Hokejový fanda - DOKONČENÉ

42. kapitola - Výlet

Nikdy jsem nečetla lepší knížku než je Srdce z lampiónů. Jakmile jsem se začetla do první kapitoly, už jsem nedokázala přestat. Autorka vše dopodrobna popisovala a to se mi moc líbilo. Taky mám smysl pro detail. Ani jsem si nevšimla, že si naproti mě na pohovku sedla babička. Teprve když si odkašlala, došlo mi, že tu nesedím sama. "Promiň, babi, začetla jsem se," omluvila jsem se. Babička poklepala na pohovku vedle sebe a já si k ní přisedla.

"Ano, Srdce z lampiónů. Taky jsem tu knížku četla. A byla jsem do ní začtená úplně stejně," usmála se.

"Nevím, čím mě ta kniha tak okouzlila," přemýšlela jsem. Byl to vlastně citovaný příběh, vytvořený k tomu, aby nad ním každý čtenář přemýšlel.

"Počkej na konec, ten je nejlepší," pohladila mě po vlasech, "Daniela se mi zmínila o Rickovi. Už je to dlouho, co jste se rozešli?"

"Rozešli jsme se na Silvestra, ale to už je jedno. Rick je můj nejlepší kamarád i potom, co jsme se rozešli," řekla jsem.

"A co nějaký jiný kluk? Líbí se ti někdo?" nenápadně na mě mrknula a já se cítila opravdu šťastná. Dívala jsem se na svou babičku, kterou skoro pořád nevidím, jak usmívá od ucha k uchu a je ráda, že nás tu má.

"Babičko, vlastně ani nevím. Na Valentýna odešel kluk, kterého jsem milovala. Od té doby se mi neozval, ale mým kamarádům psal a ptal se na mě. Mně ještě nenapsal. Nevím, jestli to vůbec cítil stejně. Miloval mě, nebo to jen tak říkal?" po tváři mi stékala slza. Otřela jsem ji a zhluboka se nadechla.

"Holčičko, to je mi líto," objala mě, "ale řeknu ti jedno. Pokud tě opravdu miloval nebo miluje, tak stále doufá, že se znovu potkáte. Čeká na správnou chvíli, aby se ti mohl ozvat."

"Myslíš?" zeptala jsem se.

"Ano, to vím naprosto jistě. Dáš si se mnou čaj?" vstala a s mým souhlasem odešla do kuchyně.

~

V noci jsem se převalovala ze strany na stranu, protože jsem nemohla spát. Nešlo to. Pořád jsem musela přemýšlet nad tím, co mi babička řekla. Možná má pravdu, nebo se mýlí. Ale opravdu by mě zajímalo, jestli čeká na vhodnou chvíli. Proč se prostě neozve? říkala jsem si v duchu. To by mi stačilo ke štěstí. Kdyby jen napsal esemesku nebo zavolal. Byla bych nejšťastnější na světě.

Podle budíku na nočním stolku bylo půl druhé a mě už nebavilo ležet, a tak jsem se vydala do kuchyně pro trochu vody. Nalila jsem si sklenici vody a najednou ji celou vypila. Jak jsem tam tak stála, vzpomněla jsem si na svou knížku a doběhla pro ni do obývacího pokoje. Přemýšlela jsem nad rozhovorem s babičkou a nějak mi nedocházelo, proč mluvila o konci knihy. Samozřejmě, konec bývá nejvíce napínavý, ale to snad každý ví. Že by na konci bylo něco jiného?

Ze zvědavosti jsem se knihou přelistovala až na poslední dvojstránku. A opravdu. Bylo tam napsáno několik citátů.

Nejlepší sny se dějí, když jsi vzhůru.

Každý den je nový začátek, tak se zhluboka nadechni a začni znovu.

Život je příliš krátký na to, abychom byli někým jiným.

Chci se stát tvým nejoblíbenějším AHOJ, ne nejtěžším NASHLEDANOU.

A tohle je část, kdy zjistíš, kdo jsi.

Teď nebo nikdy...

"Teď nebo nikdy," zopakovala jsem. Tyhle citáty byly opraddu nádherné. S úsměvem jsem zavřela knihu. Teď už chápu, co babička myslela tím "nejlepším koncem". První, co mi došlo, byla skutečnost, jak moc mi Jason chybí. Celou dobu jsem se na něj snažila přestat myslet a dařilo se mi. Můžu aspoň doufat, že se opravdu ozve nebo se ještě někdy uvidíme.

