Guardian Angel [Larry]

Chapter 46

Už jsem to psala u TPOML, ale napíšu to i vám tady, abyste věděli, jak budu přidávat a nestěžovali si, že zas týden nepřidávám! Budu psát v intervalech po dvou kapitolách. Nemusí být zveřejňovány hned ve dny po sobě, jako tomu bude teď, ale můžete se těšit na to, že vždy dostane dvě kapitoly v krátkém období a pak si pár dní (5-7) počkáte, než napíšu zase dva díly k druhé povídce. Myslím, že je to spravedlivé a komu se to nelíbí, tak ať. Ale jinak už k dílu (vážně tyhle proslovy nemám ráda, ale chci tak předejít nějakým zmatkům a nesrovnalostem). Tenhle díl je takový odpočinkový, nic moc se v něm neděje, já to vím, ale měl to být jeden díl i s tím zítřejším, tak mě za to hned nezabíjejte! Prostě si teď odpočiňte, pobavte se pokud možno a připravte se na silné náladovky, které přijdou v zápětí :)) A pokud možno, myslete i na mě s nějakým tím komentářem a hvězdičkou O:)
_______________________________________

Odpoledne probíhalo tak nějak až moc klidně. Marci byl nahoře s Lucy a hrál si s ní, aby jí vynahradil veškerý čas, kdy tu nebyl, no a já s Carol jsme zůstávali dole v obýváku. Od mého příjezdu se konečně trochu rozmluvila, když jsme spolu sledovali nějakou její oblíbenou detektivku. Nebylo to nic moc zajímavého, ale alespoň něco.

Moc velká mluvka to nebyla.

Tady jsem mohl zkusit hádat, po kom to Marci měl, ale raději jsem to nahlas nevyslovoval. Přeci jenom z něj to udělal především jeho otec a Zayn a pak už se to s ním vezlo, takže jsem mohl předpokládat, že Carol taky nebyla příliš výřečná právě z onoho důvodu. Ze strachu a týrání svého bývalého manžela. I když jsem se dozvěděl, že až tak bývalý zase není. Nebyly o něm žádné zprávy, takže rozvést se Carol nemohla, ale po pár letech ho alespoň uznali za mrtvého a zbavili ji tak jeho tíhy. A i kdyby se někdy záhadně objevil, manželství už by neplatilo. To ji dělalo přinejmenším alespoň trochu spokojenější. Spokojenější kvůli tomu, že by neměl právo na její děti a neměl by ani právo po nich něco vymáhat, i když toho vlastně nebylo mnoho, co by jim tak mohl chtít vzít. Peníze neměli, takže by mohl maximálně chtít střechu nad hlavou a je vyhodit na ulici – v tom lepším případě. Nad tím horším, nad tím, kde by zůstali s ním v jednom domě, nad tím jsem uvažovat nechtěl.

Ovšem strachu z toho, že se jednou zjeví přede dveřmi… toho se Carol nikdy nezbavila. Sám nevím, co by následovalo a upřímně jsem neměl nejmenší zájem na tom se to dozvědět, takže jsem tu myšlenku rychle vypudil z hlavy a byl jsem rád, že mi následovně zapípal mobil.

Esemeska od Amy.

TAK JAK TO JDE, ROMEO? MAMINKA TĚ JEŠTĚ NEROZPORCOVALA A NEUDĚLALA SI Z TEBE POLÍVČIČKU? :D

Potichu jsem se pro sebe zasmál, ale do rukou se mi vehnal třes tak silný, že kdyby stála přede mnou, tak bych ji uškrtil. Hodil jsem ho za hlavu a začal odepisovat.

TO BYS CHTĚLA VĚDĚT, CO? ŘÍKALA, ŽE NEMÁ ŽÁDNÉ RECEPTY NA ZPRACOVÁNÍ ANGLIČANA, ALE PRÝ MÁ MOC RÁDA UŽVANĚNÉ BRUNETKY. DĚLÁ Z NICH CHUTNÝ GULÁŠ :P

Odepsal jsem a s úsměvem na rtech zíral do monitoru, až přijde odpověď. Mezitím si mě však všimla Carol.

„Píše ti tvá přítelkyně?“ zeptala se mě mile.

Ale kdeže, Carol. Moje přítelkyně je nahoře s tvou dcerou, tak se nemusíš vůbec strachovat. Moje Marcelka má sice v kalhotách něco, co by tam mít neměla, ale mně to nevadí. Děsně mě to velké něco vzrušuje. A ne, nemusíš mít strach. Malinko to sice pálí, ale tak většinou to schytává její prdelka. A ano, právě jsem popsal tvého syna, takže úplně v klidu zas zkoumej, kdo je vrah.