Hokejový fanda - DOKONČENÉ

32. kapitola - Fotografie

Dny utíkaly, Jason se neozval, ostatní také ne. Skončily prázdniny, všichni se vrátili zpět do školy, ale já musela ještě ležet doma. Když už jsem se chystala do školy a na dopisování testu, nakazila jsem se od taťky virózou. Vážně už to lepší být nemohlo. Pšíknout nebo se vysmrkat, to bylo nemožné. Žebra mě pořád pobolívala, ale jinak jsem byla jako rybička. Tedy až na tu nemoc.

Je pondělí, Nikki mi psala, že se staví s věcmi do školy. Od jejich návratu jsem nemluvila ani s Dominicou, vlastně ani nevím, jaké má příjmení. Jsem trochu zvědavá, jestli se s Rickem dají dohromady. Přála bych mu někoho, kdo mu bude rozumět a bude ho milovat. Ne někoho, jako jsem já. To si nezaslouží.

Na iPodu jsem si pustila písničku Flashlight a prohlížela si fotky v galerii svého telefonu. Poslední fotka byla z chaty, vyfotila jsem Andrewa, jak drží v náručí Nikki, které se na ruce třpytí náramek, jaký si tak dlouho přála. Následovala fotka Jenny a Toma, jak na sebe cákají vodu v bazénu. Na dalších asi dvaceti fotkách jsem byla s Rickem. Někde jsme se si dávali pusu, smáli se do objektivu nebo jsme pózovali. Našla jsem i fotky s Jasonem. Měla jsem jich hodně, což jsem ani nevěděla. Byly tam fotky z kavárny, kam jsme vždy jezdili pro kávu a donuty. U jedné fotky jsem se zastavila a snažila si vzpomenout, kde jsem k ní přišla. Opírala jsem se o Jasona a hodně se smála. Listy odpadávající ze stromů za námi hrály všemi odstíny hnědé, žluté, dokonce jsem tam zaznamenala i červenou. Už vím.

V době, kdy už ze stromů začínalo odpadávat listí, jsme se s Jasonem vydali po škole do Boston Public Garden, kde jsme si na dřevěné lavičce u jezírka užívali svit slunce a jemný podzimní větřík. "Jasone, co kdybychom udělali nějakou fotku? Stálo by to za to, je opravdu pěkně!" křikla jsem.

"Tak mi pujč mobil a vyfotíme se," zavelel. Vyndala jsem z tašky telefon a podala mu ho. Když nastavil kameru, uvelebila jsem se mu na hrudi a začala se smát. Jason mě lehce polechtal na noze a také začal se smát. "Takhle žádná fotka nebude," zašklebil se.

"Mně to takhle vyhovuje," prohrábnul mi vlasy. Narovnala jsem se, urovnala si je a čekala, až se budeme moc vyfotit. "Sýr!" řekla jsem. Oba nás to rozesmálo, ale Jasonovi se povedlo udělat fotku. Nemohla jsem se přestat smát a on také. Chvíli jsme se tam jen tak přihlouple smáli a pak se na sebe upřeně dívali. Začali mi rudnout tváře, a tak jsem se raději dívala do jezírka.

"Měli by jsme se pustit do té matematiky, co říkáš?" poznamenal.

"To by jsme měli, pokud máš být za půl hodiny v hale," vyndala jsem si poznámky z hodin našeho matikáře Genvera, prolistovala je a konečně našla zápisky, které jsem hledala.

Přestala jsem vzpomínat na tuhle chvíli v momentě, kdy se mi přepnul iPod na jinou píseň. V pořadí byla moje oblíbená elekronická, ale teď jsem neměla náladu na rychlé povbuzující písničky, cokoli pomalejšího rázu jsem brala všemi deseti. Raději jsem přepnula zpět na Flashlight.

Když jsem byla s Jasonem v Boston Public Garden, nechodila jsem s Rickem, Jason nechodil s Patti, nemusela jsem být tak zmatená ze svých citů a hlavně jsem se s nikým nerozcházela. Byla jsem šťastná a zamilovaná. Teď jsem jen zamilovaná. Jenže tahle láska byla pro mě donedávna zakázané ovoce. Já ji bohužel chtěla ochutnat, a tak jsem to udělala.

