě zvítězit a vyzískat si tím svou krásnou odměnu.

„Hmm, to nové mýdlo je příjemné. Takové nabuzující,“ pochvaloval si ho Louis hned, jak vyšel z koupelny pouze s ručníkem okolo pasu a druhým hozeným volně okolo krku. Z vlasů mu pořád kapala voda, která stékala po jeho bronzové pokožce. Zamířil si to rovnou k baru a tudíž i ke mně. Polilo mě horko. Až takový rychlý účinek bych z mýdla nečekal.

„Tak to jsem rád, že jsem vybral dobře,“ řekl jsem a ležérně se podepřel o linku. „Na dnešní večer potřebuješ být fit, tak je fajn, že to má takové účinky,“ začal jsem blekotat, protože mě jeho tělo hrozně rozpalovalo a znervózňovalo. „K-kvůli tomu kostýmu samozřejmě,“ doplnil jsem se, když jsem si díky jeho zvídavě nadzvednutému obočí uvědomil, že jsem se málem prozradil. „Ještě jsem neviděl unaveného a polomrtvého upíra,“ pokračoval jsem sekaně dál a snažil se ovládat. Malé kapičky potu už začaly klouzat z mého krku po zádech dolů. Nejen, že na mě měl takový vliv už jenom pohled na něj, ale ještě ke všemu jsem mu lhal, takže se mé nervózní chování perfektně vysvětlovalo.

Přistoupil ke mně blíž, svou paži provlékl otvorem mezi mým trupem a rukou skrčenou v pase a škubl se mnou směrem k sobě. Potřeboval jsem závan čerstvého vzduchu. A to hned! Jenže se mi ho nedostalo, takže jsem to nevydržel a přisál se na jeho krk. Vůně to byla příjemná, což o to, ale já měl stejně nejraději jeho přirozenou vůni s malým nánosem jeho voňavky. To byla vůně, kterou jsem poznal ještě dříve, než jsme spolu vůbec začali chodit. Ta, která mě i při odporných myšlenkách na to, jaké hrůzy se dějí na plátně, dokázala uklidnit.

„Máš pravdu. Je příjemné,“ přitakal jsem jeho dávné zmínce a dál laskal jeho klíční kost. „Hned bych tě celého spapal,“ pokračoval jsem v mumlání do jeho pokožky a on se zasmál a odstrčil mě od sebe.

„Jenže to nemůžeš,“ vysmíval se mému neštěstí a ukradl mi z tácu jednu jahodu, kterou přímo přede mnou začal náležitě zbavovat nejprve čokolády, a když mi z toho málem začala téct slina po bradě, tak tvrdě zkousl. Bolestí jsem sykl. Ten hajzlík se jen zlomyslně usmál a čmajznul další. Štěstí, že v tu chvíli zazvonil zvonek. „Dojdu tam,“ zahlásal a rozběhnul se ke dveřím. Já se otočil zpět k lince a pokračoval v přípravě večeře.

„Ahoj. Nesu ti ten kostým,“ uslyšel jsem ode dveří hlas Amy.

„Díky, zlato. Seš úžasná!“ radoval se z toho Louis.

„A ty nahej,“ svlažila ho a já uslyšel její kroky blížící se do útrob našeho bytu. „Nazdárek, pane šéfkuchaři,“ oslovila mě a já se otočil, abych se s ní mohl přivítat. Vtiskla mi na tvář jednu pusu a stejně jako Louis mi z tácu čmajzla jahodu a náležitě si na ní pochutnala. „Přinesla jsem jeden i tobě, kdyby sis to rozmyslel,“ oznámila mi následně a já se koukl dozadu na opěradlo pohovky, kde ležely dvě ramínka s kostýmy. Jeden už si zkoumavě prohlížel Louis a druhý vražedně koukal na mě.

„Ne! Ne nikdy! Nikdy si nic takového neobleču,“ začal jsem radikálně kroutit hlavou.

„Však já tě nenutím,“ řekla s úsměvem a nejspíš si mě nechtěla rozhádat, když se tak snažila se z toho vymluvit. Louis se jen pod vousy uchechtl.