Hokejový fanda - DOKONČENÉ

23. kapitola - Za chvíli půlnoc

"Dobře." řekl Rick. Vypnuli jsme televizi a čekali až se tu objeví ostatní. Nikki s Andrewem se během chvilky objevili ruku v ruce a smáli se. Jen Tom a Jenny chyběli.

"Kde jsou?" zeptal se Rick. Napětí v místnosti stoupalo. Najednou se rozletěli vchodové dveře a Jenny si sundala čepici.

"Promiňte lidi, byla jsem s Tomem obhlédnout, co za akce se dnes večer koná. V jednom soukromém podniku ve městě je párty, majitel byl zrovna vevnitř a byl docela milý, takže máme vstup domluvený. Máme zájem večer zapařit?" Tom po chvíli vešel a začal ze sebe svlékat vrstvy zimního oblečení.

"Mohli by jsme se tam jít alespoň podívat." zapřemýšlel Andrew.

"Jo, tak se pak domluvíme." řekla jsem a Jenna radostně tlestkla.

"Užijeme si to!" Nikki se naklonila k Andrewovi, něco mu pošeptala a zlehka ho políbila. Beze slov s úsměvem na tváři odešla směrem ke kuchyni. K nám se doneslo jen vrznutí dveří.

Všichni jsme se sebrali a šli si dělat své věci. Měla bych se ozvat mamince, protože jsem to od příjezdu neudělala. Vytočila jsem její telefonní číslo a poslouchala otravné pípání. "Ahoj Tes, to je dost, že jsi se ozvala." ozval se maminčin hlas z telefonu.

"Ahoj, promiň, že jsem nezavolala dřív. Máme teď hodně nabitý program a já jsem si jaksi neudělala čas ani večer, protože jsem padla do postele a spala." zalhala jsem. Měla jsem dost času na to, abych jí zavolala.

"Zlatíčko, je všechno v pořádku?" zeptala se.

"Ano, nic se neděje." Ale ano, děje. Jsem zamilovaná a nedokážu s tím nic udělat.

"Dobře. A co lyžování? A Charles, jak se má? Jak si užíváte? A Tessie, pěkného silvestra." cítila jsem, jak se maminka na druhé straně usmívá, nebo mi to tak alespoň přišlo.

"Je tu nádherně. Sníh je skvělý, svítí sluníčko, nefouká vítr. Pan Blake se má dobře. Jeho mamince už je lépe. A u vás? Díky, tobě taky pěkného silvestra."

"Tak to je dobře. U nás je to pořád stejné. Také děkuji. Akorát s tebou chtěl mluvit Johny, dám ti ho, ano?" předala mobil Johnymu do rukou a ten si odkašlal.

"Čau Tes, chtěl jsem ti říct, že přijedou Evropani. A chtěl bych, aby jsi se na ten zápas přišla podívat," odmlčel se a pokračoval. "Ve středu v pět v hale, ok?"

"Tak jo, budu tam." usmála jsem se.

"Dík ségra."

"Nemáš za co Johny. Doufám, že je převálcujete." usmála jsem se.

"Prý jsou hodně dobří... co jsi říkala? Mluvím se ségrou." zaslechla jsem z telefonu cizí dívčí hlas.

"Někoho tam máš?" zeptala jsem se.

"Jo. Je tu vedle mě Sam." Sam byla Johnyho kamarádka. Ale stejně si myslím, že se mají rádi. Možná spolu pak jednou budou.

"Pozdravuj ji. Hele Johny já musím končit. Pozdravuj taťku. Ahoj." rozloučila jsem se s ním a ukončila hovor. Stála jsem v pokoji u okna a pozorovala, jak padají tisíce vloček k zemi. Jako kdybych jich po celé probrečené noci neviděla dost.

Rick mě objal a vlepil mi polibek do vlasů. Mile se na mě zadíval, s láskou v očích. Vypadal, že štěstím září. "Čemu pak se tak směješ?"

"Jsem šťastný. Je tu krásně a navíc jsem tu s tebou." chytil mě okolo pasu a zatočil se mnou. Mně bylo spíše do breku. Pokusila jsem se o úsměv a řekla mu, že chci být chvilku sama. Lehce pokývl hlavou, vzal si telefon a vytratil se.