Hokejový fanda - DOKONČENÉ

7. kapitola - Měsíc

Tes? Vnímáš mě?" probrala jsem se u Nikki v pokoji na posteli. Nica seděla z jedné strany postele, Tom z druhé a Rick se opíral o čelo.

"Jo vnímám. Co se stalo?" zeptala jsem se a zvykala si na světlo v pokoji.

"Omdlela jsi. Ještě že tě Rick chytnul." řekl Tom.

"Málem jsi se rozplácla na schody." usmál se Rick.

"A ostatní? Všimli si toho?" posadila jsem se.

"Ne. Nikdo to neviděl. Tom nás hledal, Andrew mu řekl, že jsi omdlela, tak sem přišel. Jinak párty běží v plném proudu." teď mluvila zase Nikki.

"Kolik je? A jak je to dlouho co jsem omdlela?" ptala jsem se dál.

"Asi dvacet minut." řekli Tom a Rick najednou.

"A viděli jste koho si sem dotáhnul Jason? Patti! Jí si nezvala, že jo?"

"Viděli, už nám jí představil jako svojí holku. Řekl, že je to zlatíčko a že je úžasná. A nepozvala jsem jí. Řekla jsem, že pozvaní si můžou přivéct maximálně dva kamarády." povzdechla si Nica a složila ruce v klíně.

"Panebože. To se mi snad zdá. Jak dlouho, že jsem byla mimo?" začala jsem se smát. "Jasonovi snad hráblo ne? Patti a úžasná? Vždyť je to jen nevděčná mrcha!" řekla jsem naštvaně.

"S tím souhlasím. Je to mrcha." kroutil hlavou Rick a mračil se.

"Máš s ní nějaký zkušenosti? Protože mi dvě jsme jí stvořily. Takže stížnosti zde." máchala Nikki rukama a ukazovala na sebe. "Jo. Kdyby nebylo nás, tak tady ta mrcha teď není." začali jsme se všichni čtyři smát.

"Je čas se tam vrátit." řekla jsem a vstala. Uhladila jsem si šaty a všichni jsme postupně odešli z místnosti.

"Pak mi budeš muset říct, jak jste z ní udělaly Patti." řekl mi Rick, když jsme šli po schodech.

"Ráda ti povím, jak se tvoří zlo." usmála jsem se.  "Pořád platí to pozvání na tanec?"

"Samozdřejmě." usmál se. Šli jsme si zatancovat, jenže Nikki tam schválně dala pomalou písničku. Všechny páry, co tancovaly, změnily rychlost na ploužák. Přitiskla jsem Rickovi hlavu na hrudník a zavřela oči. Asi v půlce písničky s Rickem někdo mluvil. Zvedla jsem hlavu a zjistila, že je to Jason. "Tes, můžu si a tebou zatancovat?"

"Ne, díky. Teď tancuju a někým jiným." objala jsem Ricka okolo krku ještě silněji a dál se Jasonovi nevěnovala.

"Tak dobře. Další písnička?" nenechal se odbít.

"Jo." nechtěla jsem se s ním bavit. Byla jsem na něj naštvaná. "Ricku, nedej mě."

"Nedám, neboj." zasmál se. Za chvíli písnička skončila a začala další pomalá. Neochotně jsem se pustila Ricka, ale on mi řekl, že zajde pro pití a pak si zase zatancujeme. Jason už čekal, až se vymění s Rickem a popadl mě za ruce a začali jsme se ploužit jako ostatní. "Už asi víš, že jsem s Patti."

"Jo vím, ale radši bych to nevěděla. Copak jsem ti neříkala jaká je?" rozčílila jsem se.

"Říkala, ale není to pravda. Je milá a úžasná. Mám jí rád." usmál se.

"A vsadím se, že teď vyzvedáváš ty jí a jezdíte do Expresu pro kafe a donuty, ládujete se jimi v autě a ty děláš, jako kdybys tam se mnou nikdy nechodil. A navíc jsem tě tam zavedla já, protože je to moje oblíbený místo a já naivka si myslela, že by jsme mohli být kamarádi a to hodně dobrý a taky jsem si myslela, že dáš na moje rady." pustila jsem ho a nechtěla jsem se ho dál dotýkat.

"Ano, každé ráno tam zajedeme a děláme to, co jsi teď řekla." řekl s naprosto klidným hlasem. Za to já jsem začínala šílet.

"Víš co? Jdi se bodnout i se svojí Patti!" zakřičela jsem. Ještě že hudba byla tak nahlas.

"Jak chceš."

"Jdi mi z očí." zmizela jsem v chumlu fotbalistů a snažila se najít Ricka. Nenašla jsem ho, ale to mi vůbec nevadilo. Šla jsem se zchladit na vzduch na terasu. Posadila jsem se na houpací lavičku. Byla mi zima, ale mě to bylo jedno, kvůli tomu klidu. Nikdo tu nebyl. Bylo tu ticho. Mohla jsem v klidu vychladnout. Rick si mě musel všimnout, když jsem vycházela, protože se za chvíli objevil s dekou místo pití. "Tady máš deku." jako kdyby mi četl myšlenky.

"Děkuju." vzala jsem si jí od něj.

"Můžu si přisednout?" zeptal se a já pokývla souhlasně hlavou. Objala jsem ho a pošeptala mu do ucha, že děkuju. Asi deset minut jsme tam seděli a objímali se, pak jsmr se zvedli a vrátili jsme se tam. Tancovala jsem s ním, s Tomem a s Andrewem po zbytek večera, než mě přepadla únava. Omluvila jsem se a vydala se k východu. Párty teď byla v plném proudu, ale já na to nějak neměla náladu. Rick se nabídl, že mě doprovodí domů. Bolely mě nohy, chtěla jsem si sundat ty pitomý lodičky, ale Rick mě vzal do náruče a nedal mě dolů, dokud jsme nestáli u nás před dveřmi. Objala jsem ho a pak mu prostě dala pusu, tak jak už jsem to chtěla udělat dávno. Chvilku jsme se líbali, ale já se odtáhla a naposledy ho objala.

"Dobrou noc. A promiň za tohle." zafuněla jsem mu do bundy.

"Dobrou. Mě se za to nemusíš omlouvat. Bral bych to častěji." políbil mě znovu. Pak jsem se odtáhla, i když se mi vůbec nechtělo a nechala jsem ho odejít. Nezbylo mi nic jiného než odejít taky.

Zavřela jsem dveře a svezla se k zemi. Sundala jsem si lodičky a jen jsem tam tak seděla a plakala. Maminka mě slyšela a vyšla z obývacího pokoje, zvedla mě, nechala mě se vybrečet, na nic se mě neptala, udělala mi kakao a nechala mě spát na pohovce. Přikryla mě dekou a odešla. Usnula jsem, ale ne na dlouho. Probudily mě noční můry a jediné co mi pomohlo, byla plyšová kočička Mia, kterou jsem měla jako malá na zahánění nočních můr. Celou noc jsem proseděla na okně a dívala se na dorůstající měsíc na obloze. Tak jasně a čistě zářil.

Moje oči byly unavené, ale nemohly spát. Pořád jsem viděla to, co mi Jason řekl.

Strašně mě to mrzelo.