Hokejový fanda - DOKONČENÉ

58. kapitola - Vanilkové latté

Nikdy jsem si nemyslela, že napsat práci na seminář bude tak neskutečně těžké. I když jsem nad každou myšlenkou uvažovala dost dlouhou dobu, nikdy jsem nedokázala přesně vyjádřit to, co jsem chtěla. Po několika nocích, kdy jsem vůbec nespala, jsem konečně profesorovi odevzdala hotovou práci. Pomalým tempem jsem se vyškrábala až do páté řady sedadel v posluchárně a se zaúpěním dosedla na sedadlo. Byla jsem neskutečně unavená. Nic podobného jsem totiž ještě nikdy nezažila. Vedle mě se posadila Nikki a povzdechla si. "Ahoj, ospalče," řekla s únavou v hlase.

"Ahoj," zabručela jsem a snažila se nevnímat ten hluk, který byl všude kolem, protože ostatní studenti odevzdávali svoje práce a šnečím tempem se dostávali ke svým místům. Z druhé strany si přisedl někdo s pro mě důvěrně známou vůní kolínské. Jason. Otočila jsem se a podívala se na něj.

"Ahoj, holky. Dívejte, co jsem vám donesl," v papírovém držáku byly tři velké kelímky s kávou a na každém bylo napsáno jedno jméno. Jason, Nikki a Tessie. Zarazila jsem se. Tessie? Tak mi přece nikdy neříkal nebo si to nevybavuju, prolítlo mi hlavou.

"Děkuju," poděkovala jsem a sundala víčko z kelímku. Vanilkové latté. Další věc, která mě zarazila. To si přeci nemůže pamatovat. Naposledy jsme spolu byli v kavárně na vanilkovém latté na podzim minulý rok. Já sama si nepamatuju, co má Jason nejraději, možná je to proto, že jsem se na podrobnosti o něm snažila zapomenout. Pamatuju si jen, že pije vodu s citronem místo coly nebo jakýchkoli jiných sladkých nápojů.

Z přemýšlení mě vytrhnul až zvonek, který ohlašoval začátek hodiny. Během hodiny jsem vůbec nevnímala, takže jsem vlastně nevěděla, o čem profesor mluví. Měla jsem pocit, že jsem celou hodinu docela dost slušně prospala.

~

Když jsem se po všech dnešních přednáškách chystala zavolat Rickovi, někdo mi zakryl dlaní oči. "Kdo jsem?" řekl dotyčný, ale já moc dobře podle hlasu poznala, že je to Rick.

"Rick," odpověděla jsem a zasmála se.

"Uhodla," ruku dal pryč a já se otočila. Rick vypadal, že je mnohem hubenější než když jsem ho viděla naposledy. Vlasy měl kratší, ale jeho veselý výraz a rozzářené oči mu zůstaly. Vím, že je divné říkat to, co se na něm změnilo, když jsem ho neviděla jen tři měsíce, ale pro někoho, jako jsem já, jsou tři měsíce poměrně dlouhá doba.

Neváhala jsem a objala ho. Měl pořád stejnou vůni jako v době, kdy jsem s ním chodila. "Chyběl jsi mi," zamumlala jsem mu do hrudi.

"Ty mě taky," pustil mě a kousek poodstoupil, aby na mě viděl. "Tak kam půjdeme?"

"Někam do kavárny?" navrhla jsem.

"Jo, kafe by mi bodlo," usmál se.

"To mě taky," ospale jsem zívla, "posledních pár dní jsem skoro nespala."

Vydali jsme se na zastávku městského autobusu, abychom do Rickovi oblíbené kavárny nemuseli jít několik bloků pěsky. Tahle kavárna vypadala úplně jinak než ta, do které mě vzal Jason. Bylo tu mnohem víc místa a dost mi to tu připomínalo kavárnu v Bostonu, kam jsem s Jasonem jezdila ráno pro kávu. Proč mi všechno dnes připomíná dobu, kdy jsem byla s Jasonem, řekla jsem si v duchu.

