Hokejový fanda - DOKONČENÉ

8.kapitola - Oranžová gerbera

Probudila jsem se až pozdě odpoledne, bylo mi špatně, bolela mě hlava a vůbec se mi nechtělo vstávat. Na nočním stolku ležel lístek se vzkazem  'Snídaně je v troubě. Máma'. Cítila jsem, jak mi zakručelo v břiše. Šla jsem v pyžamu, strhaná nevyspalá do kuchyně, abych se trovhu najedla. V troubě byly lívance, ale byly studené a mě nějak přešla chuť na jídlo. Uvařila jsem si čaj a sedla si na pohovku. Pálily mě oči z pláče, měla jsem je opuchlé. Byla jsem ráda, že doma teď nikdo jiný není. Prudce jsem zamrkala očima, abych zastavila další slzy, které se snažily dostat ven. Už nebudeš brečet, řekla jsem si v duchu. Ale stejně jsem brečela. Nechápala jsem, jak se ke mně mohl Jason tak hnusně chovat. Rick se ke mně tak hezky choval, i když viděl, že mi na Jasonovi tak strašně záleží. Rick je lepší než Jason.  Jen jsem si na tam tak seděla a hrozně dlouhou dobu jsem plakala. Žádné slzy už se nedostavovaly, ale já pořád chtěla brečet. Vzdala jsem to a odešla do pokoje. Seděla jsem na okně a dívala se na děti našich sousedů, jak si hrají na zahradě. Hráli si na honěnou a smáli se. Usmívali se a dováděli. Chtěla bych být zase takhle malá a hrát si s nimi úplně stejně. Smála jsem se také, ale potom se zase vrátily slzy a já už nechtěla plakat, a proto jsem si vlezla do sprchy a nechala na sebe téct vodu, dokud nebyla studená. Vyfoukala jsem si vlasy, učesala a nechala volně splývat na ramena. Ulehla jsem do postele a s úplným vyčerpáním jsem usnula.

Podobně probíhalo dalších pár dní. S nikým jsem nemluvila, nejedla jsem, ať už se do mě mamka snažila nacpat jakékoli jídlo. Jen jsem ležela a spala. Nikki se za mnou přišla i s Tomem podívat, ale odmítala jsem je pustit so pokoje. Vypadala jsem jako mrtvola. Nevím, proč mě to tak vzalo. Celý víkend jsem proležela a rodiče mě omluvili ze školy až do úterý. Abych se prý dala do pořádku a mohla zase normálně fungovat. Měli pravdu, potřebovala jsem se schopit. Smyla jsem ze sebe všechen smutek. Cítila jsem se pak lépe. Začala jsem zase jíst a dala se do pořádku. Ale jako kdyby mi něco chybělo. To malinkaté prázdné místo v srdci za to mohlo.

                                   ~

"Ahoj Tes." ozval se hlas z telefonu. Napadlo mě zavolat Rickovi, třeba by chtěl zajít ven.

"Ahoj Ricku, tak mě napadlo, jestli by jsi nechtěl zajít do kina."

"To není špatný nápad. Řekl bych, že mě asi zveš na rande, je to tak?" usmál se.

"Ano, přesně tak to je. Dneska dávají nějaký akčí film, šlo by to?" zeptala jsem se.

"Jo to bude fajn. V kolik?" řekl s nadšením v hlase.

"V sedm u mě před domem." řekla jsem.

"Dobře. Vyzvednu tě. Tak zatím." zavěsil a já se strašně těšila.

                                      ~

Před domem zastavilo auto, Rick došel ke dveřím a zazvonil. Šla jsem otevřít a pozdravila. "Ahoj Ricku. Jsi tu na minutu přesně."

"Dávám si záležet." usmál se. "Tady jsem ti přivezl malou pozornost, aby to mělo tu krásnou atmosféru." podal oranžovou gerberu. Já gerbery miluju a nejvíc oranžové.

"Děkuju. Jak jsi věděl, že mám ráda zrovna gerbery a ještě oranžové?" usmála jsem se.

"Nějak podvědomě jsem to věděl." věnoval mi upřímný rozzářený úsměv.

"Vážně děkuju." dala jsem mu letmou pusu na tvář.

"Jsi připravená?" zeptal se.

"Ano, jen dám tu gerberu do vázy." odběhla jsem do kuchyně a za chvíli se vrátila. Zavřela jsem za námi dveře a vydala se k autu. Rick mi mezitím podržel dveře, abych mohla nastoupit.

"Můžeme vyrazit? Do kterýho kina vlastně jdeme?" v našem městě je přes dvacet kin a multikin.

