Hokejový fanda - DOKONČENÉ

49. kapitola - Dárek

Po příjezdu jsem se přivítala s prarodiči, tetou Aubrey a šla si vybalit věci do pokoje. Docela jsem se divila, když mi Charlie řekl, že mě pozdravuje Mike, ale že se společně neuvidíme. Byl totiž u Jessicy doma a trávil tam zatím celé prázdniny. Jediné plus na tom bylo, že se tu alespoň nebudu s nikým muset hádat.

Když jsem se převlékla do džínových kraťasů, bílého tílka, místo polobotek jsem si vzala černé conversky a okolo pasu si uvázala slabou zelenou mikinu, vydala jsem se k domku v zahradě, kde na mě čekal Adam a Charlie. "Půjdeš s námi?" zamával přede mnou Charlie chrániči na kolena a lokty.

"Že váháš," vzala jsem mu je z ruky a hned jsem si je začala navlékat.

"Charlie, mohl bys prosím zajet do obchodu pro pár věcí na večeři?" zavolala na něj jeho maminka z okna.

"Mami, fakt tam musím jet teď? Nemohlo by to tak hodinu počkat?" prosil Charlie.

"Charlie, je po sedmé večer, opravdu si myslíš, že by to mohlo hodinu počkat?" napodobila jeho hlas a vypadala, že ji naštval.

"Dobře, tak já tam zajedu," otočil se na mě s Adamem, "a vy dva, sejdeme se u Adama před domem. Vezměte si normálně longboardy a já za váma potom přijedu."

"Tak jo, Tes, pojď ať si ještě trochu zajezdíme," Adam mě táhl pryč ze zahrady a v rukou nějakým způsobem dokázal držet dva longboardy.

Když jsme se vzdálili od domu, začali jsme zatáčet a projíždět všemožnými uličkami, než jsme se dostali o pár ulic dál k Adamovu domu.

Přísahala bych, že jsme se jen vrátili k tomu stejnému domu. Adamův vypadal totiž úplně stejně jako  babiččin dům. Totožná příjezdová cesta, barva na domě měla stejný odstín, ale jediný rozdíl mezi těmito domy byl, že tenhle neměl tak velkou zahradu a chyběl u něj jen letní domek. Alespoň že v tomhle se lišily, jinak by to bylo jako přes kopírku.

"Ta podoba je neuvěřitelná, co?" řekl Adam udýchaně, když jsme zastavili na příjezdové cestě.

"To jo. Nikdy jsem nevěřila tomu, že můžou existovat takhle podobné domy," vydechla jsem.

"No tohle je důkaz toho, že můžou," rozmáchnul se rukama.

"Máš pěkný dům."

"Dík. Nechceš něco k pití? Vodu nebo nějakou limonádu?" zeptal se a opřel svůj longboard o zábradlí schodů ke vchodu do domu.

"Dám si vodu, děkuju," usmála jsem se. Sedla jsem si na schod a kochala se výhledem. Slunce už se chystalo k západu, takže obloha nabrala oranžový nádech. Slyšela jsem, jak se Adam hrne ke vchodovým dveřím a otvírá je.

"Tak tady jí máš," dosedl vedle mě a podal mi vychlazenou lahev vody. Napila jsem se a pak blaženě vydechla. Miluju, když můžu v létě pít vychlazenou vodu a neriskovat přitom, že bych byla nemocná. Sledovala jsem, jak si Adam z kapsy vytáhnul nějakou krabičku. Když jsem ji zahlédla celou, uvědomila jsem si, že je to krabička od cigaret.

"Ty kouříš?" podivila jsem se. Nikdy jsem z něj totiž necítila kouř, spíš jen pánskou vůni.

"Jo, ale ne moc. Začal jsem, když se naši začali bavit o rozvodu," vytáhl jednu, zapálil ji, natáhl a pak vydech oblak kouře.

"A jak dlouho už to probíhá? To, že se chtějí rozvádět?"

"Trvá to už rok. Nesnáším, když se hádají. Nepřál bych ti, abys to slyšela," znavu vydechl kouř, "nechceš taky?"

"Ne, díky. Nekouřím," odmítla jsem.

"Tak to zkus," podal mi cigaretu a já si jí vzala do ruky. Nebyla jsem si moc jistá tím, co dělám. Ale něco mě lákalo to vyzkoušet.