Hokejový fanda - DOKONČENÉ

2. kapitola - Plato kávy

Zazvonil mi budík, ale vůbec se mi nechtělo vstávat. Musím do práce ke své mamce, pracuje v návrhářství a já jí chodím pomáhat. Roznáším kávu, dělám mamce účetnictví a někdy mi dovolí sednout si k návrhářskému stolu a navrhnout si nějaké oblečení. Každý, kdo by si myslel, že se ráda elegantně oblékám podle nejnovější módy, by se mýlil. Jak už jsem řekla, nejradši mám džíny a conversky.

Vešla jsem do koupelny, opláchla si obličej, vyčistila si zuby a nanesla jsem jsi na obličej trošku make-upu. Popadla jsem svůj iPhone, tašku a černé balerínky, zavřela dveře a seběhla ze schodů. V kuchyni stál Johny s hrnkem v rukou a usmál se. Můj brácha měl pomněnkově modré oči, krátké hnědé vlasy a neustálý úsměv na tváři.

"Ahoj Tes," pozdravil mě.

"Dobrý ráno, jak jsi se vyspal po tak pěkném hokejovém výkonu?" ve dveřích se objevila moje vždy energická maminka.

"Spalo se mi dobře." usmál se.

"Zlatíčko jsi připravená?" ptala se mě a natírala si rtěnkou rty. Moje mamka měla modré oči, které se schovávaly za dlouhými řasami a hnědé vlasy, které jsi neustále vyčesávala do culíku, prý aby jí napadaly do výhledu. Byla stejně vysoká jako já, vtipná a energická. Miluju na ní, že mi se vším pomůže, poradí, prostě máma jak má být.

"Chtěla jsem si udělat ještě kávu, ale pro tu mi dojdeš, viď broučku?" popadla kabelku a začala hledat klíčky od auta.

"To je přece jasné mami," vzala jsem si od Johnyho krabičku se svačinou, kterou mi podával, dala jsem mu pusu na tvář a vyrazila ke dveřím.

                                 ~

V návrhářství jsem zaskočila za Ell, maminčinou kamarádkou, pro portfolia, která po mě mamka chtěla. "Ahoj Ell, mamka mě posílá pro ty portfolia, které jsi jí dovezla z té firmy," řekla jsem.

"Ahoj Tes, dnes zase pracuješ? Tady jsou ty portfolia, které Dany chtěla. A skočila by jsi mi pro velké latté, až půjdeš do kavárny dolů?" ukázala na poličku.

"Jo, dneska zase makám, ale ne tak dlouho jako normálně. Skočím, samozřejmě."

"Jak to? Nějaké rande?" zasmála se.

"Ne, jen mě Tom pozval na zápas a teď jsi mi připomněla, že jsem to ještě neřekla mamce." podívala jsem se ven okny a užívala si výhled na město.

"Tak to by jsi už raději měla jít pracovat." popadla tužku a začala něco psát na papír.

"Co to píšeš? Vidím, že tě asi zdržuju, tak já už půjdu." otočila jsem se k odchodu.

"Nezdržuješ, jen jsem si zapomněla vyzvednout kabát z čistírny. Tak jsem tě chtěla požádat, jestli by jsi tam nezašla." podala mi papír a já si ho složila na půl.

"Jasně, to nebude problém." odešla jsem z kanceláře a namířila si to za mamkou. Mamka zrovna vycházela ze zasedací místnosti, takže jsem jí nemusela hledat po celém návrhářství.

"Mami, tady jsou ty portfolia a já letím pro kávu, do čistírny a pak i to té pekárny. Ještě jsem se chtěla zeptat, jestli můžu odejít dřív, Tom se se mnou chce sejít," zastavila jsem jí.

"Dobře. Máš tu kartu?" usmála se a vzala si ode mě portfolia.

"Ano, mám." vyšla jsem z chodby a vběhla do výtahu.

                                   ~

"Dvakrát velké latté a dvakrát velké cappucino," řekla jsem obsluze v kavárně. Už jsem stihla zajít do čistírny a v pekárně jsem koupila krabici donutů, kterou jsem přidržovala v ruce a kabát jsem měla přehozený přes ruku. Z vedlejší pokladny jsem zaslechla známý hlas. Nebyl teda tak známý, slyšela jsem ho jen jednou. Byl to Jason. Měl černé tepláky a modrou mikinu, rozcuchané vlasy, byl doslova k nakousnutí. Dělala jsem, že jsem si ho nevšimla. Místo toho jsem sledovala, jak servírka dělá kávu.