S hlavou plnou myšlenek jsem se vrátila do pokoje a řekla si, že tu knihu dočtu. Otevřela jsem si ji v místě, kde jsem skončila a pokračovala jsem ve čtení. Když jsem dočetla poslední stránku s citáty, byly skoro čtyři hodiny ráno. Oči se mi únavou zavíraly, a tak jsem knihu odložila na noční stolek a šla spát.

~

Když jsem se ráno probudila, došlo mi, že bych dneska s dvojčaty, Adamem a Jessicou měla jet do města do nákupního centra. Moc se mi nikam nechtělo, protože venku pršelo a vypadalo to, že každou chvíli přijde bouřka. Johny ještě spal, tak jsem se potichu oblékla a odešla na snídani. Mike si nesl cereálie a mléko ke stolu, Charlie čekal až odkapávač udělá kávu, v obývacím pokoji se po pohovce válel Adam a jediný, kdo tu chyběl, byla Jessica. Popravdě mi nevadilo, že tu není, alespoň jsem se s ní hned po ránu nemusela hádat. "Dobré ráno," řekla jsem, když jsem došla k jídelnímu stolu.

"Dobrý," řekl Adam.

"Tak co jsi připravená po snídani jet do toho obchoďáku?" zeptal se Charlie.

"Nevím, jestli je dobrý počásí na to někam jet," z police jsem si vyndala misku a odsypala si do ní trochu cereálií.

"Co se dá zkazit na dni stráveném  v obchoďáku a kině?" Mike nechápavě zavrtěl hlavou.

"Tak dobře. Pojedu," nakonec jsem si to rozmyslela. Přeci jim nemůžu dát košem už podruhé. Mike došel pro misky a lžičky pro ostatní a rozsypal do každé cereálie a zalil je mlékem. Když jsem si sedla ke stolu, ve dveřích se objevila rozespalá Jessica ve velkém klučím triku. Zrzavé vlasy jí trčely z neupraveného drdolu a pod očima měla velké kruhy.

"V kolik jste včera přišli?" zeptala jsem se Charlieho, který si sedl vedle mě. Jessica si sedla do čela stolu s hrnkem kávy a vypadala dost ztrhaně. Na ostatních jsem neviděla ani známku únavy.

"Abych ti nekecal, přišli jsme asi okolo druhý ráno. Takže vlastně dneska. Ale řeknu ti, měla jsi jít s námi, byla to fakt pořádná party."

"Škoda, že jsi nešla. Myslím, že se s námi by ses tam rozhodně nenudila," Adam se na mě rošťacky usmál.

"Na co půjdeme do toho kina?" zeptal se Mike.

"Já bych šel na akčňák. Romantický filmy mě nebaví," namítnul Charlie.

"Tak domluveno, já zamluvím lístky na to, co bude ještě volný. A co ty Jess, jak jsi na tom?" všichni jsme sklopili zrak na ni.  Lokty se opírala o stůl a obličej měla schovaný v dlaních.

"Se mnou rozhodně nepočítejte," ani nedokončila větu a hnala se do koupelny. Mike jen se smíchem zakroutil hlavou a když mu došlo, že se na něj všichni nechápavě díváme, uklidnil se a s vážností v obličeji začal mluvit.

"Včera jsme byli u kamaráda a ona to tam trochu přehnala. Já jsem byl střízlivej, takže dojel i pro ně dva a jel jse domů."

"Aha," když jsem viděla, jak bylo Jessice špatně, byla jsem docela ráda, že jsem s nimi nešla. Bůh ví, jak bys dneska ráno vypadala.

Po snídani jsme se všichni sešli u auta, nasedli a vyrazili do obchodního centra. Seděla jsem společně s Adamem na zadních sedadlech a dívala se z okýnka. V odrazu skla jsem viděla, že se na mě Adam stále dívá. Asi si všimnul, že jsem to zjistila a mrknul. Začala jsem se smát a společně s ostatními jsme zpívali písničky, co hrály v rádiu. Musím říct, že klukům to moc nešlo, ale i tak jsem se náramně bavila.