"Můžeme, kde jsme byli minule?" řekla jsem.

"No...budu raději, když mě budeš navigovat.'" rozesmál se.

"Tak jo."

                                 ~

Film byl pěkný. Rick koupil Popcorn a velké pití, takže jsme se o vše dělili. Ve filmu přepadli Zemi mimozemšťané a hledali tu nějaký kámen. Lidé kámen chránili, ale mimozemšťané byli silnější a začali lidi porážet. Jedna dívka se kamene dotkla a stala se z ní Supergirl. Zachránila svět a stala se hrdinkou. Mezitím se zamilovala do vědce a na konci si ho vzala. Ta část se mi líbila a Rickovi taky. Když jsme vycházeli z kina, chytili jsme se za ruce. Po cestě jsme se stavili v restauraci na jídlo. Dali jsme si špagety, povídali si a smáli se. Mám ho ráda. Zaplatil a vyšli jsme z restaurace. "Nechceš se u mě stavit?"

"Rád se stavím." usmál se a znovu mě chytil za ruku. Vyjeli jsme z parkoviště a namířili si to k mému domu. V obývacím pokoji se svítilo, rodiče už jsou doma. Odemkla jsem dveře, vešla s Rickem za zády, zula si boty a pozdravila maminku, která stála ve dveřích s utěrkou v ruce. "Ahoj Tes. Vítej u nás doma, Ricku. Dáte si s námi jídlo?" Mamka Ricka znala už od malička, protože se znala s jeho rodiči.

"Ne díky mami. Zrovna jsme jedli." pověsila jsem si kabát.

"Děkuji paní Wolleová, ale opravdu se vracíme z restaurace." řekl Ricki.

"Dobře, tak se s Johnym a tátou najíme sami." povzdechla a otočila se k odchodu. Popadla jsem Ricka za ruku a vedla ho do pokoje. Sedli jsme si na postel a já vydechla. "Promiň za mamku."

"Prosím tě. Mě to vůbec nevadilo." usmál se a pohladil mě po zádech. "Můžu ti dát pusu?"

"Ano." políbil mě jen krátce, ale něžně. Objala jsem ho a až po dlouhé době ho pustila. Lehli jsme si, povídali si, dívali se na televizi a pak Rick usnul. Přikryla jsem ho dekou, oblékla si mikinu a odešla na balkón. Přemýšlela jsem na tím, jak se věci rychle mění. Nedávno jsem se seznámila s Jasonem, kamarádila se s ním, Nikki začala chodit s Andrewem, Patti se vrátila a zbalila Jasona. Já jsem se s ním přestala bavit, Rick se tu objevil v té nejlepší chvíli. Pořád to nechápu. Nechala jsem se ovanout ledovým podzimním větříkem. Otřásla jsem se, a tak jsem se vrátila zpět do pokoje. Rick v klidu oddechoval, opravdu usnul. Vzala jsem si knížku a lehla si na druhou půlku postele. Rick se po chvíli otočil, přitáhnul si deku blíž a dál spal. Neodolala jsem pokušení mu prohrábnout vlasy. Přemohla mě únava a spánek se dostavil rychlostí blesku.

                                          ~

Když jsem se ráno probudila, dívala jsem se Rickovi do obličeje. "Dobré ráno Tessie." pohladil mě po tváři.

"Dobré ráno." usmála jsem se.

"Je čas vyrazit do školy." řekl potichu.

"Vůbec se mi nechce." promnula jsem si oči

"Mohl bych se umýt?" zeptal se a malinko mu zrůžověly tváře.

"Samozdřejmě." vstala jsem a došla k šatníku. Vytáhla jsem mu ručník a podala mu ho. "Ať se máš do čeho utřít."

"Děkuju." svlékl si tričko a já mu zírala na opálené vypracované břicho. Usmál se a odešel do koupelny. Za chvíli jsem slyšela téct vodu. "Tes nemáš nějaké tričko?"

"Táta bude určitě nějaké mít." vklouzla jsem rodičům do šatny, kterou měli ve vedlejším pokoji. Vrátila jsem se s obyčejným černým trikem.

Seděl na posteli a čekal, až mu donesu to triko. Oblékl si ho a padlo mu jako ulité. Vzala jsem nějaké starší, protože jsem nechtěla, aby se táta zlobil. "Teď si dojdu do koupelny já."

"Dobře." natáhl si nohy na postel. Osprchovala jsem se, namalovala se, učesala, v šatně si vybrala pěkný šedý top a vrátila se do pokoje. "Vyrazíme?"