Hokejový fanda - DOKONČENÉ

59. kapitola -Těžké rozhodnutí

Uběhl už měsíc od doby, co jsem s Rickem vedla rozhovor o Adamovi. Doposud je to jediný člověk, který ví, jak na tom s Adamem jsem. Možná je to i poslední člověk, který o tom ví. Adama jsem viděla naposledy před knihovnou v kampusu, když jsem přijala Jasonovu omluvu. Nevím, jestli jsem měla strach z toho, jak by Adam reagoval na to, co bych mu řekla, ale každopádně jsem z toho měla strach, navíc jsem si ani nebyla jistá svým rozhodnutím.

Šla jsem společně s Liv do školy, protože Nica zůstala na noc u Andrewa. Poslední dobou jsme se spolu výdali málo a k tomu jsme spolu moc nemluvili. Vlastně jsem ani neznala důvod, proč se mnou Nikki nemluví. "Tak co Adam?" zeptala se náhle Olivia. Vůbec jsem nečekala, že by se mě na něco podobného mohla hned takhle po ránu zeptat.

"Adam? Už dlouho jsem se s ním neviděla," řekla jsem. Ani jsem o tom nemusela lhát, byla to totiž pravda.

"Tes, vím, že tahle otázka bude ještě vlezlejší než ta předchozí, ale jak se jmenuje příjmením?"

"Myslím, že Woods," zamyslela jsem se, "Adam Woods, to je ono."

"Woods? Děláš si srandu?" vyjekla a chytla mě za ramena. Dost jsem se její reakce lekla, protože jsem nevěděla o co jí jde.

"Jo, je to Adam Woods," nechápavě jsem se na ní podívala.

"Tes, musíš se s ním rozejít. Tenhle Adam je tu známej, vím to, od kamarádky, která s ním taky něco měla. Je to kluk, kterej opije každou holku a pak se jí snaží dostat do postele. Jakmile jí tam dostane, je konec. Věř mi, že kdybys věděla všechny podrobnosti, už bys ho nikdy nechtěla mít na blízku. Radím ti, nech ho být," řekla vážně. To, co mi řekla mi pomohlo rozhodnout se.

~

Seděla jsem v Jasonově autě a přemýšlela o tom, co mi Olivia ráno řekla. Celý den jsem nevnímala přednášky, protože jsem to nemohla dostat z hlavy. "Nad čím přemýšlíš?" zeptal se Jason, oči stále upřené na silnici před ním, "jsi vůbec schopná mi tu algebru vysvětlovat?"

"Co," otočila jsem se a pohlédla na něj, "co jsi říkal?"

"Jestli jsi schopná mi tu algebru vysvětlit," zopakoval svou otázku.

"Jasně, že jsem," bouchla jsem ho pěstí do ramene.

"Au," vykřikl a usmál se na mě. Přijeli jsme k bílému domu a Jason zaparkoval na betonovém parkovišti u garáže. Jasonův dům byl mnohem větší než ten náš. Hádala jsem, že tu bude nejméně pět pokojů. Vystoupili jsme, já si vzala svou tašku přes rameno a vydala se po dlážděné cestičce ke vchodu do domu. Když jsme vešli, ohromila mě velikost vstupní haly. Takovou obrovskou halu nemají ani babička s dědou v jejich vile. Po pravé straně byly schody do patra, po levé straně prlno dveří a průchod do obývacího pokoje. Kolem Jasona proběhly jeho sestra, řekla bych že tohle byla Ellie, ta, které by mělo být sedm. Za ní vyběhla Cassie a smála se. Obě měly krásné černé vlasy, Cassie měla stejně modré oči jako Jason, jen Ellie měla oči šedozelené. Takovou barvu očí jsem ještě nikdy neviděla, ale musela jsem uznat, že bych takovou barvu očí taky brala.

"Ellie, to mě ani nepřivítáš?" holčička se zastavila a rozběhla se Jasonovi do otevřené náruče. On ji zvedl a ona mu pusinkovala tváře. Musela jsem se usmát, když jsem viděla, jak moc ho má ráda. Starší ze sester ho objala kolem pasu a vedle Jasona vypadala ještě víc drobně než doopravdy byla. Konečně se Ellie podívala i na mě a to už na mě upírala pohled i Cassie. "To musí být Jasovo holka," ukázala na mě Ellie a usmála se tak, že jsem viděla, jak jí chybí některé zoubky.

"Ell, nech toho," pokárala jí Cassie, "já jsem Cassie," došla ke mně a podala mi ruku.

"Já jsem Elisabeth, ale maminka mi říká Ellie a tady ségra Ell a Jas mi říká taky Ellie," podrbala ho na hlavě, takže vypadal, jako kdyby právě vstal.