Hokejový fanda - DOKONČENÉ

53. kapitola - Pizzerie

Když jsem došla ke koleji, Adam už tam na mě čekal a v rukou držel longboard, který mi dal společně s Charliem k narozeninám. Usmíval se na mě a vykročil mi naproti. "Ahoj, Tes," longboard opatrně položil na zem a objal mě.

"Ahoj," vydechla jsem mu do mikiny.

"Vyhrál jsem," mrknul na mě a já se na něj jen nechápavě dívala.

"Co jsi vyhrál? Nevím, o čem mluvíš," stále jsem na něj zírala.

"No přece naše sázka, ne? Vždyť jsme se vsadili, že pokud přestanu kouřit, tak mě pozveš na jídlo a když to nedám, tak pozvu já tebe, na to si nevzpomínáš?"

"Už si vzpomínám!" řekla jsem jako bych objevila něco zajímavého, "to už je měsíc?"

"Ano, docela to uteklo. Měl jsem chvíle, kdy jsem myslel, že to nezvládnu, ale vydržel jsem. Tak kam půjdeme?" rošťácky se na mě usmál a čekal na odpověď.

"Adame, vůbec to tady neznám, takže nevím, kam bychom na tu pizzu měli jít. Nechtěl bys mě tu provést?" zeptala jsem se.

"Pokud mi důvěřuješ, že se neztratíme," řekl.

"Tak chvilku počkej, dám si ten longboard na pokoj a hned jsem zpátky," souhlasně pokýval hlavou a opřel se o zábradlí u vstupu na kolej. Vyběhla jsem do patra, kde se náš pokoj nacházel a odmemkla dveře. Šla jsem asi dost nevhod, protože Liv seděla na své posteli a líbala se s nějakým klukem. "Promiň, Liv, už zase jdu," opřela jsem longboard o stěnu vedle dveří a rychle za sebou zabouchla.

"Můžeme?" zeptal se Adam, když jsem se vrátila.

"Můžeme," natáhl ke mně ruku a já se jí chytila.

~

Měla jsem pocit, že mě Adam protáhnul přes půl Philadelphie. Když jsme se konečně zastavili u pizzerie, která byla podle Adama dostatečně dobrá, začala na mě padat únava. Usadili jsme se do jednoho boxu a čekali, až nám servírka donese jídelní lístky. Po dlouhé době vybírání jsem se rozhodla pro žampionovou pizzu a Adam si vybral ančovičkovou. Nikdy jsem takovou pizzu nejedla a rozhodně jsem na tom nic nehodlala měnit. "Tes, můžu se zeptat?"

"Ano a na co?" usrkla jsem vanilkovou colu, kterou mi servírka donesla.

"Kdo byl ten kluk, kvůli kterýmu jsi byla ráno tak nervózní?" zvědavě se na mě díval.

"To je jen kamarád," odvrátila jsem zrak někam jinam.

"Kdyby to byl jen kámoš, jak tvrdíš, nebyla bys z toho tak vykolejená," nadzvedl obočí a tvářil se dost vážně.

"Dobře, byl to kluk, do kterého jsem byla zamilovaná," povzdechla jsem.

"A jsi do něj ještě zamilovaná?" vyzvýdal.

"Ne," podívala jsem se na něj, "a svým přátelům jsem řekla, že už mám někoho jiného."

"A koho?" z jeho výrazu jsem vyčetla, že je docela zaskočený. Asi si myslel, že mě má jasně v hrsti. A to má z části pravdu.

"Tebe," usmála jsem se na něj a nasměrovala svůj pohled na kostky ledu ve sklenici.

"Počkej, cože?" nechápavě se na mě díval a já se jen přihlouple usmívala.

"Před mými kamarády spolu prostě chodíme, ano?" nechtěla jsem to rozebírat, protože jinak bych se dostala k tématu Jason a to jsem opravdu nechtěla.

"Vlastně ani nejsem proti, lásko," žertovně na mě mrknul a poslal mi vzdušnou pusu. Hmátla jsem do vzduchu a dělala, že jsem ji chytila. Jelikož byl box postavený jako půlkruh, adam se ke mně snadno přesunul a dal mi ruku kolem ramen. "Mělo by to vypadat víc věrohodně, nemyslíš?"

