Guardian Angel [Larry]

Chapter 26

Seděli jsme v obrovské restauraci a čekali, až se k nám uráčí dojít nějaká obsluha. Kousek opodál jsem si všimnul stolu, u kterého seděli jako vždy rozesmátí Zayn s klukama. Byli tak nechutně hluční, že jsem měl co dělat, abych nevstal a rovnou jim nenalískal.

Zakroutil jsem nad tím hlavou a radši se kouknul před sebe. Ještě štěstí, že jsem mu ke svým věcem přimíchal i trochu těch jeho, protože ta černá košile mu padla jako ulitá a tři rozepnuté knoflíčky mi dávaly možnost, alespoň trochu nahlížet na místa, jenž byla ještě před malou chvilkou zasypávána mými polibky.

Měl jsem sto chutí se na něj zase vrhnout, ale mohl jsem jen tiše zírat a vzpomínat na tu chvilku, která se odehrála nahoře v pokoji, kde jsem zjistil, že my dva polohu 69 praktikovat opravdu nebudeme. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale v momentě kdy ze mě Marci strhnul ten ručník a pustil se do mě, tak jsem se přestával soustředit na svou prácičku a to se mi nelíbilo. Svůj úkol a své potěšení naráz jsem prostě nezvládal.

…

„Miláčku, můžeš toho nechat prosím? Nemůžu se soustředit,“ řekl jsem a kouknul dozadu na něj. Pouze nahodil svůdný výraz, mrknul na mě a zase přejel jazykem po celé jeho délce. Moje tělo se ošilo v návalu malé křeče, která jím prošla. „Lásko, prosím,“ žadonil jsem dál. Nemyslel jsem si, že ho budu muset někdy prosit, aby mi to nedělal, ale tahle situace si to vyžadovala.

„Proč? Mně se to líbí,“ řekl šibalsky a kousnul mě do zadku. Pak to postižené místo přejel párkrát svým jazykem a já už byl v koncích. Buď se budu věnovat jemu, nebo on mi. Zároveň to v této poloze nešlo! Nedokázal jsem to.

„No, to mě taky,“ sykl jsem skrze zuby, když jsem se v sobě snažil udržet hluboký sten, který vycházel z jeho počínání. „Ale já začal první, tak mě nech to dodělat,“ dodal jsem a už jsem se chtěl zase přilepit k jeho rozkroku, ale on si nedal pokoj.

„Vždyť se můžeme udělat zároveň,“ chechtal se. Vážně z toho měl vyloženě prču. „Co máš za problém?“ pokračoval pobaveně dál.

„Problém mám ten, že pokud ty stimuluješ moje zóny, tak jsem zralý tak akorát na ulehnutí do peřin, kde bych tě nechal, ať si se mnou děláš, co chceš. To je můj problém! Nemůžu se ti věnovat, lásko,“ odpověděl jsem a sledoval jeho chichotající se tvářičku, jak se krčí v pobavených grimasách.

„No tak když to nezvládneš, tak já tě teda nechám,“ řekl a utišoval svůj smích. Vrátil jsem se tedy ke své činnosti, ale byl jsem znovu přerušen. „I když odsud vypadáš fakt lahodně,“ dodal ještě a silně mě pleskl přes zadek.

„Auč. Co ti je?“ podivoval jsem se nad jeho náladou a rozpustilostí. „Víš ty co? Já se radši otočím, abych ti nedělal chutě, jo?“ řekl jsem ještě dřív, než stačil něco odpovědět.

„Když myslíš, že ti to pomůže,“ smál se, až se za břicho popadal.

„Však on tě ten smích přejde, ty rošťáku jeden!“ řekl jsem, jakmile jsem přelezl do bezpečnější pozice a vrazil do něj prst, zatímco jsem si jeho chloubu strkal do pusy.

A jak jsem řekl, tak se taky stalo. Pobavenost z jeho tváře ve vteřině zmizla a naopak tam zavládla slastná ztuhlost. Marci se chytil oběma rukama kovové konstrukce postele za svou hlavou a začal se kroutit na vlnách rozkoše. Přesně jak jsem chtěl. Ten pohled byl prostě uspokojením pro mé oči a ten pocit nepopsatelný. Miloval jsem to.

…

„Loui? Posloucháš mě vůbec?“ Z mého krásného snění mě vyrušil příjemně hluboký hlas mého přítele.