Hokejový fanda - DOKONČENÉ

50. kapitola - Zpátky doma

"Vstávej, lenochu," někdo se mě pokoušel probudit. Promnula jsem si oči a ještě rozespale jsem se dívala kolem sebe. Adam ležel na posteli vedle mě a usmíval se.

"Co tu proboha děláš?" otočila jsem se na druhou stranu a podívala se na budík, "vždyť je sedm! Zbláznil ses?" znovu jsem si lehla a zavřela oči.

Dnes se po týdnu mé sólo dovolené vracím zpět domů a musím přiznat, že se mi domů vůbec nechce. Během těch dní, kdy mě na starost měl Charlie a Adam, jsme blbnuli jako děti. Plavali jsme v bazénu, jezdili na longboardech, hráli basket a stolní fotbal. Musím říct, že tohle byl ten nejlepší týden, který jsem zažila. Takové zážitky se mi vryjí do paměti napořád.

Adam dokonce začal plnit tu dohodu, kterou jsme mezi sebou uzavřeli. A podle mého názoru si vedl docela slušně až na to, že si s Charliem neodpustili vychlazené pivo ze zásob jeho otce. Nabídli mi, abych si dala taky, ale zaprvé, pivo nepiju a zadruhé, bylo až moc velké vedro, takže jsem raději uvítala vodu s citrónem. Když mi Charlie donesl džbán vody s ledem, plátky citrónu a limetky, vzpomněla jsem si na Jasona. On totiž vodu vždycky pil jen s citrónem a ledem. Po tom, co jsem s ním byla poprvé v pizzerii, jsem ho neviděla dát si jiné pití než vodu s citrónem. Během toho, co jsem si na něj vzpomněla, mě přešla žízeň. Kluci mi tvrdili, že mi najednou v momentě zmizel úsměv z tváře. Kdyby věděli proč, asi by jim do smíchu taky nebylo.

"Nezbláznil, ale dnes jsi tu poslední den, tak by sis ho měla užít co nejvíc, ne?" naklonil hlavu na stranu a prohlížel si mě.

"To je sice pravda, ale rozhodně to nezačíná nejlíp. Vstávat v sedm, jak tě to proboha napadlo?"

"No, já jsem šel spát už hodně brzo, abych pak ráno v půl sedmý mohl vyjít z domu a dojít sem, i když mi to trvalo jen pět minut, vzbudit Charlieho už mi zabralo víc," odpověděl.

"To nic nemění na tom, že chci spát," zamračila jsem se.

"Dneska máme nabitý program," posadil se.

"A jaký prosím tě?" zakryla jsem si obličej přikrývkou.

"Dneska," odkryl mi hlavu, "zajdeme do nejlepší palačinkárny v Detroitu, pak na nákupy, po nákupech do mexický restaurace a po obědě na baseballový zápas, co na to říkáš?"

"Kdyby jsme šli na hokej, bylo by to lepší, ale jinak chválím," žertovně jsem na něj mrkla a on mi to oplatil.

~

V půl osmé už jsem seděla v autě s Adamem a Charliem, který nechal řízení raději na Adamovi, protože na něm bylo jasně vidět, že by si taky ještě nejmíň hodinu přispal. V palačinkárně jsem si objednala lívanečky s javorovým sirupem, Charlie vajíčka se slaninou a Adam si po dlouhém rozhodování objednal taky lívanečky.

Po snídani jsme se vydali do nákupního centra, kde jsem koupila Johnymu, Nikki a rodičům nějakou drobnost, pak následovalo procházení nejrůznějšími obchody a zkoušení oblečení. Kluky to nebavilo, ale když se dostali co nejblíž k obchodu s elektronikou, oba do něj vběhli a po několika minutách vyšli ven s novou konzolí na hraní her. "Na konzoli, kterou máme na koleji teď, se už nedá vůbec hrát, je to katastrofa," Charlie se snažil odůvodnit, proč si ji koupili.

"Tak pojďte, ať si stihnu projít ještě nějaké obchody," zavtipkovala jsem a musela jsem se sát, když oba současně otočili oči v sloup. Ještě že jsem měla po ruce telefon a stihla je vyfotit, takže jsem měla pěknou fotku, jak jsou oba ověnčení mými nákupními taškami a Charlie k tomu ještě drží obrovskou krabici s konzolí.

