Hokejový fanda - DOKONČENÉ

28. kapitola - Cesta

Zastavili jsme na čerpací stanici s restaurací, abychom natankovali a koupili si něco k obědu. Rodiče si objednali hamburgera s hranolky, jen já stále neměla chuť k jídlu. "Tes, to si nic neobjednáš?" zeptal se mě táta a pak se zakousl do burgeru.

"Nemám hlad," řekla jsem. Kvůli bolesti jsem neměla na jídlo ani pomyšlení.

"Tessie, táta má pravdu. Měla by jsi si něco dát. Budeme stavět až za dvě hodiny," maminka se mě snažila přemluvit, ale já nehodlala ustoupit. Nakonec mi objednala porci hranolků a hamburgera, ale s požadavkem, že až budeme odcházet, obsluha nám to zabalí s sebou. Taťka zaplatil a já společně s mamkou a svým obědem v ruce jsem zašla do obchodu, který byl součástí čerpací stanice.

Prodavač nás pozdravil a já se hnala pro vanilkovou kolu. Maminka vzala sušenky a vodu pro ni a pro taťku. Zaplatily jsme a zůstaly vevnitř obchodu, protože jsme nechtěly čekat venku v té chumelenici, která se teď spustila. Taťka natankoval, zaplatil a my šly k autu. "Tes, nechceš deku?" zeptala se mě.

"Možná i jo," vzala jsem si ji. Hned, jak jsme vyjeli, taťka zapnul rádio a najel na dálnici. Po hodině poslechu elektronické hudby beze slov jsem dostala hlad. Maminka měla pravdu. S chutí jsem se pustila do jídla a vůbec mi nevadilo, že je skoro studené. Mamka mě pozorovala s úsměvem ve zpětném zrcátku.

Když jsem se najedla, rozhodla jsem se raději poslouchat svoje hitovky na cesty. Z kapsy jsem vyndala sluchátka, sundala si boty, skrčila nohy a zabalila se do deky. Pustila jsem svoje oblíbené písničky a zavřela oči. Každá píseň byla vzpomínkou. Tuhle jsem poslouchala s Nikki, když jsme se připravovaly na ples. Přetočila jsem dál. Tahle byla první na Rickově mixu. Vždy, když jsme si u něj pustili hudbu, to staré rádio začalo na první písničce. Nikdy nepokračovalo dál. Pořád se vracelo na začátek. Začaly se mi do očí hrnout slzy a já rychle překlikla na další. Ano, ta hrála každé ráno znovu a znovu, když jsem jezdila s Jasonem na snídani. Znám každé její slovo.

Rozpustila jsem si vlasy a zamyslela se. Každá vzpomínka pro mě něco znamená. I když už je to delší doba, pořád pro mě tyhle maličkosti hodně znamenají.

Usmála jsem se a položila si hlavu na opěradlo. Nejradši bych přetočila na nějakou ukolébavku. Jsem strašně unavená a to jsem skoro nic nedělala.

Celou cestu až na další zastávku na čerpací stanici jsem se nemohla pořádně uvelebit. Bolela mě žebra a navíc jsem si nemohla lehnout. Oblékla jsem si bundu, nazula si boty a vystoupila. Pokusila jsem se protáhnout, ale tenhle nápad jsem zavrhla hned, jak jsem natáhla ruce.

V kavárničce jsem si objednala horkou čokoládu a vrátila se do auta. Byla jsem za tu chvilku zmrzlá jako kostka ledu. Slyšela jsem, jak mi zabzučel telefon. Nemohla jsem ho nikde najít, až když jsem odhrnula deku, tak jsem ho objevila. Psal mi Jason. Otevřela jsem esemesku a pozorně četla.

'AHOJ TES, JAKA JE CESTA? OMLOUVAM SE, POKUD JSEM TE VZBUDIL. JT'

Zasmála jsem se, když jsem si všimla jeho podpisu. Takhle se do esemesky nikdy nepodepisoval.

