Hokejový fanda - DOKONČENÉ

37. kapitola - Tohle jsem nechtěla

"Tes, musíme vzít žluté a černé ," zavolala na mě Nica, která ve vedlejší uličce v obchodě právě vybírala balónky na její a Tomovu narozeninovou party. Rozesmátá jsem šla za ní a opřela se o nákupní vozík, který už byl skoro plný a to jen brambůrků, pití a ozdob.

"Myslím, že mix barev bude nejlepší," šáhla jsem po největším pytlíku.

"Tak dobře, vyhrála jsi," usmála se.

~

Po nákupu jsme jeli k Nikki, abychom všechno připravili. Pomáhal nám i Andrew, takže to šlo docela rychle. Její rodiče jeli na návštěvu k prarodičům, a tak nechali dům Nice na starost. Ian se sice rozhodl zůstat, ale s přípravami nám nijak nepomohl. Prakticky čekal, až bude moct seběhnout dolů a zapařit.
Rozvěsili jsme balónky, připravili kelímky, brambůrky, soudek s pomerančovou limonádou, dali do krabic věci, které by se mohli rozbít. Pak jsme se s Nikki zavřely v pokoji a začaly se připravovat. Když mi Nica lakovala rudým lakem nehty, zapřemýšlela jsem nad odpolednem, kdy jsem vyzvedávala Johnyho z tréninku kvůli narozeninové oslavě. "Co Aaron?" zeptala se Nica.

"Aaron? Co by s ním mělo být?" ušklíbla jsem se.

"Tak byli jste spolu párkrát venku, ne?" zavřela lak a postavila ho do krabičky k ostatním.

"Ano, to je pravda. Ale nic víc z toho nebude," zamrkala jsem.

"Proč ne? Vždyť je to milý kluk," foukala si na své modře nalakované nehty, aby jí rychleji uschnuly.

"Protože to je pro mě jen kamarád. Vždycky to byl kamarád, a tak to i zůstane. Navíc bych o něj ani nestála," dívala jsem se ven z okna.

"Pořád je to on, že ano?"

"Ano," snažila jsem se, abych se nerozbrečela.

"Tes, měla bys to nechat být," podívala se na mě, "zbytečně se trápíš. Myslím to s tebou v dobrém, bylo by to pro tebe lepší."

"Tak jako je lepší mi lhát?" rozčílila jsem se.

"Nevím, o čem mluvíš. Jaké lhaní?" tvářila se udiveně. Už jsem to v sobě nedokázala držet. Trápila jsem se tím, protože mi vadilo, jak mi tak lehce můžou všichni lhát. Já bych jim to nikdy neudělala. Nikdy.

"Vím to. Vím, že si s vámi Jason píše, vyptává se na mě a vy mi to neříkáte. A to jen pro moje dobro. Slyšela jsem Andrewa a Toma v aréně, když jsem jela pro Johnyho, kvůli jeho narozeninové oslavě. Lžete mi, všichni mi lžete!" vstala jsem, "neumíš si představit, jaké to je, vědět, že ti tvoji nejlepší kamarádi lžou. Nejhorší na tom je, že já o tom vím!"

"Tessie," snažila se mě zastavit, "nech mě, abych ti to vysvětlila."

"Ne! Já vím, co řekneš! Je to pro tvoje dobro, Tes. Nechtěli jsme tě vidět zničenou, a tak jsme ti raději lhali," chodila jsem vztekle po pokoji sem a tam. Nikki jen bezmocně seděla na posteli a nepokusila se proti mě ani bojovat.

"Já končím, tohle je moc. Ahoj," vzala jsem si opatrně tašku, abych ji nezašpinila čerstvě natřeným lakem, zabouchla za sebou dveře, popadla kabát a vyrazila z domu. Slzy mi tekly po tvářích, ale to mi bylo jedno. Štvalo mě to. Jak jim mám věřit, když mi tohle dělají za zády?

~

Seděla jsem na posteli, trucovala a nechtěla do pokoje nikoho pustit. Mamka a taťka pracovali v pracovně, Johny byl u Sam a Rocky škrábala na dveře, abych ji pustila dovnitř, což jsem později udělala. Zbývala hodina do party, ale já jsem tam nechtěla jít. Nechtěla jsem nikoho z nich vidět. Celý měsíc jsem předstírala, že o ničem nevím, stejně jako oni, jen s tím rozdílem, že oni si mezi sebou říkali, jak jim Jason píše a co by podle nich bylo pro mě nejlepší.