Hokejový fanda - DOKONČENÉ

25. kapitola - Pád

Cítím se příšerně. Je mi Ricka líto. Ale nemohla jsem s tím nic dělat. Moje srdce si prostě řeklo, co chce.

Seděla jsem na pohovce, únavou jsem ani nedokázala držet hlavu zvedlou. Opírala jsem si ji o kolena a bavila jsem se tím, že jsem házela použité kapesníky do ohně. Pozorovala jsem, jak pokaždé papírový kapesník dopadne, oheň ho pohltí a po chvilce z něj zbyde jen popel.

Podle kyvadlových hodin v rohu místnosti byly tři hodiny ráno. V domě nebylo slyšet jediného šustnutí. Jen já jsem byla vzhůru a koukala do tmy. Lehla jsem si a zachumlala se do deky. Vlasy mi padaly do obličeje, ale to mi bylo jedno.

                                        ~

Probudila jsem se, ale venku byla pořád tma. Spala jsem jen dvě hodiny. Zvedla jsem se, deku si hodila okolo ramen a šla do kuchyně. Rosvítila jsem světlo, přešla po studené podlaze k pultu a vytáhla z šuplíku starobylou dřevěnou krabici s čaji. Byla jsem tak ospalá, že jsem se ani neobtěžovala číst si vyškrábané pozlacené nápisy druhů čajů. Napustila jsem konvici vodou a dala ji vařit. Z police jsem si vzala svůj oblíbený hrnek a čekala na cvaknutí, které ohlašovalo uvaření vody.

Nasypala jsem si čaj do hrnku a zalila ho vodou. Počkala jsem, až se vylouhuje a přes sýtko jsem ho přelila ho jiného. Sedla jsem si na barovou židličku a opřela se o zeď. Vzpomínala jsem, jak jsem tu s Jasonem seděla na lince a jedla sandwiche. To bylo včera. Zdá se mi, jako by od té doby utekl nejmíň týden.

Zavrzaly dveře do kuchyně a objevila se tu Dominica. "Dobré ráno," řekla se zívnutím.

"Dobrý ráno, teda jak pro koho," pozastavila jsem se nad tím.

"Copak se stalo?" zeptala se, " promiň, moc se neznáme a já se tě tu ptám na osobní věci."

"To je v pohodě. Pamatuješ si na Ricka?" upila jsem trochu čaje.

"Jo, pamatuju," pokývla hlavou a prohrábla si svoje černé vlasy. Seděla naproti mně a vypadala hodně ospale. Včera v autě mi řekla, že letos taky ukončuje střední, dokonce chodí na školu kousek od mé.

"Tak s tím jsem se rozešla a to kvůli tomu, že jsem se zabouchla do Jasona. Víš o koho jde?" popotáhla jsem. Najednou jsem se cítila o trochu lépe než předtím.

"Jason je ten vysoký černovlasý kluk?"

"Jo, to je on," povzdechla jsem.

"Máš to asi hodně podobný jako já, co? Pokud by ti to nevadilo, mohla by jsi mi říct, jak se to všechno stalo? Já ti pak povím, proč jsem se vlastně rozešla s Tylerem, tedy pokud by jsi to chtěla slyšet," usmála se. Myslím, že je to hodná holka.

Během dvaceti minut jsem jí stručně převyprávěla, jak jsem se s Jasonem seznámila a jak se z nás stali přátelé. Když jsem skončila, přišla řada na ni. "S Tylerem jsem se seznámila na golfu, protože můj taťka ho rád hraje. Samozřejmě malá Dominica musela taky. Neměl na mě vůbec čas, a tak mě od pěti let vozil do golfové školy, abych se pořádně naučila hrát. Golf mi docela šel a vyhrávala jsem malé soutěže ve své třídě. Když mi bylo asi dvanáct, táta se stal partnerem firmy společně s Tylerovým tátou. Stali se z nich přátelé, dokonce i mamky si rozuměly. Tyler začal taky chodit na golf a začal se se mnou hodně kamarádit. Byli jsme nerozlučná dvojka. V sedmnácti jsme to dali dohromady a začali spolu chodit. Byla jsem do něj šíleně zamilovaná, jenže pak k nám do školy začal chodit Albert a já se na něj nedokázala nedívat. Povídali jsme si spolu o přestávkách, seděli spolu na fráninu a chodili spolu ven. Pak si našel holku a my s ním chodili na dvojitý rande. Já s Tylerem a on s Melissou. Nechodili spolu ani dva měsíce, ale ona mu dala kopačky. Když jsem mu jednou pomáhala s učením, začali jsme se líbat a dali si přísahu, že to bude tajemství. Jenže na mě strašně tlačil, abych se s Tylerem rozešla a já ho poslechla. Tyler to vzal opravdu špatně a Albert si našel holku. Takže na mě vlastně zapomněl. Mám strach, že už mě nebude chtít ani jeden vidět," stekla jí slza po tváři a ona ji lehce utřela.

