Hokejový fanda - DOKONČENÉ

30. kapitola - Klíče

Na časomíře odtikávaly první minuty. Po buly se první útočná linie, v čele s Johnym, zmocnila puku a snažila se dostat do obraného pásma soupeře. Tímto rychlým výpadem se soupeři nenechali zaskočit a v první možné chvíli nám vypíchli puk a vcelku snadno překonávali naši útočnou linii. Bohužel jejich útok udělal ofsajd a šel střídat. Stejně tak i naše mužstvo muselo střídat. Po několika minutách útočení se domácím podařilo procpat puk do branky.

Po druhé třetině byl zápas nerozhodný. Týmy ztrácely síly, ale přesto si každý dokázal vybojovat dva góly. Johny zlomil hokejku, a proto si musel vzít jinou.

Jeden z jeho spoluhráčů byl zraněn, omdlel na střídačce, museli mu zavolat zachranáře a soupeř dostal trest až do konce zápasu. Poslední minuta zápasu byla rozhodující. Kluci byli ale tak vysílení, že zápas skončil remízou. Podali si ruce, předali si malé dárečky a teď už jen mohli čekat na zítřejší odvetu.

~

Někdo zaklepal na dveře a ja se s leknutím probudila. Na budíku bylo 10:24, byl pátek, Nikki a ostatní se měli vracet z chaty. Do pokoje vběhla mamka, položila mi na stůl tác s jídlem a bez jakéhokoli rozhovoru odešla. Po chvíli jsem jen slyšela bouchnutí dveří a kvílení garážovým vrat. Pravděpodobně jsem teď sama doma, pokud je Johny a taťka u babičky. Odsunula jsem na zemi notebook s kamerou, na které jsem se včera dívala na druhý zápas Johnyho. Tentokrát vyhráli a připsali si do tabulky dohromady tři body.

Posedávala jsem na posteli, snědla si jídlo, pouštěla si filmy, vzala si prášky na bolest a usnula. Probudilo mě až neustavající cinkání zvonku. Oblékla jsem si župan a vyrazila se podívat, kdo to je. Za dveřmi stál Jason a loučil se s Tomem. Auta byla postavena před garáží, všichni už odešli domů. Otevřela jsem dveře právě ve chvíli, kdy se Jason rozhodl odejít. "Ahoj, Jasone," pozdravila jsem.

"Ahoj, Tes. Myslel jsem, že spíš nebo tu nejsi," řekl.

" Spala jsem, ale jak vidíš, už nespím," usmála jsem se.

"Tak tady vracím klíče," dal mi do ruky klíče od aut a od chaty.

"Jak jste si to užili? Nebyly nějaké problémy?" vešli jsme dovnitř, Jason položil své věci na podlahu, já zavřela dveře a vešla do obývajího pokoje.

"Všechno bylo bez problémů, byli jsme na horách, hráli Activity a dívali se na filmy. Mám tě od všech pozdravovat. I pan Blake tě pozdravuje a přeje ti, aby jsi se dala co nejdříve do pořádku," sundal si boty v předsíni a posadil se na pohovku.

"Dáš si čaj, nebo něco jiného?" chystala jsem se jít do kuchyně.

"Dám si čaj," řekl, "černý, prosím." Uvařila jsem vodu, zalila čaj, počkala až se voda obarví do černé barvy a přelipa ho do jiného hrnku. Postavila jsem ho na stůl a sedla si vedle něj.

"A co Rick, jak se má?" vyzvídala jsem.

"Moc se s námi nebavil, jen s Dominicou, se kterou trávil prakticky celé dny," smutně se na mě podíval a pohladil mě po zádech. Projelo mi jimi podivné zachvění.

"Aha," moje tušení se potvrdilo. Tedy ne úplně, ale jenom z části. Alespoň vím, že mezi nimi opravdu něco jiskří.

"Mohl bych se tě na něco zeptat," zeptal se a já pokývla hlavou na souhlas, "co jsi mi chtěla říct v té nemocnici?" Nevěděla jsem, co mu mám odpovědět. Byla jsem v koncích.

"Řekla jsem ti, že až mi bude líp, tak ti to povím, ale teď bych si spíš natáhla nohy," položila jsem mu nohy do klína a zahýbala prsty v huňatých ponožkách. Jason mě začal lechtat na chodidle a já se začala strašně smát. Cukala jsem nohama, ale Jason měl větší sílu a držel mi je. "Nech toho! Vadí mi to," dokázala jsem ze sebe vysoukat během záchvatů smíchu.

