Hokejový fanda - DOKONČENÉ

24. kapitola - Nový rok

Když jsem našla toalety, měla jsem slzy na krajíčku. Nesmím plakat už ne. Došla jsem před umyvadla a otřela si slzy. Podívala jsem se na sebe ve snaze najít na sobě nějakou odlišnost. Jsem pořád stejná, jen v srdci to mám jinak.

Dovnitř doléhala hudba, když nějaká černovlasá dívka otevřela dveře. Vypadala, že je jí špatně. Najednou se chytla za pusu a vběhla do nejbližší kabinky. Pak už jsem slyšela jen zvuky zvracení. Začínal se mi taky zvedat žaludek, proto jsem se vzchopila a zavolala na ni. "Jsi v pořádku?"

"Můžeš mi podat papír?" škytla a podívala se na mě se smutkem v očích. Podala jsem jí ho a ona poděkovala.

"Nebyl to nejlepší nápad, jít sem a rozejít se..." otřela si oči a vstala,"...se svým klukem kvůli jinýmu."

"Proč to říkáš?" zeptala jsem se.

"Cucal se tam s jinou." popotáhla.

"Jsem Tes." nabídla jsem jí kapesníky. Uvědomila jsem si, že je na tom podobně jako já.

"Dominica." usmála se.

"Je mi tě líto."

"To nejsi jediná, kdo tohle říká. Omluv mě, ale už je mi zase blbě." zaběhla zpět do kabinky. Na chvilku jsem zavřela oči. "Už je mi líp." zachraptěla. "Musela jsem něco blbýho sníst."

"Nechceš jít za mými kamarády? Můžeš s námi zůstat po zbytek večera." zeptala jsem se.

"To bych vážně mohla? Já jsem sem přijela s Tylerem, ale ten už se mnou nebude chtít mluvit. Navíc nejsem zdejší a neznám to tu." otřela si oči a poupravila si vlasy.

"Já taky nejsem zdejší. Mám tu jen chatu. Kde bydlíš?" koukla jsem se na hodiny v telefonu. Za čtyři minuty půlnoc. "Nechceš se jít ven podívat na ohňostroj?"

"Bydlím v Bostonu. S Tylerem jsem se seznámila přes rodiče. On je zdejší, ale u jeho rodičů už se nemůžu ani ukázat. " pořád byla bílá jako stěna. "Ale teď se chci jít podívat na ohňostroj!" vyšly jsme z toalet a snažily se procpat chumlem lidí ke stolu, kde seděl kluk a odevzdával lidem jejich oblečení na lístek. Vylovila jsem z psaníčka lístek s číslem 159 a podala ho Stevenovi, teda alespoň tak to měl na jmenovce. Podal mi kabát a já se na něj mile usmála. Hodila jsem mu pár drobných do misky a společně s Dominicou jsem se prodrala ven.

Číšníci roznášeli nápoje, hosté odpočítávali poslední minuty. Zahlédla jsem Toma, jak na nás mával. Stál společně s ostatními dál od chumlu lidí u stolu s velkou svíčkou uprostřed. Nechápala jsem, že tu ta svíčka svítila.

"Lidi, tohle je Dominica, nevadilo by vám, kdyby se k nám připojila? Její kluk jí odkopnul a ona teď nemá kde bydlet," představila jsem ji. Všichni soucitně pokývali hlavou a začali jí podávat ruku. Dav lidí začal odpočítávat poslední vteřiny. "Deset! Devět! Osm! Sedm!" číšníci se dostali i k nám a každý jsme dostali skleničku novoročního drinku. "Šest! Pět!" teď jsme odpočítávali i my. "Čtyři! Tři! Dva! Jedna! Šťastný nový rok!"

Všichni jsme si začali gratulovat a potřesávat rukou, Nikki a Jenny jsem objala, Dominice jsem podala ruku, Toma a Andrewa jsem přátelsky poplácala po zádech a vlepila jim pusu na tvář, Ricka letmě políbila a s Jasonem jsem si vyměnila jeden z našich nejdelších pohledů. Nakonec jsem ho objala, aby to nebylo divné.

~

Dominice jsem půjčila tričko a tepláky s nabídkou pokoje, který jí chtěl Jason uvolnit. "Opravdu jste na mě moc milí, ale já si vystačím s dekou někde na pohovce." řekla. Nenechala se přemluvit, a tak jsem jí donesla polštář a deku. Uvelebila se před krbem a dívala se do ohně. Skrz zavřené oči jí skapávaly na polštář slzy. Řekla bych, že plakala kvůli Tylerovi.

Po návratu do pokoje jsem ze sebe konečně sundala ty otravné šaty. Rick stál u okna a mračil se na sníh. Vypadalo to, jakoby do něj chtěl pohledem udělat díru. "Ricku, stalo se něco?"

"Vidím to." odpověděl.

"Co vidíš? Je tu všude jen sníh," usmála jsem se.

"Vím, že jsi se zamilovala do Jasona. Dnes jsem to viděl. Oba se na sebe díváte tak zamilovaně," sednul si na postel a já si všimla, že se přestal mračit, naopak vypadal, jako když se cítí zklamaný.

"Ricku, promiň. Je mi to strašně moc líto. Chtěla jsem ti o tom říct, jen jsem nevěděla jak," začala jsem plakat.

"Klid, Tes. Uklidni se a neplakej," řekl klidným hlasem. Vypadal, že je s tím naprosto smířený.

"Copak tobě to nevadí? Proč na mě nejsi naštvaný?" popotáhla jsem.

"Všímal jsem si toho poslední dobou docela často. Začala jsi se na něj dívat jinak a navíc jsem ti viděl na očích, že v jeho přítomnosti jsi šťastná," usmál se. Popravdě mně moc do smíchu nebylo.

"Ty se na mě nezlobíš?"

"Ne." řekl a položil mi ruku na ramena.

"To znamená, že se rozcházíme?" začala jsem plakat ještě víc, než před tím.

"Asi ano," hladil mě po vlasech a já se k němu přitulila, jak nejvíc to šlo.

"Prosím budeme kamarádi?" zamumlala jsem mu do mikiny.

"Samozřejmě, ti nejlepší." políbil mě do vlasů. Objímali jsme se dlouhou dobu, až pak jsem ho pustila a odešla pryč. Sedla jsem si na schody a položila si hlavu do rukou. Začala jsem hrozně brečet. Bylo mi to moc líto.

Zvedla jsem se a šla do společenské místnosti. Dominica spokojeně oddechovala a já si sedla na druhou pohovku a přikryla se dekou. Sledovala jsem plamínky ohně, jak tancují v krbu a zavřela jsem oči. Na nový rok jsem se rozešla s tím nejhodnějším klukem, jakého znám. Vypadá to, že se moje a Dominicina situace moc lišit nebude.