Hokejový fanda - DOKONČENÉ

55. kapitola - Esemeska po půl roce

"Ahoj, Tes, ty jsi na mě zapomněla?" řekl Adam a rošťácky se na mě smál.

"Ahoj, nezapomněla, jen jsem toho měla celkem dost, ještě pořád se zabydluju a navíc jsem tě tu nečekala," cítila jsem, jak mi lehce zrudly tváře.

"A koho jiného bys mohla očekávat?" letmě ještě jednou políbil a pak mi dal ruku kolem ramen.

"To je jedno," vypůjčené knihy jsem v rukou držela skoro křečovitě.

"No a jak ses rozhodla?"

"Co?" nechápavě jsem se ho zeptala.

"Jestli spolu budeme chodit doopravdy nebo jen na oko," Adam si stoupnul přede mě a chytil mě za ramena, "jak jsi se rozhodla?"

"Adame, myslím, že potřebuju ještě trochu času na to, abych si to promyslela. Nevadí ti to?" řekla jsem.

"Jasně, že m to nevadí," znovu mě políbil, "ale teď už budu muset jít, tak se měj, kotě," plácnul mě přes zadek a během chvilky byl pryč. Zůstala jsem tam stát a přemýšlela. Před několika minutami jsem se dívala na Jasona, který plakal a teď se mám rozhodovat, jestli budu doopravdy s Adamem chodit? Začínám si připadat jako v blázinci, řekla jsem si v duchu a podvědomě se usmála. Usoudila jsem, že je čas na to, abych šla na kolej. Byla jsem stejně už dost unavená, takže jsem se na pokoj celkem těšila.

~

"Ahoj, Tes, přinesli jsme s Liv pizzu, dáš sis s námi?" zeptala se mě Nica, když dorazili večer společně na pokoj.

"Jasně, že si dám, že se ještě ptáš," zasmála jsem se.

"Ani nevíš, jak moc mi už teď chybí pizzerka v aréně," Nica se zakousla do trojúhelníčku sýrové pizzy.

"Pizzerka v aréně? To je někde v Bostonu?" do hovoru se konečně zapojila i Olivia.

"Ano, kdybych ti to měla nějak rozumně popsat, tak je to prosklená restaurace, z níž můžeš vidět do hokejové tréninkové haly. Vaří tam podle mého názoru nejlepší kávu v Bostonu," vysvětlila jsem.

"A dělají skvělé pizzy," dodala Nikki s úsměvem.

"Páni, chtěla bych se tam někdy podívat. Vyprávíte o Bostonu tak zajímavé věci," Liv vypadala, že má o návštěvu Bostonu opravdu velký zájem.

"Na Hallowena se vracím domů, chci vidět, jaký kostým si na letošek mladší bráška připraví. Mohla bys jet se mnou, co na to říkáš?" zazubila se Nica.

"To by vážně šlo?" Liv se na ní dívala s nevěřícným výrazem.

"Samozřejmě," Nikka ukousla kousek pizzy, "Tes, ty pojedeš taky domů?"

"Zatím jsem se ještě nerozhodla, ale asi ano," usmála jsem se.

"Holky, musí říct, že lepší spolubydlící jsem si ani nemohla přát," všechny jsme se začaly smát a dál jedli pizzu.

~

"Liv, jak to vlastně jde s tím tvým klukem?" zeptala jsem se, když jsme dojedli a krabice od pizzy uklidili.

"On to není úplně můj kluk, zatím spolu jen randíme," začaly jí červenat tváře, "znám ho od střední a vždycky se mi moc líbil a mám takový pocit, že i já jsem se mu líbila, protože to on si mě všimnul hned první den a pozval mě na rande. Je to hrozně milý kluk, hned na první rande mi donesl kytku."

"To je hezký," Nikki se usmála.

"A co vy, holky? Máte někoho?" přebíhala očima mezi námi a čekala, která se jí svěří jako první.

"Já mám přítele už od minulého léta. Ještě minulý rok hrál hokej za Boston, ale kvůli mně s ním přestal a raději šel se mnou na vysokou. Když jsem po maturitě odlétala do Evropy, myslela jsem, že se rozejdeme, ale když jsem přiletěla a po pár dnech se s ním viděla, řekl mi, že už nebude hrát. Celou dobu mi tajil, že skončí s něčím, co doopravdy miluje," Nica koukala ven z okna a bylo vidět, že i po té době době, co jí to Adrew řekl, tak tomu stále nemůže uvěřit.

"To bys mohla napsat jako knihu, bylo by to napínavé," řekla Olivia, "a co ty Tes?"

"Já mám taky přítele, ale je o dva roky starší. S Adamem jsem se seznámila, když jsem byla na návštěvě u svých bratranců," Liv se na mě dívala a vypadala, že chce vědět víc. Jak jí mám říct něco víc, když spolu ani doopravdy nechodíme, řekla jsem si v duchu.

Uvědomila jsem si, že Adama vlastně vůbec neznám. Co všechno o něm vím? Chodí na vysokou, bydlí pár ulic od dvojčat, má rozhádané rodiče, jezdí na longboardu. Opravdu o něm nic nevím. Jak jí mám něco říct, když nic nevím? Citíla jsem, že jsem svým způsobem podrazila sama sebe. Je pravda, že je Adam už od pohledu tajemná osoba, ale já bych si přála do ní vidět a znát jeho tajemství.  Přemýšlela jsem, jak bych se z téhle situace mohla nějak chytře dostat.

"Jsem celkem unavená, nepůjdeme už spát?"

"Jestli chceš, tak my půjdeme do společenký místnosti," řekla Liv a vstala, "stejně jsem tam chtěla jít."

"Já půjdu s tebou, alespoň si jí konečně pořadně prohlédnu," Nikki se na mě podívala a zavrtěla hlavou.

"Tak se mějte," rozloučila jsem se s nimi a lehla si na postel. Opravdu jsem byla příšerně unavená. Stále jsem nechápala, co se vlastně stalo v knihovně. Jason se mi omluvil a já ho poprvé viděla plakat. Nevěřícně jsem nad tím zavrtěla hlavou, vzala si pyžamo, hygienu a osušku a vyrazila do koupelen.

~

Když jsem se vrátila, všimla jsem si, že mi přišla esemeska. Odložila jsem si všechny věci a šla se podívat, kdo píše. Psala mi mamka, jak se mi vede. Odpověděla jsem jí a zprávu odeslala. Během chvilky mi přišla ještě jedna zpráva. Myslela jsem si, že mi maminka odpověděla, ale byl to úplně někdo jiný. Někdo, kdo mi neposlal zprávu už hodně dlouho. Byl to Jason.

Ahoj Tes, nechtela bys zitra nekam zajit? Byl bych moc rad, kdyby sis na me udelala cas. JT

Ahoj, klidne nekam muzeme jit. Kdy by se ti to hodilo? Koncim skolu ve ctyri.

Tak ve ctyri. Mej se.

Byla jsem dost překvapená, že se mi ozval. Ale na druhou stranu jsem si moc přála. Odložila jsem telefon na noční stolek a zadívala se do stropu. Začala jsem se sama pro sebe smát. Vzpomněla jsem si, jak mi babička říkala, že se s Jasonem znovu potkám a že pokud mě stále miluje, ozve se mi sám. Byl to zvláštní pocit uvědomit si, že to, čemu jsem tak dlouhou dobu nevěřila se mi splnilo. Aniž bych nad tím nějak přemýšlela, šáhla jsem do nočního stolku pro krabičku, kterou mi mamka poslala a začala si prohlížet fotografie, na nichž jsem byla společně s Jasonem.