Potom, co jsme okolo dvanácté opustili obchodní centrum, jsem se cítila docela dost unavená. Jenže to jsem ještě nevěděla, že za půl hodiny si budu kvůli sázce s Charliem dávat do pusy chilli papričku a snažit se jí co nejrychleji sníst. Takhle pálivou věc jsem ještě nejedla. Bylo to příšerné, ale nakonec jsem Charlieho překonala a chilli papričku snědla o chvilku dřív. Jakmile jsem ale vydechla pusou, ve snaze trošku vyhnat tu pálivou chuť z úst, to bylo mnohem horší. Byla jsem moc vděčná číšníkovi za to, že mi donesl sklenici mléka, protože jsem vůbec netušila, jak bych tu chuť měla jinak zmírnit.

~

Hned, jak skončil zápas, jsme se museli vrátit domů, protože bych jinak nestihla letadlo do Bostonu. Rozloučila jsem se s prarodiči, Charliem, tetou Aubrey a se strýcem, dala si kufr do auta a společně s Adamem jsem odjela na letiště. Vlastně ani nevím, proč mě odvážel jenom Adam. Chtěla jsem, aby jel i Charlie, ale on se vymluvil na svojí kamarádku, která za ním měla přijít.

Adam zaparkoval na parkovišti před terminálem, vyndal mi kufr a postavil ho vedle auta. "Tak jak se ti tu líbilo?" zeptal se.

"Musím říct, že jsem zatím nezažila bláznivější týden, ale neskutečně jsem si to užila. Opravdu vám děkuju, že jsem tu s vámi mohla být," objala jsem ho a usmála se.

"Když budeš chtít, můžeš se tu do konce prázdnin ještě stavit," strčil ruce do kapes a díval se na mě. Cítila jsem, jak mi lehce zrudly tváře.

"Myslím, že už na to nebudu mít čas. Budu si muset zabalit věci na kolej, pak na tu kolej dojet. Čeká mě ještě spoustu práce," sklonila jsem zrak ke svým botám.

"To nevadí, ale tak uvidíme se ve Philadephii ne?" vzal kufr do ruky a pomalu jsme se blížili ke vchodu.

"Samozřejmě," zastavila jsem se až před vstupem do haly.

"Tak se měj, Tes," letmě mě políbil na tvář, stejně jako když jsem přiletěla a odešel.

~

Po zdlouhavém čekání v hale před nástupem do letadla se konečně ozval známý hlas z reproduktoru, "Let Detroit - Boston, připravte se, prosím, ke vstupu na palubu." Vzala jsem si tašku, vyndala z ní letenku, ukázala ji na kontrole a potom už se jenom uvelebila v sedadle, zapnula bezpečnostní pás a zavřela oči. Nechtělo se mi vracet domů, radši bych tu ještě týden zůstala, ale nemůžu. Jednak by mi propadla letenka a neměla bych se kdy připravit k odjezdu na vysokou.

Po příletu do Bostonu jsem měla počkat, až pro mě přijede mamka. Ani jsem nemusela nějak dlouho čekat, protože ona zrovna ve chvíli, kdy jsem vyšla před terminál, mamka vjela na parkoviště. "Ahoj, Tessie," pozdravila mě, když mi přišla naproti.

"Ahoj, mami, tak jak jste se tu měli?" zeptala jsem se a společně s ní jsem se vydala k autu. Mamka mě vzala do pizzerie, abych se prý najedla a já jsem nebyla proti. Hned po příjezdu domů jsem zkopírovala fotky z telefonu do počítače a odeslala je do Photostudia taťkova kamaráda, který mi je nechá vytisknout a do týdne je budu mít doma.

Když jsem si vybalovala věci, viděla jsem na stolku psaníčko, které bylo u květin, co mi Jason poslal na narozeniny. Žmoulala jsem psaníčko v rukou a vzpomněla si, jak jsem Jasona vozila do školy a jak jsme si každé ráno jezdili pro Latté do naší oblíbené kavárny. Stýskalo se mi po něm. Teď po tak dlouhé době jsem si na něj znovu vzpomněla a přála si, aby na maturitní fotce naší party byl i on.