"Nenechám," usmál se. Všimla jsem si, jak se mu začíná dělat ďolíček a zase jsem byla v sedmém nebi. Po chvíli jsme se objímali, ani netuším, jak se nám to povedlo.

"Nechceš mě vyprovodit nahoru?" zeptala jsem se.

"Jasňačka," vzal mě do náruče, vstal a nesl mě ke schodům.

"Nejsem zase takový invalida, abych nemohla chodit. Pust mě."

"Jak si přeješ," pomalu mě postavil a nechal mi ruce okolo pasu.

"Jasone, opravdu to zvládnu sama," zamračila jsem se. Vydechnul a pustil mě.
Po pár minutách jsem se dostala k pokoji a konečně si lehla do postele.

"Když jsem tu byl naposledy, tak... Promiň, Tes," omlouval se. Minulost už je minulost.

"To je v pohodě, už je to hodně dlouhá doba. Nechceš se podívat na nějaký film?" natáhla jsem se pro notebook.

"Mohli bychom se na něco podívat, ale to zaleží hlavně na tobě," posadil se vedle mě.

"Tak jo, koukneme se na něco. Co třeba 21 Jump Street?" překlikávala jsem se mezi počítačovými složkami.

"To je super film, hned to tam dej!" tlesknul nadšeně rukama.

"Dobře, už to pouštím," klikla jsem na tlačítko spustit. Opřela jsem se o Jasonovo rameno a vdechovala vůni jeho parfému. Vždycky tak krásně voní. Vzpomněla jsem si na ten čaj, který jsem mu vařila. Uvědomila jsem si, že ho vůbec nepil. Přišlo mi to vtipné.

Po dokoukaní filmu jsme sešli do kuchyně. Jason měl hlad, a tak jsem mu udělala dva šunkové sandwiche a posadila se do křesla. Žebra mě začínala znovu bolet, ale nechtěla jsem si zase brát prášky. Tvářila jsem se, jakoby se nic nedělo a sledovala Jasona, jak jí sandwiche. "Už bych měl jít," poznamenal s plnou pusou.

"To asi jo," přešla jsem do kuchyně, koukla se na hodiny v jídelně, které ukazovaly půl osmé. Dojedl, napil se a vstal. Odnesl talíř do dřezu, opřel mě o ostrůvek uprostřed kuchyně, vzal mě okolo pasu a rošťácky se usmál. "Co to děláš?"

Na nic se neptal a v momentě už seděla na naší kuchyňské lince. Měla jsem hlavu kousek výš než on, díky tomu jsem mu viděla do vlasů. Prohrábla jsem mu je a usmála se. Nedokázala jsem mu odolat. Jeho opálená vypracovaná hruď, svalnaté silné ruce, černé vlasy a modré oči. Můj princ na bílém koni. Naklonila jsem se a chytla jeho obličej do dlaní. Zavřela jsem oči, a pak jsem mu věnovala letmý polibek. Zdálo se mi, že Jasonovi se přímo rozzářily oči. Políbil mě taky, ale dlouze a jemně. Naše rty jakoby splynuly.

Líbali jsme se nevím jak dlouho, ale bylo to mnohem lepší než na Silvestra. "Tak to bude to, co viděl. Zamilovala jsi se do mě," pohladil mě po tváři.

"Ano, toho si všiml," řekla jsem. Tváře jsem měla v jednom ohni. Nemohla jsem tomu uvěřit. Políbil mě, krátce a drsně, myslela jsem, že blahem omdlím.

"To jsi mi tajila dlouho, že?"

"Ano, už hodně dlouho. Už od prvních společných chvílí," objala jsem ho, "ale moc bych na to netlačila. Přece jenom, jsem po rozchodu a nechci hned skočit do něčeho nového."

"Dobře, takže si to necháme pro sebe?" zeptal se.

"Prozatím ano. Nechtěl bys tu přes noc zůstat?" na lednici byl vzkaz od mamky, ale já si všimla až teď.

Tes, jsme u babičky a dědečka. Přijedeme až zítra. Máma

"Proč ne," usmál se. Tentokrát jsem se nechala odnést do pokoje. Lehla jsem si do postele, Jason si přinesl kraťasy a tričko, převlékl se a lehnul si ke mně. Líbali jsme se a objímali se, až jsem zapomněla na všechny starosti a usnula.