Hokejový fanda - DOKONČENÉ

19. kapitola - Lyžování

Ráno jsem se probudila, protože jsem slyšela nějaké sténání. Rick byl vzhůru, přehraboval se v batohu a něco hledal. "Ricku děje se něco?" rozespale jsem se na něj podívala.

"Příšerně mě bolí hlava." sednul si na postel a chytil se za hlavu.

"Lehni si, ano? Já zaběhnu do kuchyně pro aspirin." vyběhla jsem z pokoje a zabouchla za sebou dveře. V kuchyni jsem našla krabici s nejrůznějšími léky, probrala se jimi a konečně vytáhla to, co jsem hledala. Popadla jsem láhev vody, proběhla pokoji ke schodišti. Divila jsem se, že jsem schody vyběhla tak rychle. Rick ležel na posteli celý bledý.

"Tady je ten prášek. Posaď se, ať ho můžeš spolknout." pohladila jsem ho po tváři. Věnoval mi úsměv, ze kterého se dalo vyčíst, že je vděčný za mnou přitomnost.

"Děkuju Tessie." spolkl prášek a chytnul mě něžně za ruku. "Na sjezdovku se asi nedostanu. Pokud mi bude líp, tu noční bych mohl zkusit."

"Ricku to bude záležet jen na tobě, podle toho, jak se budeš cítit." sedla jsem si vedle něj a zajela mu prsty do vlasů. Za chvilku usnul. Stále jsem ho držela za ruku, dokud jsem si na chvilku nezdřímnula.

Slyšela jsem na chodbě hlasy, z kuchyně jsem zaslechla písničku z rádia. Oblékla jsem se, učesala a vyrazila obhlédnout jídelnu. Na stole byly talíře s lívanci, okolo byly postavené džemy a javorový sirup.

Tom s Andrewem se spokojeně ládovali jídlem a mlaskali. Usmála jsem se při pohledu na Jenny. Zápasila s v kuchyni s odšťavňovačem na ovoce. Nikki stála opodál a usmívala se od ucha k uchu. Venku svítilo slunce, bylo tam krásně.

U stolu přibyl Jason, ládoval se lívanci stejným způsobem, jako Tom a Andrew. Pár si jich také dala na talíř. Ochutnala jsem a překvapeně jsem si dala do úst další sousto. Bylo to tak vynikající.

Konverzace u snídaně trochu vázla. Nevydržela jsem to ticho a promluvila. "Rick nejede, bolí ho hlava. Asi před hodinou usnul."

"Vážně? Co se mu stalo?" zeptal se Tom.

"Netuším, probudila jsem se a takhle už jsem ho tam našla." kývla jsem hlavou. Dál už nikdo nemluvil.

V tichosti jsme dosnídali a odešli se připravit na lyžování. Tom, Jason a Andrew slíbili, že do auta připraví lyže a snowboardy. Když bylo všechno hotové, byl čas vyrazit. Zadala jsem do navigace umístění areálu, blikla na Jasona v druhém autě a odjela od domu. Pustili jsme si rádio. Začala jsem prsty bubnovat do rytmu písničky, kterou zrovna hráli. Andrew s Nikki se přidali a během chvíle jsme se rozezpívali. Měla jsem skvělou náladu. Těšila jsem se na sjezdovky, konečně si zase po roce zalyžuji.

Zastavila jsem na parkovišti, vypnula rádio, nandala si kulicha na hlavu a vylezla ven. Jason zaparkoval vedle mě a energicky vyběhl. Všichni jsme byli v dobré náladě. Doběhli jsme s Tomem koupit skipasy, abychom mohli na sjezdovky.

Parkoviště se začala plnit auty, ve kterých seděly rodiny s dětmi nebo páry starších lidí. Nazout lyžáky nebylo vůbec snadné, protože jsem měla úplně zmrzlé prsty. Tom mi naštěstí pomohl. Nikki, Tom a Jenny si z auta vyndali své snowboardy. My ostatní jsme si vyndali lyže, všichni jsme si nasadili na hlavu helmu a vyrazili jsme na sjezdovku.

"Hele asi by to chtělo nějaký systém. Budeme jezdit po dvojicích a dáme si sraz. Souhlasíte?" zeptala se Nikki. Přes kuklu jí sice nebylo moc rozumnět, ale všichni jsme souhlasně pokývali hlavou. "Dobře, takže já si teď zajezdím s Tes, Tom bude jezdit s Jenny a Andrew to vezme s Jasonem. Platí?" zamumlala.