Cítila jsem se, jakoby mi do zad někdo vrazil nůž, a to zatraceně oprávněně. Popravdě teď netuším, jestli jsem šťastná, protože jsem s Jasonem zažila to, co jsem si tak dlouho přála, nebo jsem přišla o to, čeho jsem se měla držet. Tak tohle jsem před několika měsíci ani nemusela řešit, nevěděla jsem, že mě v budoucnu tohle bude čekat. Kdybych to věděla, rozhodně bych se zachovala jinak.

Přestala jsem listovat fotkami, abych se vyhnula slzám a vzpomínkám. Položila jsem telefon na noční stolek a přesunula se do kuchyně. Udělala jsem si černý čaj, dala do hrnku cukr a míchala. Zakručelo mi v břiše, a tak jsem se rozhodla jít něco ukořistit do lednice. Na to, jak byla naše lednice velká, se teď zdála - alespoň mně - malá. Rodiče byli včera nakoupit a jak je u nás zvykem, vždy je plná k prasknutí. Zkouknula jsem, co dobrého máme, ale nakonec přeci jenom vyhrála veliká miska medových kroužků. Vzala jsem si lahev vody, pytlík bonbónů, cereálie a čaj, nějak jsem to všechno zvládla pobrat a vyběhla jsem zpět do pokoje. Mezitím, co jsem byla pryč, jsem si vyvětrala, takže tu bylo dobrých patnáct minut okno dokořán. Vzduch byl chladný, ale to mi nevadí.

Do příchodu maminky jsem se snažila spořádat medové kroužky. Čaj už jsem si vypila, tak teď lituji, že jsem si tam nedala mléko. "Ahoj Tes, může Nikki dovnitř?" nakoukla mi okolo čtvrté hodiny odpoledne do pokoje mamka.

"Ahoj mami, samozřejmě, že může," usmála jsem se. Ve dveřích se objevila Nikki a úplně se rozzářila, když mě viděla.

"Ahoj Tessie, jak ti je? Co žebra?" objala mě a posadila se na okraj postele.

"Ahoj Nikki, je mi docela dobře, kromě toho, že mám rýmu a kašel. Žebra už mě moc nebolí, jen když musím smrkat, kašlat nebo udělám moc rychlý pohyb."

"Tak to je dobře, že ti je lépe. Moc se ti omlouvám, že jsem se ti tak dlouho neozvala," pohladila mě po ruce.

"A kde jsi byla, že jsi se mi nemohla ozvat?" zkřížila jsem ruce na prsou.

"Byla jsem v Kansasu, kvůli nějakému focení letního katalogu. Mají hrozné zpoždění, co se týče focení katalogů. Prý potřebují někoho na logo a na pár modelů. Bylo to příšerné. Teď uvažuju o tom, že s modelingem seknu. Mamku to taky pěkně štvalo," povzdechla.

"Proč by jsi s modelingem měla seknout?" podivila jsem se.

"Na konkurz pozvali snad všechny holky z mojí agentury a chtěli po nás, aby jsme se jim ukázali v plavkách, které nám připravili. Ten konkurz trval dohromady dva dny. Měly jsme sice pěkné ubytování, ale vybrali holky, které to odmítaly. Ještě že nejsem mezi nimi," znechuceně se ušklíbla, "tohle není nic pro mě. Ale přijela jsem kvůli něčemu jinému."

"Kvůli čemu?" vzala jsem si od ní okopírované zápisky a přípravné listy k závěrečným testům.

"Chtěla bych, aby jsi mi pověděla, jak jste se rozešli s Rickem. Když jsi odjela, s nikým z nás nechtěl mluvit, jen s Dominicou se dal trochu do řeči. Později se jí podařilo dostat ho ven."

"Dobře, tak já ti to celé převyprávím, platí?" souhlasně pokývala hlavou. Pověděla jsem jí o všem, ale vynechala jsem posledních pár pasáží o Jasonovi. Zatím si to nechám pro sebe. Uvidím, jak se to mezi námi bude vyvíjet dál. Když jsem jí pověděla úplně o všem, co se stalo na chatě, zůstala na mě zírat s otevřenou pusou.

"Musím říct, že Rick toho musí asi hodně vydržet a je od něj opravdu hezké, jaký je to gentleman. To už se jen tak nevidí," řekla. Povídaly jsme si o tom ještě dlouho do večera, dokud jí paní Gouldingová nezavolala, aby se vrátila domů.