Hokejový fanda - DOKONČENÉ

33. kapitola - Antivalentýn

Potom, co jsem se vrátila do školy, čas rychle ubíhal. Pan Genver nám domluvil hromadnou schůzku s paní Kennedovou, takže jsme si povídali o SAT testech. Kluci měli soustředění někde v horách, takže když jsem přišla do školy, ani jsem se s Jasonem neviděla. Popravdě jsem z toho byla docela zklamaná, protože jsem se na něj těšila a navíc jsem byla naštvaná, protože se o tom přede mnou nikdo z kluků nezmínil. Než jsem to stihla uvědomit, bylo třináctého února.

Taky mě štvalo, že Rick není ve škole. Nikki nevěděla, co s ním je, ale pravděpodobně je nemocný. Měla jsem zrovna angličtinu, když někdo zaklepal na dveře učebny. "Vstupte," řekl Cameron, který stál u katedry, v rukou držel knihu a vypadal u toho, jakoby byl na dražbě.

"Dobrý den, pane učiteli," do třídy vešel Rick, dal mu lístek od lékaře a posadil se do lavice za mě.

"Dobrý den, pane Bowle, pojďte si sem pro své pracovní listy, prosím," ukázal na štos papírů, který ležel na katedře.

"Ano, pane," energicky si pro ně došel a vrátil se zpět na své místo. Jediné, co mě na hodinách s Cameronem opravdu bavilo, bylo tajné dopisování s Rickem. Učitel si toho nikdy nevšiml a my alespoň nějak zabili čas. Vytrhla jsem z bloku papír a doufala, že mě s tímhle nápadem Rick neodkopne.

Já: "Ahoj."

Rick: "Ahoj, co žebra?"

Já: "Už je to dobrý, co ty? Jak to, že jsi nechodil do školy?

Rick: "Byl jsem nemocný."

Já: "Můžu s tebou mluvit o obědovce?"

Rick: "Jasně, že jo."

Byla jsem ráda, že se bavíme. Cítila jsem se nějak lépe. I když jsme si jenom psali, byl to dobrý pocit. Na papír se dá napsat to, co nejsme schopni vyslovit nahlas. Někdy je papír lepší než mluvení. Psali jsme si a Cameron si toho za celou hodinu nevšiml. Do přestávky na oběd jsem přemýšlela, co bych měla Rickovi vlastně říct. Ze všeho nejdříve se mu omluvím. To by pro začátek mělo být dobré. Vešla jsem do jídelny a rozhlížela se, jestli Ricka neuvidím. Seděl u našeho obvyklého stolu, kromě jeho tam nikdo jiný neseděl. Raději jsem sebou hnula a vydala se za ním. "Ahoj, Ricku," posadila jsem se vedle něj.

"Ahoj Tes," usmál se.

"Ricku, chtěla bych se ti omluvit. Za tu chatu a hlavně za to, jak jsem se k tobě chovala. Bylo to ode mě opravdu hnusný," smutně jsem se na něj podívala.

"Tes, to je v pohodě," pohladil mě po zádech.

"To není v pohodě, Ricku. Vždyť jsem ti ublížila, jak by to mohlo být v pohodě?"

"Prostě už to neřeš, jo?" nestačila jsem ani odpovědět, protože se přihnaly Jenny s Nicou. V klidu jsme se naobědvali a povídali si. Po obědě mě čekaly ještě nějaké hodiny, ale ty jsem mohla v klidu přetrpět. Celou hodinu jsem zírala na jasonovu prázdnou lavici a přemýšlela, co asi teď na soustředění dělají. Od Johnyho vím, že soustředění znamená totální vyčerpání. Představovala jsem si, jak dělají shyby, kliky a jiné cvičení. Ze snění mě probudil až školní zvonek. Konečně můžu vyrazit domů.

Byla jsem vyvenčit Rocky, uklidila si v pokoji a pak se připravovala na referát. Měla jsem vypracovat plno úkolů a pracovních listů. U učení se vždycky nudím, a tak jsem si zapnula hudbu na notebooku. Okolo sedmé hodiny večer jsem sešla do jídelny, abych se navečeřela s rodinou. "Tati, podal by jsi mi prosím skleničku?" zeptala jsem se ho, protože právě vyndaval talíře ze skříňky. Pokývl na mě hlavou a z druhé skříňky vyndal skleničky.