"Asi ano," políbila jsem ho na tvář a kousek si odsedla. Cítila jsem, jak mi zrudly tváře, a tak jsem se to snažila schovat tím, že jsem se opřela lokty o stůl a dlaněmi si je zakryla. Když nám později donesli pizzy, které jsme si objednali. "Měl by sis odsednout, protože nevím, jestli tu vůni tvé pizzy zvládnu," zašklebila jsem se.

"Tak jo," přesunul se zpět na druhou stranu stolu a pustil se do jídla. Po polovině snědené pizzy jsem měla dost. Ale musela jsem uznat, že byla opravdu vynikající. Po tom, co dojedl i Adam, jsem zaplatila a jelikož už se začalo stmívat, byl čas vyrazit zpátky na kolej.

"Díky za pěkný rande," řekl Adam, když jsme se dostali k parku, kterým jsme procházeli než jsme se dostali do pizzerie.

"Nemáš za co," usmála jsem se. Kolem nás projel pán s vozíkem, na kterém měl různé květiny, od růží až po lilie. Adam neváhal, staršího pána doběhl a koupil u něj krásnou rudou růži.

"Aby ti kámoši neřekli, že nejsem gentleman," dal mi rychlou pusu a růži mi zdvořile podal.

"Děkuju," přičichla jsem k ní a nevěřila jsem tomu, že po tak dlouhém dni může být ta růže tak krásná a vypadat, jakoby ji někdo zrovna čerstvě odšmiknul. Vzala jsem Adama za ruku a nechala se véct zpět ke kampusu.

~

Adam mě doprovodil až před dveře mého pokoje. "No a co teď?" zeptal se.

"Asi ti dám pusu a půjdu spát," zadívala jsem se na něj.

"To zní celkem rozumně, kotě."

"Neříkej mi tak," založila jsem si ruce v bok a zjistila, že mě trn na stonku růže bodl do boku.

"Tobě se to nelíbí?" podivil se.

"Ne. Raději mi říkej Tes, protože," nevím, jestli jsem to už podvědomě očekávala, nebo to byla jen náhoda, ale jakmile jsem začala mluvit, Adam mě přitisknul ke stěně vedle dveří, naklonil se ke mně blíž a začal mě líbat. Nechala jsem ho, aby mě líbal a poddala se tomu. Když začal z drsného polibku pomalu ustupovat, ukázala jsem mu, jak umím líbat já.

Po nějaké chvíli jsem se odtrhla a hluboce se nadechla. "Co kdybychom spolu doopravdy chodili?" řekl zadýchaně.

"Popřemýšlím o tom," políbila jsem ho na čelo, "dobrou noc." Otočila jsem se, odemknula si dveře a pak za sebou rychle zabouchla, když jsem zjistila, že jsem v pokoji sama. Nikki se asi ještě nevrátila a Liv odešla s tím klukem, se kterým se tu líbala. Sedla jsem si vedle své postele a z nějakého nepochopitelného důvodu jsem začala plakat. Ani jsem nevěděla, proč pláču. Mám být přeci šťastná, říkala jsem si v duchu.

Jenže ve skutečnosti jsem byla zdrcená. Buď na mě dolehla všechna ta únava z předešlých nocí, kdy jsem moc nespala, anebo jsem si uvědomila, že tu Jason už zase je.

Ani nevím, proč jsem ráno běžela Adamovi naproti. Proč jsem se nemohla spokojit s tím, že jsem měla Jasona zase na chvíli blízko sebe? Teď jsem ho od sebe odehnala ještě víc, než tomu bylo po jeho odjezdu. Došlo mi, že ho vlastně pořád miluju. Jak moc mi chybí ten jeho krásný úsměv a to, jak mile se ke mně vždycky choval.

Vzpomněla jsem si na chvíle strávené u piána na chatě, jak nám dělal snídani, jak si mě vysadil na kuchyňský pult. Během těch chvílí jsem byla nejšťastnější. Pak přišla vzpomínka na Valentýn. To, co pro mě zařídil. Pustil mou oblíbenou hudbu, zařídil nám volný led, donesl mi dres, řekl mi, proč mě musí opustit. Proč jsem byla tak hloupá a utekla? Mohl mi říct, že sem bude jezdit, že spolu budeme v kontaktu. Ale já utekla. Už nikdy se nedozvím, co mi tehdy chtěl říct.