Hokejový fanda - DOKONČENÉ

47. kapitola - Kelímky

Když se okolo sedmé večer začal Andrewův dům plnit lidmi, zahlédla jsem Adama, dvojčata a Jessicu u vchodu. "Tes, potřebuju ještě pomoct, jdeš se mnou?" Nikki mě chytla za rameno a tvářila se dost nedočkavě.

"Jo, jasně že ti pomůžu, tak pojď," přestala jsem se dívat směrem ke vchodu a šla za ní. Začala jsem vyndavat poslední kelímky na pití a stavěla je na pult. Připadalo mi, že během posledních deseti minut sem přibyla snad půlka školy.

"Hele, Tessie, můžu mít otázku?" zeptala se Nica.

"Samozřejmě," usmála jsem se, i když jsem vůbec netušila, na co se mě chce ptát.

"Ozval se ti vůbec Jason? Myslím, potom co ti přišla ta nádherná kupa růží k narozeninám," popravdě jsem Nikki ani nikomu jinému neřekla, že jsem se mu pokusila zavolat, ale protože za mnou pak přišel Rick, típla jsem to, ale na to, abych mu zavolala znovu, už jsem odvahu neměla. Nepřijatý hovor ode mě mu na displeji telefonu stejně svítit musel, takže věděl, že jsem mu volala.

"Ne, ani nezavolal, ani nenapsal zprávu," řekla jsem, "třeba ty kytky nebyly od něj a jen se ho někdo snažil napodobit."

"Věř mi, neznám nikoho, kdo by si z tebe chtěl jen udělat legraci a dal ti kytku, na které v psaníčku se vzkazem byly i iniciály Jasona a navíc jsi mi sama říkala, že takhle se podepisoval jen, když ti psal, tak to nikdo jiný nemohl vědět."

"Máš pravdu, už z toho všeho trochu šílím," zavrtěla jsem hlavou.

"S kým jsi se to vlastně fotila, když jsme odešli? Nějaký tvůj kamarád, o kterém jsi mi neřekla?" mrkla na mě a pomalu vyndavala velká balení plechovek s Colou.

"Byl to Adam, ten kamarád mých bratranců z Detroitu, už jsem ti o něm říkala, když jsem se odtamtud vrátila."

"A ti kluci, co si byli hrozně podobní, to jsou Charlie a Mike, ti bratranci?"

"Ano, to byli oni. Myslím si, že už ses s nimi viděla," zapřemýšlela jsem.

"Asi jo. Před deseti lety nejmíň," začala se smát.

"To bude možná těch deset let. Dlouho tu nebyli, spíš jsme letěli vždy my do Detroitu. Nico, nevadí, že jsem je dnes pozvala? V Detroitu jsem jim slíbila, že s nimi někam půjdu a nešla jsem, tak mě napadlo, že bych jim to mohla vynahradit," urovnala jsem si černé tílko, které jsem si vzala k džínům, než se sem nahrnuli první hosté.

"Samozřejmě, že mi to nevadí. Tři lidi jsou na tomhle ukončování nic," vyndala se skříně papírové role a podívala se na mě, "počkej jich je víc?"

"Jsou čtyři," dívala jsem se na podlahu a chvílemi mi přišlo, že se chvěje pod nánosem těch všech dupajících lidí venku.

"To je v pohodě. Tvářila ses totiž, jako kdyby jich bylo nejmíň deset."

"Jde s nimi Jessica, Rickova sestra," Nikki zakroutila nechápavě hlavou a čekala na vysvětlení. Jelikož se okolo nás nahrnuli lidé, nechtěla jsem jí to říkat a Nica přesně poznala, o co mi jde, a tak mě zatáhla k Andrewovi do pokoje v patře.

"Tak mluv, rychle. Musíme jít dolů," řekla, když zavřela dveře.

"Mike chodí s Jessicou, sice netuším, kde se ti dva potkali, ale prostě spolu chodí a asi ti Rick říkal, co udělala naposledy za scénu. Potkala jsem se s ní v Detroitu, raději jsem ti o ní neřekla, protože jsem se na ni snažila nemyslet. Dost jsme se tam hádaly, tak proto. A jestli jsem chtěla, aby přišel Charlie a Adam, muselo to znamenat, že se tu objeví i Mike s ní. Ale neboj, Mike jí dokáže ohlídat, aby tady z toho neudělala kůlničku na dříví," Nikki přece jenom věděla od Ricka něco málo o jeho sestře, ale to co provedla, jsem jí řekla až já. Myslím, že není jediná osoba, která by si ji a mého bratrance nedokázala spojit dohromady.