Hokejový fanda - DOKONČENÉ

26. kapitola - Nemocnice

Probudila jsem se až v nemocnici. Okolo postele seděla Nikki, Rick a Jason. Chtěla jsem se kouknout ven z okna, ale pak mě začala příšerně bolet hlava. Neuvědomila jsem si, že mám nákrčník. Asi jsem si musela něco udělat se zády nebo s krkem. Lehla jsem si zpět a cítila se hrozně. Všechno mě bolelo. Pokusila jsem se znovu usnout a kupodivu se mi to povedlo docela rychle.

Probudilo mě až bzučení přístoje vedle postele. Sestra v rudém nemocničním úboru se na mě mile usmála a dále zapisovala údaje do lékařské karty. Cvakla propiskou, vložila kartu do přihrádky v čele postele a odešla. Teď už v pokoji nikdo jiný nebyl. Po chodbě chodily sestry a kontrovaly pacienty. Byla noc, rušno tu dělalo jen pípání přístrojů. Příšerně mě bolel hrudník. Každý pohyb byl bolestivý. Už jsem kvůli té bolesti ani nemohla spát. Proto jsem stiskla tlačítko na ovladači a sestra tu byla rychlostí blesku. "Je všechno v pořádku? Potřebujete natřást polštář?" byla to mladší zdravotní sestra než ta předešlá. Měla zrzavé vlnité vlasy a stejný úbor, vyjímkou byly velké brýle, které měla. Usmívala se od ucha k uchu a vůbec jí nevadila noční směna.

"Strašně mě bolí hrudník při každém pohybu. Nemohla bych dostat léky proti bolesti, prosím?" pokusila jsem se o úsměv, ale moc dobře to nešlo.

"Moment, prosím," nakoukla do karty, "omlouvám se, slečno Wolleová, ale momentálně Vám nemohu poskytnout léky proti bolesti, kvůli tomu, že další dávku můžete dostat až za hodinu a půl."

"Aha," zamračila jsem se.

"Mohu Vám jen naklepat polštář, pokud chcete," usmála se.

"Tak mi ho prosím naklepejte," řekla jsem. Lehce jsem se nadzvedla, ona polštář naklepala a pomohla mi si zpět lehnout. Už byla na odchodu, ale já ji zadržela. "Mohu se Vás na něco zeptat?"

"Ano, můžete," neustále se usmívala, až mi to přišlo nakažlivé.

"Neviděla jste tu někde moje přátele? Byli tu za mnou určitě na pokoji."

"Ano, ptali se, jaký je Váš stav. Vzdělili mi, že pokud by se něco dělo, budou v bufetu. Mám pro ně zajít?"

"Ne, nemusíte. Oni se tu určitě ještě objeví," zamrkala jsem.

"Dobře. Kdyby jste něco potřebovala, zazvoňte si," odešla a já tu byla zase sama. Zkoušela jsem usnout, ale nešlo to. Každou minutou se bolest horšila. Tak tohle bude nejhorší hodina a půl, co jsem kdy zažila.

~

Nějak jsem to dokázala vydržet a pak mi sestra přišla dát sklenici vody a prášky. Během chvíle zabraly a já mohla konečně znovu spát.

Někdo mě chytnul za ruku a něco říkal. Probudila jsem se, ale oči jsem neotevřela. Chtěla jsem slyšet, co říká. Byl to Rick.

"Tessie, tohle máš jen kvůli mně. Kdybych ti to včera neřekl, nemusela jsi být rozrušená a nemusela jsi spadnout. Nic z toho by se nestalo. Omlouvám se ti. Chtěl bych to všechno vrátit," hladil mě po ruce a pak mě políbil do vlasů. Tak moc bych si přála mu říct, jak se to stalo. I když já si to nepamatuju přesně. Vím jen, že Nikki a Dominica to nemohly vidět z blízka, protože byly hodně daleko ode mne. Taky bych to všechno chtěla vzít zpátky. Chtěla jsem mu to říct, ale nemohla jsem se prozradit. Nesmí se dozvědět, že jsem to slyšela.

~

Ráno se v pokoji objevila lékařka. "Dobré ráno," pozdravila.

"Dobré ráno," byla jsem ještě hodně rozespalá.

"Slečno Wolleová, chtěla bych Vám říct o Vašem stavu. Máte naražená žebra a lehký otřes mozku. Při pádu jste si nic nezlomila, ale bylo by dobré, kdyby jste tu zůstala až do zítra. Jelikož nejste plnoletá, museli jsme kontaktovat Vaše rodiče. Nyní bych na Vás měla otázku, mohla by jste mi říct příčinu Vašeho zranění? U příjmu nám Vaši přátelé řekli, že jste spadla," držela v rukou kartu a upírala na mě pohled.

"Najel mi do cesty malý chlapec, vyhnula jsem se mu, přejela přes zmrzlý sníh a pak se kutálela ze svahu. Co se stalo potom, už si nepamatuji," vysvětlila jsem jí.

"Dobře," podívala se na hodinky, "sestra Vám udělá standartní vyšetření." Pokývla jsem hlavou a dívala se, jak doktorka odchází.

Přiběhla sestra a udělala mi vyšetření. Zapsala do karty údaje a odešla. "Slečno Wolleová, máte tu návštěvu. Mohu ji pustit dovnitř?" zeptala se, když nečekaně vběhla zpět do pokoje.

"Ano, můžete," odpověděla jsem. Ve dveřích se objevil Jason s kyticí v ruce. Usmál se a vešel. Vrátila jsem mu úsmév a cítila, jak mi rudnou tváře. "Co tu děláš?"

"Ostatní už šli k autům. Řekl jsem jim, že si chci něco zařídit," položil kytku na stolek a posadil se do křesla.

"A co si chceš zařídit?" usmála jsem se.

"Chtěl jsem tě vidět," řekl. Dívala jsem se na něj a usmívala se.

"Rick nám o tom už řekl. Je mi to líto," sklopil zrak k zemi.

"Aha. Mně je to taky líto," úsměv mi zmizel z úst.

"Je to kvůli tomu polibku?"

"Ne, o tom Rick neví," zavrtěla jsem hlavou.

"Hádám, že to ale kvůli mně bude," díval se do země.

"Ano, to je. Rick mi řekl, že to vidí," podívala jsem se na něj.

"Vidí co?" zvedl hlavu a upřeně se na mě díval. Otevřely se dveře a maminka vešla dovnitř.

"Ahoj Tessie, jak ti je?" sedla si na postel.

"Dobrý den paní Wolleová," Jason se zvedl k odchodu, "tak zatím, Tes."

"Ahoj Jasone. Tes, kde je Rick?" Jason zmizel a mně bylo líto, že sem mamka vešla, jinak bych mu totiž řekla, co doopravdy cítím. Možná je dobře, že přišla. Asi nebyla správná chvíle, aby se to dozvěděl.

"Mami, měla bych ti něco říct."