'AHOJ JASONE, NEVZBUDIL JSI ME. ANI JSEM NEUSNULA. CESTA JE OK, AKORAT HROZNE SNEZI.'

'TADY NESNEZI, SVITI TU SLUNCE. ZROVNA TED JSME V HOSPODE NA OBEDE. SJEZDOVKY UJDOU, SNIH JE TEZSI, ALE DA SE TO.'

'ZAVIDIM VAM TO. TAKY CHCI ZASE NA LYZE! :('

'TO SI ASI POCKAS. :P'

'TAK TO TI FAKT DEKUJU.'

Usmála jsem se a čekala na odpověd. Žádná nepřicházela. Rodiče se pořád nevrátili. Konečně mi zabzučel telefon.

'CO JSI MI CHTELA RICT V TE NEMOCNICI? TVA MAMKA PRISLA A TY JSI MI TO NESTIHLA RICT.'

Vypadalo to, že to Jasonovi pěkně leží v hlavě. Dumala jsem nad tím, co mu odpovím.

'POVIM TI O TOM AZ MI BUDE LIP A AZ SE UVIDIME.'

Žádné bzučení se neozývalo. Buď jsem ho naštvala, nebo už šli lyžovat. Všimla jsem si, že se mamka i taťka vrací. Usrkla jsem si čokolády a slastí zamlaskala. Když jsme dojeli domů, už se pomalu začalo stmívat. Táta mi vzal věci a já se ospalá dobelhala ke dveřím. Mamka otevřela a z kuchyně vykoukla babička a po chvíli se objevila i Rocky. "Ahoj Tessie, jak ti je?"

"Ahoj babičko, všechno mě bolí," řekla jsem a podrbala Rocky za uchem.

"Pojď si sednout na pohovku," pobídla mě.

"Já bych šla raději spát, jsem unavená," na oko jsem zívla.

"Dobře, tak já ti ustelu," maminka se přidala do hovoru. Souhlasně jsem pokývla hlavou a vydala se ke schodům. U věšáku na bundy a kabáty stály hnědé kozačky. Nevzpomínám si, že by babička nebo maminka takovéhle nosily. Ani ja takovéhle v šatníku nemám.

"Babičko, koho jsou ty boty?" zeptala jsem se.

"Johny tu má nějakou vážnou známost. Přišli spolu ze školy a dosud se odtamtud nehnuli," mrkla na mě.

"Je mi to jasný," usmála jsem se. Chytla jsem se zábradlí a vystoupala pomalu po schodech až nahoru. Z Johnyho pokoje jsem zaslechla mlaskání rtů a hned mi bylo jasné, že to nebudou jen kamarádi. Usmála jsem se pod vousy a pokračovala do pokoje. Mamka za mnou energicky vyběhla a v pokoji mi ustala postel tak, abych se cítila pohodlně.

Zamířila jsem do koupelny, abych se osprchovala. Když si svlékala svetr, bolely mě ruce. Hned, jak jsem vlezla do sprchy a pustila si na záda horkou vodu, se mi udělalo lépe. Po dlouhém sprchování jsem si oblékla měkkoučké pyžamo, které mi maminka vyndala ze šatníku. Uvelebila jsem se v posteli a sledovala mamku, jak odchází z pokoje. Bylo tu najednou hrozné ticho. Přes ty tenké stěny jsem slyšela Johnyho a Sam. Smáli se a povídali si. Zaslechla jsem Johnyho, jak říká, že tohle chtěl už dlouho udělat. Proč to takhle jednoduché nemůžu mít i já? Proč jsem se musela rozejít s Rickem? Abych si něco dokázala? To netuším...

Jen nemohu pochopit, proč nemohu být s Jasonem. Jak je možné, že to mám tak složité.

Tvářila jsem se jako tělo bez duše. Jakoby se mi vše vykouřilo z hlavy. Deptalo mě to. Po večeři jsem koukala na televizi, dívala jsem se na seriály a i pár filmů jsem jsem si pustila. Pozdě večer mi přisla esemeska od Jasona.

'DOBROU NOC, TESSIE.'