"Je mi tě líto. Byla jsi s Tylerem opravdu dlouho. Myslíš, že už s tebou nebude chtít vůbec mluvit?" zeptala jsem se.

"Je paličatý. Už asi ne," ukápla jí další slza.

"Jsme na tom podobně," usmála jsem se. Sice to moc vtipné nebylo, ale mně se ulevilo, protože jsem to měla komu říct.

Seděly jsme tu, povídaly si a nalívaly si plné šálky čaje, dokud se tu neobjevil pan Blake.

                                         ~

Po snídani a velkých hrnkách kávy jsme si zbalili věci a chystali se na hory. Dominica chtěla zajet za Tylerem pro své věci, a tak jsem si vzala auto, nastavila navigaci a dovezla ji tam.

Když Dominica zazvonila na zvonek u vchodových dveří, rozletěly se, nějaká stará paní před ni postavila kufry a vak se snowboardem, pronesla pár slov a nechala vysokého hnědovlasého kluka, aby Dominice řekl, co chtěl.

I když jsem seděla v autě se všemi zavřenými dveřmi a okny, slyšela jsem, jak s ní mluví. Křičel na ní a chvílemi jsem myslela, že vystoupím a jednu mu vrazím. Narozdíl od Ricka se choval příšerně. "Jsi jen hnusná coura. Kdoví, s kolika jsi to táhla najednou," řekl. Viděla jsem, že Dominica nemá slov a já už to nemohla vydržet. Vystoupila jsem, došla k nim a podívala se na něj. Byl to docela hezký kluk, ale pěkně paličatý a rozmazlený. "A kdo je tohle? Nějaká tvoje povedená kamarádka?!" nevydržela jsem to a dala mu facku. Takhle o mně nikdo mluvit nebude.

"Nech si laskavě ty kecy. Copak nevidíš, jak ji to ničí?" popadla jsem kufry a vak, "Není to coura." Vypadalo to, že už jsem ho umlčela. Možná si uvědomil, jak se choval. Musím říct, že se choval přímo hnusně. Z tváře mu zmizel ten krutý výraz a proměnil se ve výraz plný viny a smutku. Zavřel dveře, já naložila Dominičiny věci a odjela.

                                      ~

Asi po hodině utěšování Dominiky se k nám přidala Nikki. Objala mě okolo ramen a já poznala, že už ví, co se včera večer stalo. Povedlo se nám Dominicu uklidnit a obléct se na hory. Odjeli jsme s ostatními se spožděním, ale pořád dostatečně brzo, abychom v pohodě zaparkovali.

Obula jsem si lyžáky, nandala si helmu, připnula skipas, který zašel Tom s Rickem koupit a vzala si lyže do rukou. Rozdělili jsme se do skupinek a sjížděli pomalu ze svahu. Slunce nám svítilo do očí, což bylo trochu nevýhodné. Jezdila jsem společně s Nikki a Dominicou, která na snowboardu jezdila jako profesionál.

Vybraly jsme si po výstupu z lanovky jinou sjezdovku a jely dolů. Daleko pode mnou byla zatáčka, která se dala jednoduše sjet. Kousek ode mne jel tatínek s malým klukem, který se snažil dělat pravidelné obloučky až dolů. Najela jsem si na velký oblouček, abych je mohla objet, ale chlapec se najednou před zatáčkou rozjel přímo z kopce a já zrovna dokončovala oblouk. Tatínek na něj křičel, aby zpomalil, ale pozdě. Jen tak tak jsem se mu vyhnula a oddechla si. Jenže pak se mi rozjely lyže na zmrzlém vyježděném místě a já spadla. Kutálela jsem se nejméně padesát metrů až k zábraně. Bohužel se potrhala a já sjela do lesa. Bouchla jsem se do hlavy o kmen stromu a pak jsem ztratila vědomí.