Připadala jsem si zvláštně. Když přišla ráno na přednášku Nikki, nebyla jsem schopná si s ní vůbec povídat. Možná to bylo tím, že jsme obě společně s Olivií svítily až do rána a psaly práce na seminář. Nebo to mohlo být tím, že jsem jí ještě pořádně neřekla o tom, že jsme se s Jasonem usmířili, ale on už jí o tom řekl Andrew, Tom nebo dokonce Jason sám. Přišlo mi, že se celou dobu tvářila, jakoby jí tohle uvnitř opravdu štvalo, jen to navenek nedala znát.

"Tak jak se ti tu líbí?" zeptal se Rick, když jsme si sedli do pohodlných kožených křesílek.

"Myslíš tady ve Philadelphii? Do teď jsem to tu ještě neměla možnost pořádně prozkoumat, takže se mi zatím líbí jen to, co jsem viděla. A jak se tu líbí tobě?" usmála jsem se a objednala si obyčejné latté, když k nám přiběhla servírka.

"Já už jsem tu hodněkrát za Jessicou byl a ona mi během chvil, kdy nebyla s dvojčaty, ukázala ve městě pár pěkných míst, jako je například i tahle kavárna. Samozřejmě se mě už snažila tahat na párty, ale to není nic pro mě, když tam není alespoň někdo, kdo by si se mnou chtěl normálně zatancovat a ne se mnou jen pít alkohol. Asi víš, jak se Jessica chová," povzdechl.

"To chápu. A jak se máš? Co Dominica?"

"Jinak se mám celkem dobře. Měl jsem dost neschody s tátou, protože on po mě vyžadoval, abych bydlel na koleji, ale já jsem se rozhodl, že Jessice připlatím nějakou tu korunu a že bude nás na placení nájmu pět. Jsem v pokoji s Adamem a Charliem. Adam se mi zmínil o tom, že spolu chodíte. A Dominica? Tak o té nic nevím už od závěrečné party," znovu si povzdechl.

"Vy jste se rozešli?" zeptala jsem se udiveně.

"My spolu vlastně ještě chodíme. Na tu závěrečnou party jsme sice přišli spolu, ale jediné, co mi řekla bylo 'Zahlédla jsem tu Tylera a musím s ním mluvit.' Jednou mi řekla, jak se k ní Tyler choval, vím, že jsi u toho byla taky. Upřímně řečeno, s Dominicou jsem od té doby nemluvil. Jen mi Leo, kluk z prváku, který se mnou hrál fotbal, řekl, že viděl mojí holku líbat se s nějakým klukem. Bohužel Leo toho kluka znal. Byl to Tyler. Dominica mi o té doby ani nenapsala, takže to, že jsme společně vešli k Andrewovi do domu byl vlastně rozchod," zakroutil hlavou a zasmál se. Mě do smíchu nebylo, protože mi Ricka bylo líto. I když jsem zjistila jaká Dominica doopravdy je, chtěla jsem to Rickovi říct, jenže on mi místo toho řekl, že s ní chce chodit. Nechápala jsem to a myslím si, že jejich vztah nikdy nepochopím.

"A teď zase pověz něco ty mě o Adamovi. Zdá se mi, že je to celkem dobrej týpek," podíval se na mě a poděkoval servírce za kávu, kterou nám konečně donesla.

"Víš, Ricky, musím ti něco říct," zvážněla jsem.

"Co se děje?" zamračil se.

"Já jsem to ještě nikomu neřekla, tkže ty budeš muset mlčet jako hrob," počkala jsem, až mi to souhlasně odkýve, "my spolu vlastně nechodíme. Když jsem na začátku semestru potkala Jasona, nevěděla jsem, co s tím mám dělat. Adam procházel chodbou, takže jsem za ním doběhla a objala ho a Jason to viděl. Pak jsem Nikki a ostatním řekla, že s ním chodím. Protože jsem u něj měla longboard, zavolal mi a chtěl mi ho dát. Takže si opravdu všichni myslí, že jsme spolu. Adamovi jsem řekla, aby se tvářil, že je to pravda. Jenže já jsem se s ním už dlouho neviděla a měla bych to napravit. Buď mu říct, že ano nebo že ne."

"Páni, Tessie, to bych do tebe nikdy neřekl. Hele hlavně nedopadni jako já, ano?" začali jsme oba smát a pak se snažili přijít na nějaké rozumné řešení. Byla jsem opravdu ráda, že jsem se s Rickem viděla. Jeho rady, vtipy a smích mi tak chyběly.