"Jo platí. V kolik dáme sraz?" otočila jsem se na ostatní.

"Je deset. Tak co ve dvanáct? Sejdeme se v hospodě. Dáme čaj a možná i něco k jídlu." Tom se vložil do hovoru.

"Jo platí. Tak zatím." Andrew si zaklapl lyže a společně s Jasonem odsvištěli na svah.

"Tak co, jdeme taky?" Nikki si utáhla vázání a postavila se. V téhle modrorůžové snowboarďácké soupravě vypadala roztomile.

"Jasně." usmála jsem se na ní. Odpíchla jsem se a rozjela. Svištěla jsem dolů, dělala oblouky, tak jak mě to taťka učil. Vlasy, které jsem měla ven z copů mi vlály ve větru. Nikki předváděla různé triky, smála se a jela dolů rychlostí blesku.

Vybraly jsme si sjezdovku střední úrovně, abychom se rozjezdily. Překvapilo mě, že i když jsem nelyžovala rok, mi to jde docela dobře. Ostatní se nám ztratili z dohledu. Zbytek svahu jsme jely odpočinkově. Slunce svítilo a ozařovalo celý areál.

Dojely jsme k lanovce a vystály si frontu. Počkaly jsme, až k nám přijede sedačka a sedly si. Nikki se na mě otočila a těžkopádně si posunula lyžařské brýle na helmu. "Jak jsi se rozhodla?"

"Jak jsem se měla rozhodnout?" také jsem si zvedla brýle, abych na ni lépe viděla.

"Co mu řekneš?" zamračila se.

"Já nevím, asi mu řeknu, jak to cítím. A taky mu řeknu, že bych si přála, aby jsme se méně vídali." zahleděla jsem se na sedačky před námi.

"Musíš vědět, o čem s ním chceš mluvit." zadívala se dolů.

"Asi mu to vyklopím, tak jak to budu cítit." řekla jsem.

"Kdy mu to řekneš?" hrnula na mě další otázky.

"Dnes. Cítím, že teď je ta správná chvíle." zavřela jsem oči. Dlouho nikdo z nás dvou nemluvil, dokud nepromluvila Nikki.

"Chtěla bych ti poděkovat." usmála se na mě.

"A za co prosím tě?"

"Chci ti poděkovat, za to, že jsi tohle zařídila. Je to skvělé, být tu takhle pohromadě. Trochu víc poznám Jenny. Možná to nebude jen naše kamarádka, mohla by se z ní stát naše nejlepší kamarádka, pokud by změnila své chování. Vadí mi ty její pomluvy. Pořádně nás nezná, ale pomlouvat nás může. Na druhou stranu bych řekla, že s Tomem je úplně jiný člověk. On jí má rád a ona jeho očividně taky." vděčně mě objala.

"Nemáš za co. S tou Jenny máš úplnou pravdu." zhodnotila jsem to. Zbytek cesty jsme nemluvily. Nasadila jsem si zpět brýle a užívala si výhled.

                                         ~

Zbylý čas jsme měnily trasy. Jednou jsme jely dlouhou těžkou sjezdovku, potom kratší a lehčí. Párkrát jsem zahlédla Andrewa nebo Toma. Andrewa v jeho červeno-modro-černé bundě prostě nešlo přehlédnout.

Zajely jsme k hospodě, zapíchly lyže a snowboard do sněhu a vešly dovnitř. Tom s Jenny už tu seděli, Jason a Andrew přijeli chvilku po nás. Objednala jsem si čaj, hlad jsem neměla, protože jsme si dala velkou snídani. Kromě Jasona si všichni objednali jídlo. "Ty nebudeš jít?" zeptal se mě.

"Ne, nebudu. Vypiju si čaj a chci jít zase na svah." cítila jsem na sobě lehčí únavu, ale nadšení a adrenalin ji rychle zahnaly.

"Tak to jsme dva." usmál se. Všimla jsem si, jak se mu u koutku dělá ten známý ďolíček. Sakra.

"Stejně jsem tě chtěla požádat, jestli by jsme se neprohodili." kývla Nikki hlavou směrem k Jasonovi. Rychle jsem vypila čaj, nechala tu peníze ostatním a odešla ven. Sešli jsme se Jasonem u lanovky. Nasedli jsme a v tichosti jeli nahoru.

"Je krásné počasí co?" řekl najednou.

"Ano to je." usmála jsem se. Celou dobu se na mě tak divně usmíval.

"Tes, musím ti něco důležitého říct." podíval se na mě a já mu v očích zahlédla jiskřičky.